Přenesl jsem se před práh dveří jednoho starého, pozapomenutého motelu. Tedy konkrétně k pokoji, na kterém visela číslovka třináct, a jehož prostory momentálně obývá člověk, který se pro mě hnutím toho, čemu by se dalo říkat osud, stal tím nejdůležitějším. Za dobu co se známe, už jsem tak nějak vytušil, že ačkoliv na mě Dean mluvil, je nevhodné se v tak velice brzkou hodinu ranní přenést přímo dovnitř pokoje. Nestalo by se totiž prvně, že by to volání bylo ze spaní.
Zaklepal jsem, odkašlal si a tlumeným hlasem se ohlásil.
,,Ahoj Deane, to jsem já."
Dveře se otevřely, v nich Dean pouze ve spodním prádle, s rošťácky pozvednutým obočím a koutkem úst. 
,,Nazdar, Casi."
Chňapl po mně a za kabát vtáhl rovnou do místnosti. Sotva se dveře zavřely, začal mě dravě líbat. S minimálním odporem jsem ho od sebe odstrčil, abych si ujasnil, o přesně že tu jde, ačkoliv jsem tušení měl. Bylo mi jasné, že Deanovo; Casi, potřebuju s něčim pomoct, bude mít trochu jiný význam, než by se zdálo.
,,Deane? Co jsi to potřeboval?"
,,Tebe. Tady a teď."
,,Proto mě před čtvrtou ráno voláš? Kvůli sexu, chápu to správně?"
,,Na výbornou, chlape," naklonil se a chtěl mě znovu políbit. Zastavil jsem ho.
,,Pro příště bych byl velice vděčný, kdybys svou prosbu specifikoval. Měl jsem obavy, že se něco stalo."
,,Taky že jo. Může za to ten placenej erotickej kanál. Měli slevu, víš."
Povzdychl jsem si, lehce protočil oči a nevěřícně zakroutil hlavou. Gesto, které jsem se naučil od mladšího z Winchesterových.
,,Ty Samovy ksichty si vyprošuju. Jednou za uherák jsme od sebe pár hodin cesty, a máme jeden od druhýho klid, a ty mi ho tu s elegancí tobě vlastní, zvládáš předvést."
,,Kde vůbec je? Neměl by se nikde potulovat sám, doufám že si uvědomujete závažnost vaší situace, Deane! Neměli byste takhle lehkovážně-"
,,Zvolni Casi. Prověřuje jeden případ. Chtěl jet sám, potřebovali jsme od sebe pauzu. Lezli jsme si na nervy, a ty jsi mi dost chyběl. Stačí?"
,,Víceméně." Prohlédl jsem si jeho tvář. Zdá se, že lidské city, které s mou ztrácející se mocí vyplouvají na povrch, se zároveň velmi nebezpečně prohlubují.
,,Zhasni světlo," zašeptal jsem a svlékl si kabát. Dean tam ale stál jako přikovaný, sledující každý můj pohyb. Teprve když jsem se zastavil a tázavě se mu zahleděl do očí, promluvil.
,,Já tě ale chci vidět."
,,Myslel jsem, že se takové věci dělají po tmě."
,,To jsi zase sebral kde?"
,,Když jsem na tebe se Samem posledně čekal na pokoji, v televizi běžel film, kde-"
,,Jo, to stačí. Díky za vysvětlení. Ale necháme rozsvíceno."
,,Sluší se to?"
,,Určitě," Dean se lehce zasmál, ani jsem netušil čemu, ale mé andělsko-lidské já, se momentálně nachází v rozpoložení, kdy je pro Deana ochotné udělat první poslední. Respektive se podřídit jeho přáním. 
Rozvázal mi kravatu, a začal rozepínat knoflíčky košile. Pomalu mě natlačil k posteli, shodil mě na ní a pak si nade mnou klekl. Olízl si rty, a mě zabrnělo celé tělo, jak už vytušilo, co se bude odehrávat následovně. Jenže v ten moment, se hlasitě rozezvučel mobilní telefon, který měl Dean položený na nočním stolku. Nevypadal ale, že by ho vnímal, protože se mi právě rukama dobýval pod košili, kterou ze mně následně svlékl.
,,Telefon," vydechl jsem, ale myšlenky měl úplně jinde. Tělem se mi rozlévalo dosud nepoznané horko. Chtěl jsem ho. Tak moc jsem ho v tu chvíli chtěl...
