Jdi na obsah Jdi na menu
 


Byla jednou jedna láska 2/10

14. 9. 2014

 

Nerad bych příběh svého života uspěchal, ale faktem je že to trvalo dlouho, než jsem si nazpět získal jeho důvěru coby dobrého přítele. A dovolím si tvrdit, že to fungovalo oboustranně. Zkrátka ve chvíli kdy se mi konečně začal otvírat a já už jen čekal až se konečně dozvím co ho tolik poznamenalo, už nám bylo sedmnáct a chodili jsme do druháku. Často jsme pořádali akce ve třech - Sasuke, já a Sakura. Troufnu si říct že i přes veškeré podivnůstky a odchylky od normálu jsme byli skutečně oddaní přátelé. 

Jak čas letěl, docházelo mi že je mám oba dva moc rád, a sám sebe se tisíckrát ptal proč to tak nemohlo zůstat i po ty promarněné tři roky, ve kterých Sasuke nebyl. Nemohu tvrdit že jsem si za tu dobu nikdy nevšiml nadávek nebo kradmých pohledů které se kolem mých přátel vyskytovaly. Sasuke to odbýval tím že si dali přes hubu, Sakura jen kývla ,,Jo, u toho jsem byla," a tím to pro ně haslo.
 
Asi jsem se tehdy zachoval jako zrádce, protože když se mi nedostávalo odpovědí od nich, zkusil jsem to jinde, mimo náš trojlístek. Bylo to minimálně šest lidí, ale slova toho kluka za kterým mě poslali naposledy, už asi nikdy nezapomenu.
,,Uchiha jo? No to je dobrej magor. Kámo, s ním si nic nezačínej."
,,Něco ti provedl?"
,,Netvrď že to nevíš! Vždyť je tim skoro proslulej. Nevšim ses, že se s nim skoro nikdo nebaví?"
,,Nevšim. Co nevim?"
,,No že je to psychopat."
Musel to být hodně nevěřícný výraz. Ano byl divný, vyděsil mě když jsem byl ještě dítě ale magor? Psychopat? Za co ho může někdo tolik nenávidět, aby mu dával takové nálepky? Co udělal?
,,Kámo, jako děcko... umlátil basebalkou psa. Uvázanýho u boudy. Na řetězu. Přeber si po svym jestli chceš aby něco tak narušenýho patřilo mezi tvý blízký."

Ne. Nevěřil jsem tomu. Ani jedinému slovu. A přesto mě ta otázka pálila na jazyku kdykoliv jsme se viděli. Nedopočítal bych se kolikrát jsem zauvažoval nad tím, jestli tohle byl ten okamžik, co ho tolik změnil. Myslela to Sakura vážně když v podstatě řekla, že je bez srdce? Nějak jsem tušil, že to nebude tak docela pravda protože kdyby byl skutečně zlý člověk, nestála by při něm.
 
A tak jedné noci, kdy jsme se plahočili sídlištěm, zcela netradičně (a neuvěřitelně) bez Sakury a nevěděli co by, se začala odehrávat další a řekl bych že nejtemnější pasáž toho, co obnášelo "mít rád Sasukeho".
 
