Osamělé svátky
4. 12. 2011
Všudypřítomné Murphyho zákony. Vždycky to tak je... Za každým velkým problémem stojí jeden maličký, který bojuje o to, aby si otevřel cestu.
Po klidném, krásném listopadu přišel prosinec. Napadl první sníh, a pak už byly Vánoce za dveřmi. Přestával jsem stíhat onen kolotoč - škola, učení, brigáda, Patrik. Těšil jsem se na Vánoční prázdniny snad víc než šestileté děti. Jak se datum blížilo k dvacítce, svět jakoby začal zvolňovat tempo. Na nic se nespěchalo, kantoři od nás moc mozkové činnosti taky nečekali. Vánoční dárky jsem obstaral úspěšně během jediného dne.
Patrik se nijak nevyjádřil co se týkalo společně strávených svátků, a tak jsem tomu nechával volný průběh. Moc dobře ví, že má u mě dveře vždycky otevřené.
Když jsme se jednadvacátého loučili ve škole, dostal jsem od Alenky dáreček a že ho prý smím rozbalit až na Štědrý večer. Patrik se tvářil uraženě a nepromluvil semnou během dne ani slovo. Pohrával si v lavici, chodbičku od mojí, s mašlí svého dárku od Aleny. A pak se beze slov sebral, a odešel.
Prosím... Jen ne další osamělé svátky...
Bylo mi to dost líto. Od někoho s kým... se dost dobře znám, bych čekal aspoň; Šťastný a veselý, vole. Belhal jsem se domů, břečkami sněhu. Najednou jsem měl čas, a nevěděl co s ním. Asi jsem při tom všem zapomněl, jak se odpočívá. Nebo už jsem si prostě zvykl jak můj život rychle sviští.
Když jsem dorazil domů, smutek na mě dolehl jako těžká peřina. Patrik, můj přítel, dalo by se říct, se neobtěžoval ani rozloučit. Z druhé strany vzato, já vlastně mohl udělat totéž. Můj byt vypadal ponurý, a neradostný. Jako by sem vůbec nezavítala ta vánoční nálada, které je venku plno. Valilo se na mě zoufalství, a bylo ho čím dál víc. Televize byla plná smíchu a optimismu tak jsem se radši sebral, zalezl s mobilem do postele a bylo mi jedno, že je půl šesté. Prostě jsem potřeboval usnout, aby mi nebylo ještě hůř.
Ráno jsem vstal brzy. Bylo sedm.
Přemýšlel jsem koho bych požádal o společnost. Tak... Jsem vzbudil Petra.
,,Šimone... Proboha... mám volno a ty mi voláš v sedm ráno."
,,Promiň, já... Omlouvám se."
Bylo mi do breku. Dospělý chlap a chovám se jako patnáctiletá puberťačka. Fuj. Vánoce jsou příšerný svátky, když je jeden sám. Už se ani nedivím, že při nich roste počet sebevražd.
,,Co potřebuješ? Asi je to důležité když voláš tak brzo," řekl o mnoho laskavějším tónem.
Bylo. Ale jen pro pocit. Pro nic víc.
,,Máš dneska čas? Rád bych tě ještě jednou viděl... Před svátkama."
,,Šimi, dárek jsme si dali a říkal jsem ti přece, že jedu ke Kláře."
Takhle jsem to nemyslel. Já přece nic nechci. Jen lidskou společnost a pár vlídných slov.
,,A jo..." zabručel jsem.
Nějak jsem to vypustil z hlavy. Koukl jsem na noční stolek na fotku mě a Petra, když jsme byli malí. Sedíme na schodech děcáku. Ani nevím, kdo nás to tenkrát vyfotil nebo jak Petr k té momentce přišel, ale dal mi jí letos k Vánocům, i s tím pěkným rámečkem. Měl jsem si to prý rozbalit "pod stromečkem", ale žádný nemám a nevydržel jsem čekat.
,,No nic, tak se měj. Díky. Promiň."
,,Dobrý... Veselé Vánoce Šimi. Mám tě rád."
,,J-jo. Tak...Tak nějak. Hezký svátky," zmateně jsem položil hovor.