,,To počká," usmál se Dean, jako by mi četl v myšlenkách, a naklonil se ke mně pro políbení.
Cinkot telefonu ustal. Deanovy zhrublé dlaně se mi rozeběhly po těle a zastavily se na přezce pásku. V tu chvíli kdy jí rozepnul, začal ten telefon zvonit znovu.
,,Zjevně to nepočká," konstatoval jsem.
,,Bude muset, mám důležitější věci na práci," vrčel Dean nelibě.
Se vším sebezapřením jsem ho chytil za ruce, které mi zrovna mířily do klína.
,,Může to být Sam. Třeba je v maléru."
Jako by teprve na tohle slyšel. Zvedl se z postele, a sáhl po mobilu.
,,Kdo to je?" vydechl jsem a snažil se zklidnit splašené srdce.
,,Bratr Kazišuk."
,,To je vcelku ironické jméno, pro duchovního."
,,Někdy překvapuješ i mě, Casi. Takže pro mimozemšťany, anděly a tebe - mluvím o svém bratrovi, který nás dost nevhodně vyrušil."
,,Ah... tak."
,,Co je Sammy?"
Konečně mu to zvedl. Asi si musel být jistý, že mu přílišné nebezpečí nehrozí. Nebo kvůli mě ztrácí ostražitost? Zjistil jsem také, že nejsem schopen odposlechnout Samovu stranu konverzace. Zdá se, že úbytek andělské síly se začíná projevovat i dost nepříjemnými způsoby.
Počkal jsem až dohovoří. Ani jsem se nemusel ptát, z Deanova výrazu mi to bylo úplně jasné.
,,Natrefil do černýho. Měl bych splašit odvoz a dojet za ním. A to fofrem. Vím jak je zbrklej, obzvlášť když se prsí tím, že to zvládne i sám."
,,O co jde?"
,,Hnízdo zubatejch šmejdů."
,,Předpokládám že myslíš upíry. Tak se oblečeme a přenesu tě. Myslím, že zatím máš stejně jistotu, že to Sam neuspěchá, protože za tmy by tam nešel. Rozední se až tak do půl hodiny. A to už budeme na místě."
,,To doufám. No jo. Kdepak Sam, ten ví jak jednomu zpestřit večer.

Po tom co jsme se oblékli a Dean pobral vše co potřeboval, aby se sem do motelu už nemusel vracet, jsem ho přenesl přímo do pokoje k Samovi. To místo působilo stejně omšele a neutěšeně, jako ten předchozí motel.
,,Nazdar. Nezmínil ses, že si z Castiela uděláš dopravní prostředek," řekl Sam kysele.
,,Rád tě vidím, Same," podotkl jsem, na vzdory jeho tónu.
,,Já tebe taky, Castieli," dodal o poznání smířlivěji. Většinou mi takové lidské interakce nedochází, ale tuhle jsem odhadl celkem snadno. Oni dva se na sebe zlobí.
,,Copak Sammy?" ptal se Dean.
,,Nepamatuješ si náš rozhovor?" tázal se Sam lehce nakvašeně.
,,Který konkrétně?"
Sam ke mně vrhl dlouhý pohled, a pak se zadíval tímtéž na svého bratra. Nepochopil jsem, o co se jedná. Dean ale zřejmě ano.
,,Aha. Tohle. No, moje stanovisko zůstalo stejný. Promiň."
Sam si odfrkl, ale v hovoru nepokračoval. Místo toho na svého bratra začal sypat informace o případu, a podrobně rozvedl kde se to hnízdo nachází, i kolik těch "zubatých" přibližně je.
,,Mohl bych pomoci," přidal jsem se do jejich plánování.
,,Díky, ale tohle zvládneme Casi, žádnou starost," usmál se na mě Dean.
Sam se na něj podíval. A kdyby výrazy tváře uměly toho druhého praštit, Dean by teď určitě schytal pár facek. Bylo to jen tušení, ale dal jsem si to dohromady s tím dnem, kdy Sam odhalil, jak to mezi mnou a Deanem skutečně je. Zjevně se mu to nelíbilo ani tehdy, ani teď.
,,Dobře. Tak vyrazíme. Počkáš tady Casi?" ujišťoval se Dean.
,,Dobře. Počkám. Kdyby se dělo cokoliv nepředloženého, zavolej."