,,...no a tak mu řikám ať si hledí svýho, viď."
,,Dobře děláš. Ale myslel jsem že ty jsi spíš ten typ, co bezhlavě rozdává rány."
,,Vypadám jako gauner, jo?"
Smál se a ten zvuk se mi ostře zařezával do vědomí. Otočil naše kroky, přihnal se k lavičce na kterou vyskočil, a posadil se na její opěradlo. Pak si zapálil cigaretu a tím pokřiveným úsměvem a gestem prázdné dlaně mě zval k sobě. Neodmítl jsem a posadil se těsně vedle něj.
,,Jako gauner ani ne."
Vlastně jsem netušil jak nadhodit že z něj mám silně smíšené pocity, i když je mi blízký.
,,Tak jak?" ptal se zvědavě.
,,Nechci se tě dotknout," odpověděl jsem tiše a tušil, že bych ho nijak neurazil i kdyby mi z pusy vyšlo to nejhorší, na co jsem kdy v ohledu k němu myslíval. 
Tedy - zvnějšku určitě ne. 
,,Já to zvládnu, za co mě máš?" pousmál se.
,,Vážně se nenaštveš?"
,,Vzhledem k tomu že jsi to ty - nejspíš ne."
,,No dobře. Beru tě jako někoho kdo je hodně nejistej."
Lehce a slušně řečeno...
,,Nejsem nejistej."
,,Chtěl jsi to slyšet, tak to říkám."
Díval se na mě a dostal se tak hluboko, že se uvnitř mě něčeho dotkl. Sáhl na dlouho spící místo. Projel mnou mráz a oklepal jsem se, čímž jsem mu i uhnul pohledem.
,,Sakura zase tvrdí že jsem v jistých ohledech jako kus šutru. A asi má pravdu. Už ti říkala že je do mně zamilovaná?"
,,Říkala že byla."
,,Nepoužíval bych minulej čas."
,,Asi změním svý tvrzení o tý nejistotě," pousmál jsem se.
V ten okamžik totiž Sasuke vypadal, jako by ho někdo ověsil samotnou kuráží.
,,A ty? Ty jí nemáš rád?"
,,Mám. Strašně moc."
,,V tom případě nechápu proč spolu nejste. Myslím jako pár."
,,Vysvětlil bych to asi takhle," povzdychl si a díval se na ohořelou cigaretu, ze které sotva párkrát potáhl. Obloučkem jí zahodil a spustil:
,,Nemůžu si dovolit jí ztratit. Proto s ní nikdy chodit nebudu. A tím myslím i přátelství s výhodama, a tak. Je to taková moje malá sestřička. Potřebuju jí, a ona mě. Hrozně si jí vážím. Nikdy mi neudělala nic za zády a všechno co jsem jí o sobě řekl, se v žádné formě nedostalo ven."
,,Střeží tvá tajemství jako svá vlastní," neodpustil jsem si.
,,Ah, takže už ses jí na mě ptal."
,,Jak jinak. Odpověď zněla; ,,Zeptej se ho sám." víc neřekla."
,,No, tak do toho."
Netušil jsem kde začít. V téhle vzácné chvíli kdy jsem tu byl jen já a on, se mi nechtělo večer kazit všetečnými otázkami. Jenže kdybych se nezeptal, nejspíš bych se ještě hodně dlouhou dobu nic nedozvěděl.
,,Jen aby bylo jasno, tuhle informaci mám odjinud, takže nevím co je na ní pravdy."
,,Pokračuj," pokynul mi a stále stejně podivně se usmíval.
,,Prý jsi jako dítě umlátil psa. Je to tak?"
Vážně jsem doufal že řekne ne.
,,Jo, je."
Bylo to jako ledová sprcha. Vážně je takový jak se okolo povídá? Zkažený a zlý člověk co nemá srdce?
,,Bylo to chvilku po tom, co ses na mě vykašlal. Nemusíš mi to věřit, ale já tím tomu zvířeti ulehčil."
,,Prosím?!?" vyjekl jsem v obavách z dalšího vysvětlování událostí v Sasukeho stylu.
Jestli teď řekne něco tak absurdního jako že ho tím zachránil protože byl na řetězu, vezmu nohy na ramena - běhalo mi onehdy hlavou.
,,Um... Byla tam partička spratků. Normálně to zvíře mučili ale když dodělávalo, nikdo se neměl k tomu aby to dotáhl. Slyšel jsem z ulice hlasy a to sípavý kňučení. Bylo to jak volání o pomoc a já měl jasno. Jen jsem to viděl pochopil jsem že ten pes už to nerozchodí. Otázka byla jen jak dlouho bude v bolestech trpět, než pojde. Takže jsem sebral ze země basebalku co tam ležela a jednou prudkou ránou mu dal po hlavě, aby mohl jít a už se netrápil. To je všechno."
 
Nezmohl jsem se na odpověď, až najednou...
,,A... a proč teda... proč kolem tebe slýchám žes to byl ty? A že jsi vyšinutej?!"
,,Není to jasný? Na někoho to hodit museli, aby mohli předstírat že v tom neměli prsty. Takže to samozřejmě padlo na mě. A musím říct, že mi to tehdy stejně bylo úplně šumák, vzhledem k okolnostem."
,,To myslíš jaké?"
,,Jen že jsem se nacházel v období kdy to opravdu nebylo jednoduchý."
,,Nějaký potíže doma?" dovtípil jsem se.
,,Víceméně."
,,Vím že předstíráme že jsme to pohřbili ale pověz mi Sasuke... co tě vedlo k tomu, cos mi tenkrát udělal?"
Ani nemusím říkat, jak těžké břímě ze mně tu noc spadlo.
,,Myslíš ten incident než ses mě začal stranit protože sis myslel že jsem šílenej?"
,,To jsem si nemyslel. Jen jsi mě tou přímočarostí dost vyděsil. A mám-li být upřímný, ve dvanácti jsem spíš než na sex myslel na pokémony."
Začal se hlasitě smát. Smíchem který mi připomněl kolik jsme toho spolu v minulosti prožili. Ale teď mi skoro připadá, jako by se to stalo strašně dávno. Tak hodně dávno, jako v minulém životě...
,,Řekněme že má první zkušenost s tělesnou rozkoší se odehrála velice brzy. Tebe jsem měl vždycky nejradši, tak jsem se o to chtěl podělit. Nedošlo mi že dělám něco divnýho, takže s tímhle se zároveň omlouvám."
,,To beru. Na druhou stranu, asi jsem reagoval přehnaně. Měl jsem ti dát šanci to vysvětlit."
,,Myslim že teď už je to fuk. Ale Naruto, věř nebo ne, jsem rád že sis ke mně našel cestu zpátky."
 
