Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola sedmá: Sebeobětování

5. 2. 2010

Ráno bylo dost chladné, dokazovala to pára která všem šla od úst. Viktor se klepal zimou a zachumlal se více do svého pláště. Maxe hřála Nina, která se mu obtočila kolem krku jako šála.

,,Tohle počasí nám byl čert dlužen."

,,I ty citlivko," popíchla Viktora Nina.

Chlapec zrudl vzteky.

,,Špinavá koule chlupů mi nebude říkat citlivka!"

,,Za pravdu se člověk zlobí," ušklíbla se.

,,Zhebni..." zabručel Viktor.

,,Zmlkněte oba!" sjel je děsivým tónem Max.

,,Něco slyším. Nino...?"

,,Já cítím plíseň... nebo tak něco."

,,Hniloba," nakrčil nos Izy, když i jeho ten smrad praštil do nosu.

,,Jsou blízko," sykl Max a vytáhl Jor.

Bez čekání na Vikův pokyn si olízl palec, přejel horní tři znaky na javorové holi a ta se rozzářila mlžným bílým světlem. Duněla jako by jim hrála bojovou tuš. Ačkoli nefoukal vítr, Viktorovi se začaly zdvihat svázané vlasy jak z okolí shromažďoval energii k zaříkávání.

,,Pozor!" vykřikl Izy.

Než stačil kdokoli zareagovat, Max schytal pořádnou ránu do boku.

,,Maxi!" přiskočil k němu zděšený Vik s Ninou.

,,V pohodě," vydechl ztěžka a ačkoli se to snažil maskovat, z jeho hlasu čišela bolest.

Zásah do nedávno zahojené rány. Když se zvedl, zavrávoral, pak se ale postavil do bojové pozice a Jor se doslova rozkvílela. Před nimi stál odporný, smrdutý obr, ze zubů mu visely cáry zkaženého masa. Max zaútočil. Spíš vypadal jako by se proplétal okolo obra v tanci. Jeden zásah za druhým nechával na bestii vypálené rány. Viktor zavřel oči a stiskl ruce jako při motlitbě, když spatřil další dva obry jak se rychle blíží. Začal tiše šeptat...

,,Bože můj dej, ať jsou jako chmýří, jako stéblo unášené větrem! Jako požár, když stravuje lesy, jako plameny, když sežehují hory, tak je postihni svou bouří, svou smrští je vyděs. Pohanou jim pokryj líce, aby hledali tvé jméno Hospodine. Ať jsou zahanbeni, vyděšeni navždy, ať se rdí a hynou, ať poznají, že ty jediný, jenž Hospodin máš jméno, jsi ten nejvyšší nad celou zemí!"

Poslední slova už křičel. Jeho ruce začaly zeleně jiskřit, v tentýž okamžik šedé nebe protl smaragdový blesk a začalo pršet. Déšť se změnil v kroupy velikosti pštrosích vajec, ale ty se Maxovi, Nině, Izymu i Vikovi vyhýbaly. Plná síla se zaměřila na tři obry. Ty smrduté obludy skučely s každou Maxovou ranou i s každým zásahem zmrzlou vodou. Viktor otevřel oči, upřel zlostný pohled na ta stvoření a rozevřel ruce. Luskl a na palci se mu rozžehl plamínek.

,,Řeka bolesti v proudu plamenů," řekl klidným hlasem, nastavil dlaň na nejbližsí zrůdu a nechal vyšlehnout obrovské množství svých zelených plamenů.

Po obludě zbyla jen hora spáleného masa. Za okamžik Viktor vyřídil i další dva.

,,Úžasný!" kulil oči Izy.

,,Jako bys nikdy nezaříkával," usmál se unavený Viktor.

,,Umím to, ale ne tak dobře."

,,Dobrá práce Viku," ocenil Max a uklidil Jor.

Podle Niny bezprostřední nebezpečí nehrozí.

,,Maxi, ukaž ten bok," poručil Vik.

,,To není nutný, jsem v pořádku."

,,To ti tak žeru. Dělej!" rozkázal.

Max poraženecky sklonil hlavu, nejprve přetáhl vrchní plášť, pak svetr a košili. Zůstal do půl těla nahý, jediné co na jeho horní polovině těla zůstalo, byl stříbrný řetízek se dvěma přívěsky. Izy a Nina ty dva pozorovali a čekali co se začne dít. Viktor Maxovi prohmatával žebra ne zrovna něžným způsobem, takže chudák Maxwell skučel - co dotyk, to bolest.

,,Pak že to nic není! Dvě jsou zlomená!" rozčiloval se Vik.

,,Přežiju to, neměj péči!"

,,Právě že mám," přiložil ruce na zranění a z těch vyšlehlo zelené světlo.

Nic neobvyklého, Vikova barva v zaříkávání. Stejně jako má Max bílou a Izy fialovou, ani jemu se barva nezmění. Člověk se s ní rodí, a umírá... Až na vyjímky ze starých bájí.

,,Co to děláš?" zděsil se Max když ho zranění přestávalo bolet.

,,Dá se říct že tě léčím," pokřiveně se usmál a pak scvakl zuby.

Vnímavý Izy si všiml toho záblesku bolesti, která se mu mihla v očích.

,,Nesouvisí to s životní energií, že?" podezřívavě se ptal Max.

,,Ani trochu," zakroutil Vik hlavou a zavřel oči.

Tvář se mu zkřivila do podivné grimasy a zelená záře zhasla.

,,Hotovo. Jak se cítíš?"

,,Jako by se nic nestalo..." odpověděl zmatený Max.