,,Jasně."
Pak se oba bratři Winchesterovi odebrali z motelového pokoje pryč. A já tam zůstal sedět sám, jen se svými myšlenkami. Abych nemusel uvažovat nad tím, jestli jsou v nebezpečí nebo ne, radši jsem si zapnul televizi a zůstal zírat na nesmyslnou telenovelu.

Oba se vrátili vcelku brzy. První přišel Sam a neuvěřitelným způsobem zuřil. Když vcházel, práskl za sebou dveřmi. Ty se však okamžitě znovu otevřely, aby vešel Dean.
,,Stalo se něco?" ptal jsem se zmateně. Měl jsem Deana naladěného, jako obvykle, a poslouchal, kdyby byl nějaký naléhavý problém, ale nic takového ke mně nedolehlo.
,,Casi, můžeš počkat venku?" funěl Sam.
,,Jistě," odsouhlasil jsem, a opustil místnost. Bratři v ní zůstali sami. Ticho vládlo jen okamžik, než se sádrokartonové stěny rozduněly Samovým hlasem. Slyšel jsem ho i přes zavřené dveře.
,,Co to do háje bylo, Deane?! To ses chtěl nechat zabít?"
,,Vůbec ne. Jen jsem se zamyslel."
,,Ale v tu nejblbější chvíli."
,,Jo, to mi taky došlo."
Samův hlas ubral na intenzitě. Zřejmě ho uklidnilo, že Dean uznal chybu. Ať už se týkala čehokoliv.
,,Přesně o tomhle jsem minule mluvil. A už se nebojím jen o Castiela, protože v tom neumí chodit. Teď už mi děláš starosti i ty."
,,Neber to tak vážně. Já se srovnám."
,,Kéž by se tomu dalo věřit."
,,Nemáš nejmenší důvod, mi v týhle věci nevěřit."
,,Já že nemám důvod?! Mám jich hromadu, Deane!" Hádka opět začala nabírat na ostrosti. Alespoň tedy ze Samovy strany.
,,Vážně? A jaký?" 
,,Chceš je chronologicky, nebo podle abecedy?!?" vrčel mladší Winchester.
,,Sammy, no tak. Důvěřuj mi aspoň v tomhle. I já věřim, že to neni chyba, a to už je co říct. Vždyť ho mám rád. A on mě."
,,V Castielově případě je to nesrovnatelné, protože to vůbec nezná! Ty mu řekneš skoč, a ten trouba se tě ještě zeptá, jak vysoko!"
,,No jo, jednoho zamrzí, že zrovna v tomhle máš asi pravdu."
Stále jsem naslouchal. A udivovalo mě, že rozumím všemu, o čem ti dva mluví.
,,Ne asi, Deane. Určitě."
Potom zavládlo dlouhé mlčení. A nebo mluvili tak tiše, že jsem je neslyšel. Nakonec se ozval Dean, skoro jako by se nic nestalo.
,,Zajedu pro něco k jídlu. A Case vezmu sebou. Asi bych s ním o tom měl dát taky řeč."
,,To zní po dlouhé době jako rozumný nápad."
Okamžik na to ze dveří vyšel Dean. Trochu sklíčeně se na mě usmál. Asi na mě bylo vidět, že jsem i tak té konverzaci naslouchal.
,,Pojedeme?" zeptal se a hlavou pokynul ke své Impale, která tu zjevně stála od chvíle, kdy sem s ní Sam přijel.
,,Jistě."
Nasedl jsem na sedadlo spolujezdce. Rozjeli jsme se, a já se ani neptal kam, hlavou se mi jen proháněla Samova slova. 
Jenže jsme nejeli nijak dlouho, na první odbočce Dean zamířil k polní cestě, která vedla k lesu. Nikde živá duše. Dean zastavil, podíval se na mě, a naklonil se. Vtiskl mi rychlou pusu, olízl se a zřejmě vyčkával na mou reakci.
,,Ty jsi tohle plánoval?"
,,Tak nějak. Od tý chvilky v motelu prakticky nemyslím na nic jinýho. Proto jsem se málem nechal zabít upírem, a seřvat Samem. Seš anděl, ale pro mě začínáš bejt nebezpečnější, než všechny příšery světa."
,,Poslouchal jsem vás. Takže jsem si ledasco poskládal dohromady."