Co to zase dělám?! Přísahám ještě chvíli a už se v sobě nevyznám.
Zmatené pocity mnou proudily, já ležel zachumlaný pod dekou a nechtělo se mi ven. Uteklo tak několik minut a než jsem se nadál, udělalo to hodinu. A pravděpodobně bych tam ležel dál, kdyby nezazvonil domovní zvonek.
Vstal jsem, nepotěšen, bez jakékoli chutě jít otevřít. Prohrábl jsem zacuchané vlasy, upravil kalhoty a triko aby to nevypadalo, že v tomhle lezu z postele.
Kdo to může být...
Otevřel jsem.
Na prahu stál zasněžený Patrik, se stromkem v jedné, a velkou taškou ve druhé ruce.
,,Veselé Vánoce!" zahalekal a usmál se tak, jak to umí jenom on.
,,Nepozval jsi mě takže... jsem se pozval sám."
Tak o tohle tu šlo? O pozvání? Jsem to ale kus blbce. Vrhnul jsem se na něj a objal ho. Pustil tašku aby se mě mohl taky chytit, ale stromeček držel dál.
Když jsem ho pustil, začal povídat.
,,Předpokládám že stromeček nemáš a výzdobu taky ne takže... to všechno nesu."
Chňapl tašku a vkročil do mého bytu. Tu zase záhy položil k botníku ale stromeček něžně a láskyplně donesl do kouta, kde ho opřel. Zul boty, stáhl rukavice, čepici i šálu a svlékl bundu. Pak trochu zrozpačitěl a ukázal na tašku.
,,Mám tam věci na pár dní. Můžu...? Můžu tu zůstat? Petr jede pryč a já bych v tom bytě zůstal sám. Na Vánoce by nikdo neměl být sám."
Díval jsem se na něj. V tu chvíli fascinovaně a mírně poblouzněně.
,,Budu opravdu moc rád."
A poprvé od včerejšího dne jsem se usmál.
Patrik přiskočil k tašce, rozepl jí a vylovil dvě igelitky.
,,V tomhle je něco málo na výzdobu a tady - " šlehlo mu v očích jak se dva raraši srazili - ,,jsou věci na pečení a Vánoční čaj."
,,A teď nekoukej!" dodal.
Tak jsem se i s igelitkami v rukou otočil a čekal. Slyšel jsem, jak štrachá a nejspíš se převléká. Divil jsem se že nechtěl abych ho viděl.
,,Můžeš."
Obrátil jsem se.
Ten výjev mě smíchy málem porazil.
Patrik, ruce v bok, na čele uvázaný šátek s kapříky, vyzbrojen zástěrou jako paní máma taktéž s rybím motivem mě přiměl k tomu, abych brečel smíchy. A ten jeho výraz mě poslal do kolen.
,,No! Moc se nechechtej! Ta děsivá... Teda, děsivě suprová zástěra je od Aleny. Typuju že jsi taky jednu vyfasoval."
,,Vážně?"
Teď mi oči musely zasvítit stejně, jako předtím Patrikovi. Položil jsem igelitky na botník, doběhl jsem do obýváku pro osamělý dárek, který měl ještě dva dny počkat a nedočkavě jsem serval stuhu a balicí papír.
Bingo.
Přelétl jsem očima přiložený lístek a doběhl zpět do předsíně.
,,Hele! Já mám se sobama!"
A už jsme se smáli dva.
,,Musím jí za to poděkovat, ale bude se zlobit, že jsem to otevřel už teď, jak jí znám," podotkl jsem a stíral slzy smíchu.
,,Já měl rozkazem rozbalit to už dneska. Ty ne?"
,,Ne."
Chvíle ticha. Pak mi došlo, proč je na tom vzkazu napsáno, že pečení i svátky jsou lepší ve dvou.
,,Aha," vypadlo z nás naráz.
Dokonce i teď stála za tím, že to dobře dopadlo. Asi bychom měli Alence sehnat taky nějaký happy end.
,,Vezmi to do kuchyně, já přijdu," řekl jsem a vytáčel Alenčino.