,,Chytré. Ačkoli sebeobětování už moc zaříkávačů nepoužívá," pronesl Izy.

Max zmateně stáčel pohled z Vika na Izyho a naopak, než mu konečně význam té věty došel.

,,Viktore ty pitomče!" zaječel a začal s ním cloumat.

,,Říkal jsi že to nesouvisí s životní energií! Když to takhle půjde dál, nedožiješ se ani třicítky!"

,,Já nelhal. Souvisí to se zdravím, ne s délkou života. A přestaň tu mlít o hloupostech. Oblékni se a jdeme."

,,Ukaž to!"

,,Ne."

,,Já ti to taky ukázal!" křičel Max a začal se dobývat pod Viktorův plášť.

Ten si jen povzdychl, ale nechal ho. Když se Max za něčím žene, nic ho nezastaví. To co Maxwell objevil ho šokovalo. Modrofialová modřina přes celou oblast jedné strany žeber.

,,Co tohle..." šeptl Max a došla mu slova, jen prsty klouzal po ráně.

Viktor měl zavřené oči, ale nevypadal že ho to bolí.

,,Proč jsi to udělal?"

,,Pamatuješ co jsem ti řekl v den, kdy jsem se stal tvým zaříkávačem?"

Max nereagoval. Jeho maska chladnokrevného, bezcitného člověka se rozpadla jako domeček z karet v tu samou chvíli, kdy mu z pod řas vyklouzla první slza.

,,Slíbil jsem...Přísahal že tě ochráním. Že pro tebe zemřu když to bude třeba. Jen dodržuju slib."

,,Tupče! Kdo by to bral vážně?!?" vztekal se Max.

,,Já Čtyřlístku. Musíš Renatu najít. Jsem ten koho sis vybral na cestu."

Max v duchu soptil. Zaprvé nenáviděl když se o něj někdo tak stará, zadruhé mu bylo Viktora líto a zatřetí nechápal proč to udělal.

,,Potřebuju tvou sílu. Ne tvůj soucit!" prskal a začal se oblékat.

Nina se Vikovi otřela o kotníky a s tichým ,,Díky," se vydala ke svému pánovi.

,,Někdy mám co dělat abych vás pochopil," řekl Izy.

Skupina se dál prodírala mezi skalami a nakonec našli ten vytoužený pramen. Max nechal do lahve vtéct vodu, poté ucpal hrdlo voskem a zarazil tam korkový špunt.

,,To bychom měli," mluvil pro sebe.

,,Když sebou hodíme, můžeme poprosit Babu Yagu jestli nás nechá přespat u ní ne? Alespoň nám bude teplo." zubil se Izy.

,,To není špatný nápad."

Viktor se celou cestu držel za bok aby se mu lépe dýchalo. Max po něm házel vyčítavé pohledy a z jeho výrazu bylo jasně čitelné: U-Ž- N-A- M-Ě- N-E-S-Á-H-N-E-Š-!

Začalo se stmívat, když se bezpečně dopravili až před polorozpadlou chajdu staré zaříkávačky.

,,Vítám vás mládenci," pronesla vlídně.

..Máme tu vodu," řekl bezvýrazně Max.

,,Výborné! Teď namíchám první část lektvaru, udělejte si pohodlí a odpočiňte si."

,,První část?!" zděsil se Viktor.

,,Ano, pak musíte vyhledat mou sestru která zvýší jeho účinky a potom ho teprve mohu dokončit," oznámila babička jako samozřejmost.

,,Právě jste mě zabila," oznámil Vik a svalil se na sedačku.

Izy se začal smát a přisedl si. Max přešlapoval po pokoji než mu došla trpělivost a na pohovce obsadil místo vedle Viktora. Izy a Vik si povídali. Max na truc mlčel. Nikdy moc nemluvil ale teď neříkal vůbec nic. Přemýšlel o Vikovi, o tom co prožili a o důvodu proč se o něj někdy stará jak o holku. Z myšlenek ho vytrhlo až hlasité zachrápání. Izy spal, pusu dokořán, zařezával jako dřevorubec. Vik taky vypadal že spí. Oči měl zavřené, a dech klidný.

,,Viku?" zkusil Max.

Nic. Šedooký chlapec zívnul, protáhl se a pak si nenápadně opřel hlavu o Viktorovo rameno, zavřel kukadla a po chvíli už spal. Ozvalo se Maxovo první zamlaskání a Viktor otevřel oči. Na rtech mu hrál pobavený úsměv ale byl moc spokojený.

,,Občas si připadám že se starám o děti. A to nejsem o moc starší," pronesl k Nině která je pozorovala svýma ustaranýma očima.

,,Ti dva jsou jako děti. Dřív bych ti to neřekla ale... Jsem ráda že putuješ s námi. Moc dobře si uvědomuji že bez tebe by Max asi brzo skončil."

,,Nemusíš mi tak lichotit."

,,To nejsou lichotky ale fakt. Nebýt tu ty, už by byl asi třikrát mrtvý, a nesčetněkrát zmrzačený."

,,Pojď sem," mrkl na mourku.

Nina ladně seskočila na zem a druhým odrazem přistála Vikovi na klíně. Její vrnění úplně dunělo v uších. Stočila se u Viktora do klubíčka a chystala se spát.

,,Takhle je mi dobře," usmál se Vik než sklopil víčka a nechal si také něco zdát.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

No jeje!

Haku,8. 2. 2010 21:39

Oni su tak rozkosni,ako sa tak obchadzaju.

:))

Ere Ruli,6. 2. 2010 10:45

Nádhera, jako wždy. Moc se teším už na pokračowání :)