Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kapitola devatenáctá: Splněný slib

10. 4. 2011

Maxe okamžitě napadlo, že se snaží dostat ven Renatu. A jeho úloha teď byla zaměstnat Pána Noci natolik, aby ho nemohl zastavit. Ohnal se po něm mečem a způsobil mu mělké zranění na zádech.

,,Já jsem tvůj protivník!" vykřikl poslední muž z rodu Cloverů.

Bestie se k němu otočila a plná nové energie se po něm ohnala. Casua ho toužil zabít snad ještě víc, než kdykoli předtím. Nechtěl se Renaty vzdát. Věděl, že ta mladá dívenka je velmi účinná zbraň proti vyšším démonům. Sloužila mu jako prostředek pro zastrašování a vydírání. Stačilo jen zmínit, že má v rukou jednoho z Cloverů, a každý se poddal jeho vůli. A proto taky byla Ren ještě stále naživu, i když zakletá v zrcadle aby nemohla uprchnout.

Viktor pomalu vcházel do zrcadla a Ren ho naopak opouštěla. Tohle byla jediná možnost jak jí zachránit. Obětovat se. Vyměnit sebe za ní.

Viktorovi to lámalo srdce. Opustí vlastním rozhodnutím osobu, kterou tolik miluje. Jenže tehdy... když se šli s Maxem přidat do Spolku.... tehdy se mu zapřísáhl, že jí zachrání i za cenu svého vlastního života. A tak svůj slib splní. Blonďatého mladíka pohltilo zrcadlo a děvče dopadlo na podlahu.

 

,,Viktore!!!" zaječel Max kterému až teprve teď došlo, že se nejednalo o záchranu, ale o jednání blížící se sebevraždě.

Izy hbitě doběhl k zrcadlu a vzal děvče do náruče.

,,Izy zmizte!" křikl na trojici když viděl, jak se démonický Pán Noci přestal ovládat.

Jeho pohled ulpěl na zrcadle, ve kterém stál Viktor a usmíval se na něj. Max zoufale přemýšlel co má udělat.

,,Přeci to neskončí takhle!!!" zasyčel Maxwell a rozmáchl se Jor přeměněnou v meč.

Svou neřízenou ranou se trefil. Uťal démonovi levou ruku. Zběsilý ryk zastavil Izyho s Ren v náruči a Ninou na rameni v pohybu. Otočil se.

 

,,Nino?"

,,Izy ne!"

,,Musím se vrátit. Ukaž Renatě cestu ven!" postavil obě na zem.

Děvčeti se oči zozšířily hrůzou.

,,Ren pojď!" vykřikla zoufale Nina s dívkou v patách.

Izy se vrátil do trůního sálu. Kradmo se přemístil k zrcadlu a čekal až bude vhodná chvíle Maxovi pomoci. Už se jí ale nedočkal. Max zběsilého démona srazil k zemi těsně před zrcadlo a následně na ní dopadl také.

,,Dobře Clovere.... Dobře! Zabij mě ale přísahám, tenhle den si budeš do smrti pamatovat z jiného důvodu!" zaskuhral Pán Noci na pokraji sil.

Vytáhl své rezervy a veškerý zbytek hybné energie přesunul do zbylé ruky.

Napřáhl se.

Max zalapal po dechu.

Dunivá rána a tříštící se sklo.

Viktorův poslední úsměv.

Démon se rozchechtal.

Max pozdvihl Jor, v očích vražedný lesk. Jedinou ranou Pána Noci zahubil a pro jistotu mu setl hlavu. Ve stříbrném rámu bylo prázdno. Střepy zrcadla ležely po zemi. Ozvalo se zadunění. Pevnost se otřásla. Maxwell mlčky, bez jediné slzy sebral něco málo z Pána Noci a schoval to do kapsy. Pak se ale zastavil a s očima upřenýma na střepy přestal vnímat čas. Casuova pevnost se hroutila. Začaly padat kameny a po nich i stropní trámy.