Jak to dělá? Jak je možné že se uvnitř mě tak hlasitě ozývají jeho slova? Není přeci možné abych... - přetvořil jsem si ty pocity na náklonnost a hromadu výčitek. Nutno podotknout že až tak naivní to nebylo. Jednalo se totiž o to samé, co před lety jen s tím rozdílem, že teď jsem si uvědomoval možné důsledky. Měl jsem ho rád tehdy, mám ho rád i teď. A když se nic nezmění, půjde to tak se mnou dál celým životem.
A přesně v ten moment jsem došel prozření, že přes ten okraj do bezedné jámy (kterou má prý Sasuke místo srdce), jsem spadl už jako dvanáctileté dítě. Není úniku.
 
,,Jen pro ujasnění Naruto, mám tě rád přesně tak, jako tenkrát," dodal ještě.
,,To... je milý..."
Taky bych si za ten výrok zpětně nafackoval, nemusíte mi říkat jak zhovadilá odpověď to byla.
S jeho povahou ani jiná možnost nebyla - samozřejmě že se tomu smál.
,,Takže jsem na tom jako Sakura?"
,,Jak to myslíš, Naruto?"
,,Stručně řečeno; Ceněná známost na kterou nebudeš vytahovat ptáka z kalhot."
,,Obávám se že to ti neslíbím," zase se křivě usmál a ještě ke všemu na mě mrkl.
,,Půjdem, ne?" seskočil z lavičky a dal se do pohybu.

 
Pár dní se mi ten rozhovor přesýpal v hlavě. A tak jako tehdy, neuměl jsem si v hlavě srovnat, co bude dál. Nepatřím tedy do kategorie přátel na které se nesahá, jako Sakura, což znamená že se o něco pokusí, nebo mě prostě jen provokoval? Tak rád bych to věděl - říkal jsem si.

O týden později se ale mé úvahy vytratily do prázdna, protože začal chodit s jiným klukem a já už vážně nevěděl na čem tedy jsme, natož co si o něm myslet. Sakura to brala sportovně, skoro jako nějaké jeho povyražení (což nebylo daleko od pravdy jak mi později došlo). Ona už z předchozích zkušeností věděla, že jim to stejně dlouho nevydrží.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

trošku pozdějc:)

pani_Lucie,18. 9. 2014 1:56

Jsem ráda že se daří psát a daří se dobře. Je to takové divné, ale hodně správně divné a těším se na další.

,

Nina,15. 9. 2014 19:58

hurá, konečně zase příběh který mě už od začátku nakopnul zvědavostí, jen tak dál

...

Eisha,15. 9. 2014 1:04

Moc děkuju :33. Jsi skvělá, že jsi se překonala a já tak mám po nedělních stresech aspoň chvilku čas na oddych u něčeho, co mám ráda. Upřímně jsem vděčná, že nás netrápíš dlouhým oťukáváním, než se provalí pravda, protože to bych asi nezvládla >.<. No na to, co se dělo u Sasukeho doma si asi ještě chvíli počkáme, ale aspoň něco :3. Moc se těším na další díl, akorát tak čas odkopnou Sasanův románek a dát prostor staré lásce, ne? :D No, ať to bude jakkoli, uvidíme se zase v neděli~

Tohle bude dlouhé...

Kameko,14. 9. 2014 22:39

Jé, ty jsi to dokázala! Já jsem tak ráda, tvoje povídky jsou upřímně nejlepší a velmi mě inspirují v mé vlastní tvorbě. Moc se mi líbí, ale skoro pořád u nich brečím, ni. Prostě jsou tak nádherné emotivní že mě přijdou jako příběhy z opravdového života. A myslím že tahle série bude velmi dobrá a řada se k ní budu vracet. A dovoluji si říct, že nebudu sama. Do těchto sychravych dní se hodí, hm...tak ti přeju hodně zdaru s přepisováním i psaním a věř že sdílím tvé hoře, ovšem díky tobě se k tomu dokopu. Ani nevím kdy, ale stala ses my, velkým vzorem a tvé povídky jsou pro mě více než smyslenymi příběhy. Děkuji moc, pevné nervy a více času pro tebe. A na tebe, pač ten je velmi důležitý.
Jo a k obrázku...kéž by to bylo tak jednoduché...a ještě se omlouvám za chyby, samo to opravuje...
Kameko Kuroi Kamui alias velmi věrný fanoušek