Jekyll a Hyde
18. 9. 2011
Po citově nabitém víkendu jsem si připadal, řekněme vyflusaně. V neděli jsem to zalomil hned po zprávách a ráno vstal dřív, abych si připravil tašku do školy. Když jsem vytahoval českou historii, vypadl na mě z učebnice obrázek, který nedávno při hodině kreslil Patrik. Užasle jsem se podíval znovu a zanadával si do pitomců, jak jsem to mohl pustit z hlavy. Položil jsem ho na stůl a připravoval se dál.
Ve škole jsem byl krásně na čas, porozhlédl jsem se po místnosti jestli uvidím to květinové dítko, ale pak mi došlo, že tuhle hodinu nemáme společnou. Zato ale...
,,Ahoj Šimonku."
Brr... Takhle mě neoslovuje nikdo kromě...
,,Ahoj Alenko," oplatil jsem jí.
,,Tak jak ti to šlape?"
,,Kupodivu tak jak má, díky za optání. Co u tebe?"
,,Stojí to. Hele Šimone?"
,,Hm?"
,,Nepřijde ti ten život trochu nefér?"
Trochu? TROCHU?!
,,Přijde."
,,Mě taky. Hele... Já k tobě budu upřímná. Vždycky ses mi líbil. A... já vim, že to víš, to jen pro ujasnění faktů. Dlouho jsem se o tebe snažila víš? Jenže teď nedávno mi to došlo. Ty nemáš o holky zájem co? Líbí se ti Patrik."
Přímočaře, bez ztlumení hlasu. No proč ne.
,,Líbí. Ale to ještě nic neznamená."
,,Vy dva... Co spolu máte?"
,,Jsme kamarádi. Hele? Kdy se z tohohle rozhovoru stal výslech?"
,,Promiň... Asi jsem moc zvědavá. Takže Šimone ty jsi opravdu na... na... lidi jako je Páťa?"
,,Ano."
,,Asi bych tě teda měla přestat svádět co?"
,,To bys měla."
,,Jsem pitomá. Já jsem si celou dobu myslela že jsi mimo. Že to prostě nevidíš, jak už to u chlapů bejvá. Ale když ses začal bavit s Patrikem, docvaklo mi to. Já... budu se snažit... prostě tě nechám v klidu."
,,Děkuju."
Musel jsem se na ní usmát. Přeci jen je asi rozumná, i když by to do ní člověk neřekl.
,,Hele Šimonku?"
Achjo.
,,Copak?"
,,Začni s tím něco dělat."
Nějak jsem to nepobral. Asi to z výrazu mé tváře pochopila.
,,S Patrikem. Ty to nevidíš, ale ten kluk je do tebe udělanej."
Poskočilo mi obočí a na rtech se zastavila otázka: ,, Co prosím?"
,,Říkám, že je do tebe hotovej. Jako zamilovanej, ne?"
Bylo mi jasné že má ke mě Patrik nějaký zvláštní vztah, ale sám bych to asi láskou nenazval.
,,Jo... tak..."
Pak do třídy vstoupil profesor a uchránil mě před dalšími otázkami a úvahami všetečné spolužačky.
Když jsem vycházel ze třídy, někdo mi skočil na záda a zakryl mi oči. Takovýhle dotyk a vůni má jen jeden člověk. Poznám ho kdykoli.
,,Čau Patriku. Seš docela těžkej," prohlásil jsem ale chytl ho pod koleny, aby nesklouzl.
Hrudníkem se mi opřel do zad. To, jak se po nás ostatní dívali mě dost zarazilo.
,,Něco ti nesu," prohlásilo květinové dítě a duclo mě do hlavy nějakým předmětem.
Pustil jsem ho na zem a otočil se k němu. Patrik v ruce svíral smajlíkový deštník, který jsem mu o víkendu půjčil. S úsměvem mi ho podal a zeptal se: ,,Co teď máš?"
,,Hodinu mezeru a pak spolu máme... ty víííííííš koho."
,,Děláš jako by to byl sám lord Voldemort."
,,No, nemá do něj daleko. Stejně jednou někoho tou sprchou psacích potřeb zabije."
,,Takže... Když máš volno, nepůjdeš se semnou projít? Nebaví mě čekat na hodinu tady," oznámil a sjel očima školní chodbu od podlahy po strop.
,,Klidně, jen si odskočím."
Patrik kývl, a já se vzdálil.
Scéna kterou jsem spatřil když jsem se vracel, mě zarazila. Patrik si povídal s Alenou a oba dva se usmívali. Nevím proč ale míval jsem dojem, že se ti dva zrovna moc nemusí. Nejspíš chybná úvaha.
,,Tak jdem?" ozval jsem se když jsem k nim přišel.
,,Jasně," Patrik po mně chňapl a já se tomu nebránil.
,,Kampak?" zeptala se Alenka.
,,Jen se trochu projít," usmál se zářivě Patrik a mrkl.
Alena mu odpověděla úsměvem a zdviženým palcem.
Vůbec jsem tu situaci nepochopil.