,,Ale no tak! Je moc brzo," zaskuhrala do sluchátka, když mi to zvedla.
,,Zas až tak brzo ne. Tady Šimon. Alenko děkuju za dárek. A promiň, že jsem ho rozbalil už dneska."
,,Je u tebe?"
,,Je," bylo mi jasné, na koho se ptá.
,,V tom případě mi to nevadí," zasmála se do telefonu.
,,Díky za všechno já-"
,,Není zač. Jo! A pokud upečete to cukroví, máte POVINNOST se semnou rozdělit až přijdete v lednu do školy."
,,Neboj, určitě ti něco necháme."
,,Tak fajn, mějte se a hezký svátky."
,,Tobě taky. A vážně ti moc-"
Utnula mi to, ani jsem nedomluvil.
I když vypadá silná a ačkoli nás popostrčila k sobě, možná je jí trochu líto že není na Patrikově místě... Ne. Teď se tím nechci zaobírat.
Odložil jsem mobil a šel se podívat po Patrikovi.
Byl u kuchyňské linky, na které už stála mouka, vál, váleček, pekáč a tři těsta zabalená v sáčcích.
,,Tak jdeme na to ne? Sice trochu pozdě, ale lepší teď, než vůbec."
,,Ty těsta máš kupovaný, nebo jsi je spáchal sám?"
,,No... Je to moje veledílo, ale recepty jsou Alenčiny."
Jasně.
,,Linecký, pracny a rohlíčky," ukazoval prstem na jednotlivá těsta.
,,Tak! Zavaž zástěru, najdi koledy a řekni mi čím začneme."
,,Jasně že lineckýma, už se těším na to vykrajování," uchechtl jsem se.
Najít koledy by nebyl problém, můj "domácí" který mi pronajal byt mi sdělil co kde je, a že to můžu využít dle libosti.
Nejspíš jsem se o tom ještě nezmiňoval, ale tenhle byt, skoro nic v něm krom pár věcí, není moje. Můj domácí odcestoval za prací do zahraničí, ale byt si tu chtěl nechat. Sháněl spolehlivého studenta, který by ten byt udržoval a žil tu dokud se nevrátí. Tedy - pokud někdy vůbec. Nájem je za hubičku, ale pro někoho bez stálé práce je to až dost. Ale ještě se mi nestalo, abych to nezvládl.
Šel jsem najisto do skříně v předsíni a štrachal, co tam najdu. Vylovil jsem tři CDčka a krabici s ozdobami. To co bylo pod ní, a o čem se mi domácí nezmínil, mi vyrazilo dech.
,,Patriku! Neuvěříš, co jsem našel!"
Komentáře
Přehled komentářů
...si ma vydesila!....Takéto šoky,že vraj každý sám!....Tak to nie,oni sú ako záplata a nohavice (patria k sebe)....ňamka,ňamka.
Hou,hou ,hou ... Jsem Santa :D
(Lanita d'Angel, 5. 12. 2011 21:57)JSem Santa a nesu nadílku ... dalšího komentáře.Vím,budu se opakovat - a to se připrav,že dost často - ,ale je to totální nářez.Jsem ráda,že si to přidala tak brzo,protože jsem byla napjatá jako kšandy - stejně jako teď.Tak už se těším na další ;) ...
huuu
(yazzy, 4. 12. 2011 18:37)PORNO! S Patrikem v hlavní roli?! xDDD pěkný pěkný, i když Vánoce nemám moc v oblibě (miluje je, ale jenom pro maxi dávku yaoi) ^_^
.....
(terkic, 4. 12. 2011 15:14)tak a teď sem napnutá, co tam našel, takže jestli nechceš, abych umřela zvědavostí, tak sem co nejrychleji s dalším dílem:)
:)
(Eisha, 4. 12. 2011 14:04)Teda to byla celkem rychlé a i bez mého otravného rytí :D ... Vánoční nálada je už všude :)... Moc hezké :) ... kolem Vánoc žádná dramata! :D ... Ale pokračování rychle, jsem napnutá :D
Ty! ..Ty!...
(Haku, 12. 12. 2011 18:47)