Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bílí havrani; Zadruhé, čtyři procenta manipulace Faustem

29. 3. 2015


Do pokoje prosvítaly sluneční paprsky. Bylo mu teplo, a přesto velice nepříjemně. Dívaly se na něj unavené oči postarší lékařky. Žena čekala na odpověď, ke které měl velmi daleko. Nechtěl s ní o tom mluvit. Nebyl ve stavu vhodném pro zaobírání se minulostí.
,,Je vám jasné, že dokud o tom nezačnete mluvit, nemohu vám s tím pomoci?"
,,Naprosto."
,,A že o to delší bude rekonvalescence?"
,,S tím počítám. Ale věřte že takhle je mi mnohem líp."
,,Nejste první ani poslední kdo si to myslí. Ale nedořešené problémy odsunuté do pozadí mysli jsou jako zaražená tříska, víte? Tváří se, že se vstřebaly, ale nakonec se ošklivě podeberou a bude to bolet ještě víc."
,,Víc? Ale to už přece nejde... Jsem jak na špici Mount Everestu."
,,Vždycky jste takhle paličatý, nebo mě jenom zkoušíte?"
Poznal záblesk humoru. I profesionálové jsou jenom (malí) lidé.
,,Rozumějte, chci si nechat pomoct. Proto tu koneckonců jsem. Ale o ní mluvit nechci. Vážně."
,,Vy se z toho viníte Františku, viďte? Z toho, co si udělala."
,,Tak znovu. O ní mluvit nechci."
Prohlížela si jeho obličej. V jejím výrazu se něco odrazilo. Jako by ten záblesk putoval skrz ní až do jeho vědomí.
,,A co váš bratr?" nadhodila.
,,Co tím myslíte?"
,,Pochopila jsem, že on celou tu záležitost vidí jinak než vy."
,,Ano. Bere to jinak. Byl dítě. A taky si myslím, že by mě navštívil, kdyby mohl."
,,Na to ještě nejste připravený."
,,Vážně? Já bych tvrdil opak."
,,Opravdu jste zatvrzelý, není to jen moje zdání," lehce se pousmála, a pokračovala; ,,Teď vám nedám naprosto žádný čas se obrnit a trefím se do vás zpříma. A nemusíte mi ani odpovídat, protože jste to řekl na příjmu, než vás přeložili sem, takže pro upřesnění, váš pokus o sebevraždu selhal jen a pouze kvůli němu. Je to tak?"
,,Je. Přišel mně zkontrolovat, vůl. Asi to bylo lehce i o citovým vydírání."
,,Konkrétně jste řekl, že vás seřval, že ho v tom přece nemůžete nechat. Jak to myslel?"
,,No, především asi tak, že by mně musel pohřbít. A obávám se že už jen to by vzal velmi osobně."
,,Jak taky jinak, je to logické. Jde na to špatně, ale chce vás udržet naživu. Vždyť jste jeho rodina."
,,No, je fakt že jsem díky tomu došel k malýmu prozření."
,,K jakému?"
,,Zabil jsem mu mámu. Tak bych mu asi neměl zabíjet i sebe."
,,Její smrt nebyla vaše chyba, Františku. Ona si zvolila-"
,,Jste dobrá," střelil po ní ukazováčkem. Doktorka se znovu pousmála.
,,Jsem dobrá - protože?"
,,Protože jsem o ní začal sám. Předpokládám že to byl účel."
,,A budete o ní pokračovat?"
,,Ne. Ale vážně mě zajímá, proč si myslíte že za to nemůžu."
,,Proč si myslím, že smrt vaší matky nebyla vaše chyba?"
Kývnul.
,,Řekněme že jsem si dohledala veškeré detaily."
,,Tak asi pak i víte, kdo jí to koupil. Kdo to přinesl domů, dal jí to, a pak zbaběle odešel a nechal jí tam samotnou. Přesto, že jsem moc dobře věděl, jak to dopadne."
,,Františku, bylo to její rozhodnutí."
,,Byla nemocná. Vůbec jsem to neměl udělat. A nebo tam aspoň zůstat s ní." Cítil jak se to v něm svírá. Dost! Už ani slovo! Ještě krok a-
,,Vy jste jenom toužil žít svůj život. A měl na to plné právo."
Začal si drbat předloktí. Nejdřív nevědomky.
,,Františku..." vlídně se usmála, natáhla k němu paže a chytila ho za zápěstí. Lehce, ale zároveň velmi důrazně.