Izy Maxe popadl za rukáv a tak se Maxwell na okamžik probral z šoku. Vyběhli z budovy dřív, než se sesypala. Před bránou Max uviděl Renatu s Ninou. V běhu je zachytil a utíkal s nimi pryč. Zastavil se teprve ve chvíli, kdy se mu začaly podlamovat nohy.

 

,,Kde je Viktor?!" zděsila se Nina a rozhlédla se.

,,Ten... Ten chlapík co mě zachránil?" ptala se Ren.

,,Přesně ten!"

,,Viktor už není," uzavřel Max, otočil se a pomalým krokem vyrazil napřed.

Nina zkroušeně sklopila hlavu. Moc si teď přála být člověk, aby za chlapce s tak šlechetnou duší mohla ronit slzy. Izy byl velmi skleslý a pomalu se vydal za Maxem. Renata nevěděla co si o tom myslet. Byla vděčná blonďatému zachránci, ale moc dobře si uvědomovala, jak byl pro Maxe i ostatní důležitý.

Maxwell kráčel první. Zrychlil tempo aby měl jistotu, že ho proteď nikdo nedojde a nebude ho konejšit. Tiché slzy mu proudily po tváři jako potůčky, ne a ne vyschnout. Teprve k večeru si utřel obličej, posadil se a počkal na ostatní.

,,Renato," usmál se na sestru a rozpřáhl paže.

Dívenka se k němu vrhla a hřál jí pocit, že jí za to bratr neviní. Sourozenci nějakou dobu setrvali v obětí, a pak rozložili tábor aby v klidu přečkali noc.

 

O tři roky později

 

 

 

 

,,Maxi, pro dnešek to stačí, už jsi toho udělal dost," smála se mladá dívka.

,,Ren, pokud to neudělám teď, tak kdy?" děvče se shovívavě usmálo a nechalo svého bratra dál lézt v hlíně a vytrhávat drobné nevítané rostlinky.

Od události s Casuou už uplynul nějaký ten čas. Démoni se, i s posledním Pánem Noci ve strachu stáhli do ústranní, a tak je Max, Ren, Izy a Nina nechali na čas být, a usadili se v malém domku na okraji vesnice pár mil od Kiranu.

Krásné místo kde se dá prožít zbytek nenaplněného života, říkával Max.

Izy seděl na lavičce ve stínu, s kočkou na klíně. Drbal jí za ušima a pozoroval pracujícího Maxe. Chápal že se zaměstnával proto, aby tak často nemyslel na Viktora. A svědčilo mu to.

Izymu... se dnes zdál úplně první sen. Sen, díky kterému si uvědomil, že se den ode dne stává lidštějším. Sen, který si přál, aby se splnil. Pohlédl na travnatý kopec, na jehož vršku stál rozložitý dub. Pak oči zavřel, hladil Ninu a užíval si příjemného letního dne. Max s občasným kletím škubal jeden výhonek plevelu po druhém a Renata ho s mírným úsměvem pozorovala. Izy seděl v polospánku na lavici.

A život šel dál.

 

 

Max se zarazil. Dotkl se ho velmi zvláštní pocit. Zvedl hlavu a zadíval se na kopec do stínu, který házel starý dub. Stála tam hubená osoba s dlouhými vlasy a blížila se k nim.

,,Nikdo přeci neví že tu jsme!" šept Max, zbystřil a hodil očkem po Jor, která stála opřená o zeď domu jako neškodný klacík.

Postava vyšla ze stínu.

Zlatým vlasům dalo slunce překrásný lesk. Max zkameněl. Příchozí se usmál, když viděl šokované obličeje. I Nina vypadala zaraženě. Izy se dokonale probudil. Jeho sen se splnil. A úplně stejně, jako se mu to zdálo.

Vrátil se.

Viktor přistoupil k Maxovi, chytl ho za ruce ušpiněné od hlíny a podíval se do jeho šedivých očí, ze kterých uteklo několik slz.