A přeci jen, i přes krásné a poslední teplé dny se začalo ochlazovat. Oba jsme z batohů vytáhli mikiny a oblékli se. Patrik šlapal přes dvůr k bráně a mlčky vyrazil do parku za školou. Kráčel jsem vedle něj a stejně jako nedávno, i dnes se mi s ním krásně mlčelo. V parku to vzal přes louku mezi stromy a pod jeden se posadil. Ještě než jsem si kecnul vedle něj, se rozpovídal.
,,Hele Šimone... Ona je jak z Říše divů, nezdá se ti?"
,,Jestli máš na mysli Alenu, tak máš můj stoprocentní souhlas."
,,Teda upřímně, občas se mi spíš zdá že to není malá Alenka, ale pan Jekyll," smál se.
,,Jo... A občas vypustí Hyda aby se... nažral."
Oba jsme se začali chechtat. Dokonale to k ní sedlo.
,,Dneska ze mně tahala rozumy," žaloval Patrik.
,,Ani já jsem toho nebyl ušetřen. Je jako výzvědná služba," soucitně jsem mu položil ruku na rameno a pak jsme se znovu rozesmáli.
,,Jenže... Ona se mě dneska ptala na něco důležitýho."
,,Vážně? A na co?" vyhrkl jsem nerozvážně.
,,Jestli..." otočil ke mně obličej, nadechl se, ale nic neřekl.
Olízl si rty. Malé, nervózní gesto o kterém vím že ho taky dělávám než-
A jeho rty se přitiskly na mé. Byla to tak nevinná pusa, že jsem si na okamžik připadal jako dítě.
,,Promiň, já-"
,,To je dobrý. Poradil ti to pan Jekyll, viď?"
Načervenalý Patrik kývnul a usmál se.
K pošahanému děvčátku a schyzofrennímu doktorovi bych měl ještě přidat nějakého masochistu. Hodně rychle to vzdala a to že mu poradila... Já nevím co si myslet. V jednom bodě je její případ stejný, jako mezi mnou, a Petrem. Taky jsem to vzdal protože mám protivníka, proti kterému nemůžu bojovat. A ani nechci. Ona zase nic neudělá s faktem, že se mi líbí kluci. Jojo... Přesně tak. Život je nefér.
Ten den jsme toho už moc nenamluvili ale kamkoli jsme šli, drželi jsme se za ruce jako ztracené děti. Když jsem odpoledne odcházel sám, mé ruce ta Patrikova silně chyběla. Jak to je a jak to bude? Bláznivý umělec. Květinové dítě. Pohřbená rodina. Vlastně ho neznám. Skoro nic o něm nevím. Asi bych se měl začít ptát.
A pak se čas rozeběhl, a přišel listopad.
Od náhodných polibků a držení za ruce jsme se nikam výrazně neposunuli. A v poznávání teprve ne. Kdykoli jsem se dozvěděl něco nového, přišlo mi že je ještě víc věcí, které nevím.
Znervózňuje mě to. Chci ho znát líp.
,,Šimone?"
Co líp, chci o něm vědět, co se vědět dá, protože já-
,,Šimone vnímáš mě?!" šťouchla do mně při přednášce Alena.
,,No?"
,,Já jen že Páťa už dorazil."
Hodil jsem očkem ke dveřím a všiml si Patrika, který se snažil upoutat naší pozornost. Kdepak ses mi toulal? A proč vlastně žárlím když nemám na koho, ani na co?
Partyzánským stylem, přesně jako obvykle, se Patrik proplížil k naší lavici, posadil se vedle mě a přivlastnil si mé ruce, které jsem měl položené na klíně.
,,Šimone?" šeptl.
,,Ano?"
,,Můj spolubydlící odjíždí. Nechceš jít dneska ke mně? Rád bych abychom na sebe měli víc času."
,,Jasně, proč ne," usmál jsem se na něj a pak jsem otočil hlavu k profesorovi a pokusil se alespoň okrajově vnímat co říká.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak a dalšia skvelá kapitolka.Aj ked sa priznám,že dáko nevnímam koľko dní ubehlo,pretože tak dáko chápem Tvoju závislosť na určitých veciach.Ja mám tiež jednu takú od ktorej sa nejdem odtrhnúť a ked sa mi to podarí tak pri Tebe vždy niečo nové nájdem čo ma teší,lebo jedna vec sa nezmenila...tvoje poviedky patria k mojim naj,naj najobľúbenejším.
Urgence...
(Kaci.chan, 22. 9. 2011 13:53)...se vyplatily, je to perfektní. Tak hrozně mě to baví, e kvůli tomu porušuju i svoje pravidlo o neotravování a prostě si o tuhle povídku musím psát. Díky díky, je to poráda!
....
(terkic, 18. 9. 2011 23:22)úpěnlivě prosím na kolenou, s dalším dílem to neprotahuj! zakousla jsem se do týhle povídky řádně hluboko a teď se jí nemůžu nabažit a po tomhle dílu už vůbec ne, je prostě dokonalá:)
Yapáááá !!
(Elsa, 18. 9. 2011 22:52)Další díííl ! Děkuji ti !Sice jako dávat ti termíny, tak shořím od základů, ale přeci je to tu! Další krásný díl :-*
To čakanie sa vyplatí.
(Haku, 8. 10. 2011 22:20)