,,Tak ti to aspoň nemusím znova vykládat. A taky víš, že jsem mluvil upřímně."
,,Vím. Ale Deane-"
Nenechal mě domluvit, natáhl se blíž, a svými rty přejel po těch mých. Dýchl mi do pootevřených úst, a mě polilo stejné horko, jako před pár hodinami v tom levném motelu. Potom mě začal líbat. Rukama mi vnikl pod kabát, a přejel jimi až na záda. Upřímně, bylo mi jedno, že se nacházíme na denním světle a v místech, kde by nás mohl kdokoliv vidět. Ale zřejmě se ozvala nějaká zbytková část, z mé andělské podstaty.
,,Tohle bychom teď dělat neměli. Obzvlášť, když se kvůli tomu Sam tak zlobí."
,,Upřímně Casi, právě v týhle chvíli, na Sama vážně dlabu."
,,To bys ale neměl."
,,Bože, nemyslím to doslova. Nechci teď řešit Sama. On se s tím vyrovná, protože mu stejně nic jinýho nezbyde. Taky jsem mu aspoň tisíckrát omlátil o hlavu, že chrápal s démonem. A vidíš, já jsem se s tím srovnal."
,,V tom máš asi pravdu."
Už jsem přestal cokoliv namítat, jen jsem vnímal to pulzující horko, dvě hrubé dlaně, které mi bloudily po zádech. Dean se svlékl z košile, a začal se dobývat i pod mou. Ve chvíli kdy rozepnul veškeré knoflíky, ze mně vrchní část oblečení čítající kabát, sako a košili, svlékl, a nechal je ležet pode mnou. Na holém trupu mi zůstala viset kravata. V autě začínalo být nedýchatelně, a cítil jsem to i já, který kyslík k životu vlastně ani nepotřebuje.
,,Asi tě bude víc slyšet, ale stáhni okénko, nebo se tu udusíš,"
,,V množným čísle by to znělo líp," podotkl Dean, ale poslechl mě. 
Do auta se dostal chladný vzduch, Dean se zhluboka nadechl, podíval se na mě, a usmál se.
,,Anděl na krovkách," rýpl si.
,,A kdo za to může?" oplatil jsem mu.
Výrazem se mu prohnalo něco nepopsatelného. Možná tam skutečně byl i díl viny. Natáhl jsem po něm ruce, a stáhl si ho na polonahé tělo. 
,,Nemyslel jsem to zle," uvedl jsem na pravou míru. Dean mě také pokaždé upozornil, když jsem něco pochopil jinak, než by se to mohlo zdát. Tedy, téměř pokaždé. Ale proč nad tím teď uvažovat. 
Dean už dál nečekal, a rozepnul kalhoty jak mně, tak i sobě. Trochu se ze mně zvedl, a začal mě z mých kalhot soukat ven. Stáhl je ze mně s botami i ponožkami, bez značných potíží.
,,A přesně tohle je jeden z dalších tisíce důvodů, proč si tohle auto tak hýčkám. Baby poskytuje tolik prostoru, kolik na tyhle věci dva lidi potřebujou. A to i na předních sedadlech."
,,To se teprve uvidí," podotkl jsem. ,,Sundavej kalhoty, Deane."
S rošťáckým úsměvem mě poslechl. Skopl boty, stáhl ponožky, svlékl kalhoty. Střelil po mě očima, a sundal ze sebe i ten poslední kousek oděvu. Napružený penis mu pleskl o břicho, uhnul pohledem od mých očí, a kdybych to neviděl, tak bych nevěřil, že se i Dean Winchester umí červenat. Sáhl jsem po něm, prsty ho chytl za zátylek a ten prvotní úsměv mu oplatil. Jako by mu to dodalo chybějící část kuráže. V kleče nade mnou, ze mně svlékal spodní prádlo. Odhodil ho někam na zadní sedadlo, pak mě uchopil za kravatu, a mírným tahem mi naznačil, že se mám zvednout do sedu. Když jsem tak učinil, tak mě obkročil, a naše mužství se vzájemně dotkla. V ten moment jsem ale vnímal i lehké klení, protože se při tom manévru Dean praštil do hlavy o střechu. Uvelebil se v poloze, která mu vyhovovala a zajišťovala plynulý pohyb. Semkl naše údy v dlani, a oba nás začal uspokojovat. Volnou rukou mě tiskl k sobě, a já ho líbal na rameni v místech, kde jsem prostě složil hlavu. 
