Jsem si vědoma nedopsaného (nedopřepsaného) Naživu, ale nějak mi momentálně leze na nervy. Já se k němu zase odhodlám, vážně. Opravdu. Ale aby to tu zatím úplně neumřelo, tak sem vkládám "originální" povídku o několika (brzce budoucích) kapitolách, o které jsem se zmiňovala už někdy v říjnu roku 2013. (Sakra to to letí, ani se neotočíš -_-")

Havrani jsou něco, co jsem stvořila dávno. Prošli několika úpravami, a prošli jimi i teď, při přepisování. Ale pořád to drží svou původní myšlenku. A to tu, že i rozbité bytosti potřebují ty jiné, možná i víc rozbité, že jeden zdánlivě šílený člověk kolikrát vyléčí bolavou duši lépe než lékař, a hromada medikamentů. Pro připomenutí, příběh se točí kolem tří hlavních postav a začíná... nu, na psychiatrické klinice.

Čtenost čekám téměř nulovou, ale zase si říkám, i kdyby si to měl přečíst jen jeden člověk, a zauvažovat nad tím - stačí to.