 

,,Jak...?" nemohl ze sebe Max vypravit víc.

,,Jak jsem se dokázal vrátit?" usmál se Vik.

Max kývl.

,,Nezapomínej že patřím k nejlepším zaříkávačům. A měl jsem tohle," vytáhl z lemu pláště řetízek s přívěskem rodiny Cloverů.

,,Věděl jsem že na mě budeš čekat."

Max stáhl jeho hlavu ke své, a bez studu a předsudků Viktora políbil.

Viktor se oddálil, usmál se.

,,Než tu Maxi budu jenom pro tebe, než ti věnuji věškerý svůj zbývající čas... Musím ještě splnit jeden slib."

Viktor přistoupil k Izymu, poklekl a zadíval se do žlutavých, kočičích očí. Nina se na Izyho klíně zavrtěla.

 

,,Stále toužíš po tom, být člověkem?"

,,Ano," odpověděla s pevnou jistotou.

Viktor si stáhl plášť a přehodil ho přes kočku.

,,Jen nevím Nino... Jak dlouho takové tělo vydrží."

,,S tím se netrap. A proměň mě už," zamumlala kočka pod pláštěm.

Viktor proti ní napřáhl ruce, zeleně se zablesklo a pod pláštěm, na Izyho klíně, seděla dívka s havraními vlasy a medovýma očima.

Izy si stoupl, popadl jí do náruče a během okamžiku byli oba pryč.

Renata začala předstírat zájem o trhání plevelu aby nechala Maxovi s Vikem trochu soukromí.

 

,,Tak... Tady mě máš," mrkl Viktor na Maxe.

Max se nadechl sluncem prozářeného vzduchu a usmál se na něj za celé své utrápené já.

,,Teď už tu Viktore... Jsem jenom pro tebe."

 

 

KONEC

 

 

 

 

clover.jpg

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

:D

Lan-Lain,19. 4. 2011 22:14

Já jsem podobně líná :D ... nevadí mi to :D ... pokud mi někdy něco napíšeš,tak budu spokojená :D ... já se budu taky snažit :D ... chceš něco na diplom( chceš vůbec diplom?)? :D

;)

Lan-Lain,19. 4. 2011 17:22

Škoda že už to končí .... byla to suprová kapitolovka ... maxe a viktora jsem si úplně zamilovala :) ... přála bych si být tvé eSBé ... ovšem jen pokud budeš chtít :) http://lan-lain.blog.cz

smutním a štastím

sisi/ctenar,18. 4. 2011 20:37

néééééééééééééé jen né konec! bála jsem se jak to dopadne nakonec.!_ ani nevíš jakou zástavu a následné zběsilé bušíní srdce jsi mi způsobila!!!!!!!!!!!! xD ale tak vždy vše zkončí a tohle skončilo nanejvýš spokojeně :)

Slniečko..

Haku,13. 4. 2011 18:39

...ja som sa tak bála a a a on to spravil,ked rozbil to zrkadlo tak sa niečo rozbilo aj vo mne, ja som na chvíľu uverila,že je Vik preč..a potom prišli slzy a pomyslenie,že takto to nemôže skončiť.A na šľastie som sa dočítala nádherného ukončenia mojej srdcovky.Dakujem Ti.

Čekala jsem..

Kaci.chan,10. 4. 2011 18:30

...a vyplatilo si mi to jako málokteré čekání v životě. I když jsem přes počáteční slzy málem neviděla na konec, tak jsi splnila naše přání a já jsem ti za to neskonale vděčná. Loučení s Cloverem je snad ještě horší než s Učitelem, ale určitě vznikne něco nového, co naplní prázdné místo po těch čtyřech. Bože, je vážně nádhera a já už nevím, jak jinak vyjádřit, co cítím, tak to radši utnu tím opakujícím se, ale pořád platným Děkuji za to, že jseš a píšeš!