 

,,Casi, tobě se to nelíbí?" vyhekl Dean a nepřestával pohybovat rukou nahoru a dolů.
,,Líbí," odpověděl jsem, a těžce polkl. Hned po tom jsem si uvědomil, že to vlastně dávám najevo jen minimálně. A také mě docela zarazilo, že zrovna on potřebuje ujištění, že něco dělá správně. Nechal jsem lidskou část svého já, aby na chvíli kompletně převzala kontrolu. Bylo to prozření. Jako bych celou dobu, co jsem mohl chodit po zemi, všechno vídal z poza tlustých brýlí, s kouřovými skly. A Dean je teď sundal. Uvědomění v podobě ostré bolesti, následoval výbuch absolutní slasti. Těžce jsem dýchal a rozháněl bílou mlhu která se mi usadila v očích. Tohle jsem necítil, ani když jsem byl s Deanem úplně poprvé. A to jsem po něm tolik toužil.
,,Casi?"
,,Hm?" zatřásl jsem hlavou a zmateně hleděl do zelených očí. Dean se ale široce usmíval. Sklopil jsem oči mezi nás, k našim klínům. Deanovi teklo po ruce mé sperma, ale stále v ní oba naše údy svíral. Okamžik po tom je pustil. To co jsem prožil, bude nejspíš ten typ zážitku, který lidé klasifikují jako nahlédnutí do bran ráje. A to nemají ani potuchy. Dean mě chvíli líbal, ale poté jsem ucítil, jak ze mně stírá produkt mé vlastní touhy. A jak ho vtírá na místo, které je po orgasmu až neskutečně přecitlivělé. Kroutil jsem se, ani jsem netušil jestli se spíš snažím uhnout nebo mu vyjít vstříc. Ale nechal jsem ho ať si se mnou dělá cokoliv, co uzná za vhodné. Možná není dobré si to naplno přiznat, ale zjevně už mu patřím. Se vším všudy.
,,Casi, mohl by sis kleknout na čtyři? Myslím že to v tomhle prostoru, půjde v týhle pozici snáz."
Bezhlavě jsem ho poslechl, zaujal požadovanou pozici, a hlavu si položil na předloktí. Pak už jsem jen cítil jak do mně vnikl, jak si mě rukou přidržuje kolem pasu, a vytrvale přiráží. Byli jsme oba příliš vzrušení na to, aby to dlouho vydrželo. Cítil jsem jak jeho ruka hledá kravatu na mém krku, jak mě s ní lehce přiškrtil, když jí našel, a pak mi jí nechal volně ležet na zádech. Kolenem mi trochu odtáhl levou nohu, snad aby se ve mně mohl snadněji pohybovat, ale já cítil jak kloužu ze sedačky k zemi.
,,Počkej!" vyjekl jsem ale nebylo to nic platné, oba jsme padali jako zralé hrušky. 
Dean se zachytil palubní desky, a mě držel v pase. Nějak, a nevím jak v tom omezeném prostoru, se posunul, položil si mě na hruď a pokračoval v milování zezadu. Nijak už jsem se neomezoval, sténal jsem nahlas, cítil jsem, jak jeho ruka obemkla můj penis. Moje noha o něco zavadila a na předním skle se začaly pohybovat stěrače. Rána loktem a troubení klaksonu, které se neslo široko daleko. A zase ta bílá mlha. Tentokrát jsem to ale nebyl jen já, kdo jí prošel. 
Dean ze mně vyklouzl, posadil si mě mezi nohy a líbal mě na záda. 
,,A to někdo tvrdil, že bychom to neměli dělat," zabručel.
,,Beru zpět. A mám dojem, že jsi mi zničil kravatu," prohlížel jsem si velký mokrý flek, který se kdoví jak, ocitl zhruba uprostřed.
,,Pořídím ti novou."

Poté co jsme se oblékli, poklidili a vyvětrali auto, jsme s Deanem dojeli nakoupit jídlo, a vrátili se k Samovi na motelový pokoj. Tehdy jsem s naprostou dokonalostí pochopil pojem, "jako by očima metal blesky", protože přesně to Sam dělal, když jsme vešli do dveří. Žádné připomínky neměl, ačkoliv bylo z jeho výrazu jasné, že moc dobře ví, co jsme s Deanem ve ztraceném čase dělali.