,,Pardon," vyhrkl a nijak se nebránil. Potom vstal. Cítil se neuvěřitelně otevřený a tím pádem zranitelný. Už s ní nechtěl dál mluvit, věděl že by to z něj vytahala, všechno co tam je, a on by nakonec zase sklouzl zpátky - Tady už to nemá cenu. Kdekoliv jinde bude líp. Jako smilování Boží, vrzly dveře pokoje a objevila se střapatá, tmavě hnědá čupřina a směrem k němu blýskly dva modré body. A taky úsměv.
,,Čau. Asi rušim, co?"
,,Příště bys mohl alespoň zaklepat, Gabrieli."
,,Dominik. Těší mě. Ale vy toho stejně nenecháte co? Jo, vim, jsem nevychovanej. Už jste tu hotový? Můžu si Františka půjčit?"
Otočil k doktorce opravdu zoufalý pohled. Nechtěl tam s ní dál být.
,,On vám nijak nepomůže Františku. Nebo rozhodně ne na stálo. Já ano, když mi dáte šanci."
Věděl že má pravdu, koneckonců, proto svou práci dělá, ale ne. Teď by dal cokoliv za to, aby unikl pokračování tohoto rozhovoru.
,,Můžu jít?" ptal se roztřeseně.
,,Já vás přece nedržím. Ale opatrně."
,,Už můžeš ven, že jo?" vyhrkla hubená bytůstka.
,,Od včera mám vycházky  v rámci areálu nemocnice," zabručel v odpověď.
,,Tak polez, čekám tu," ohlásil kluk a zaklapl dveře.
Neušlo mu že se v přítomnosti lékařů chová dost dětinsky. Co tím maskuje? Nebo je to póza? Či součást charakteru? Nevěděl. Ale zajímá ho to daleko víc, než vlastní prohrané bitvy z minulosti.
,,Z profesionálního hlediska vám o Gabrielovi nesmím nic říkat, ale měla bych vás alespoň varovat, abyste se s ním moc nesbližoval."
,,Je nebezpečný, nebo tak něco?" Lehce se to v něm zachvělo. V podstatě se v tu chvíli modlil, aby slyšel NE.
,,Není. Ale je výborný manipulátor. Myslete na to, až s ním budete trávit čas, nebo ho začnete považovat za přítele." Doktorka se pomalu zvedla. ,,Myslím že příště se sejdeme v ordinaci. Držte se, ano? Víte kde mě najdete, kdybyste cokoliv potřeboval."
,,Dobře. Děkuji."
Když odcházela, víceméně ji následoval. Hubený kluk stál za dveřmi, opřený o stěnu.
,,Jsi tady populární," nadhodil s humorem, když se dítko odlepilo od omítky.
,,To víš. Běda jak máš svou hlavu a jiný názory než vyžaduje společenská konvence. Jo, jestli jdeš teda ven, skoč si pro mikinu. Dost to fouká."
Otočil se na patě a tupě uposlechl radu. Bylo to zvláštní si k bílému nemocničnímu mundúru obléknout něco civilního. Trochu to z něj utvářelo obyčejnou lidskou bytost, a stíralo přízrak, jako který se tu cítil.
,,Představím tě Markétě. Z vyprávění se jí líbíš," prohodil střapatý hubeňour, když je pouštěli na vrátnici ven do zahrady. Slunce vlažně svítilo, nebylo vedro, ale bylo teplo. Což víceméně stačilo. Mířili k lavičce na kterou je vidět z jeho okna, k té, na níž před nedávnem tu holku poprvé viděl. Tam, co mu mávali.

 

,,Nazdar Domi!" halekala křehoučká blondýnka ve stejné nemocniční říze, jakou měli oba na sobě. A stejně jako oni, i děvče mělo přes lazarovu uniformu, díl civilního oblečení - na pohled hebký kabát ve starorůžové barvě. A visely z něj dolů na tkaničkách dvě chlupaté bambule.
,,Čau Maky. Tak tohle je František," pohodil hlavou, aby ho představil.
,,Markéta," natahovala k němu dlaň, a tak ji přijal.
,,Jenom Markéta? Žádné další jméno?"
Děvče si ho krátký moment zmateně prohlíželo. Pak mu zřejmě svitlo. Otočilo se po Dominikovi.
,,Zase ty tvoje ninja triky? Pořád ti říkám nepruď, nebo se s tebou nikdo nebude bavit."
,,Ale né, všechny japonsko-čínský vychytávky spí. Ani jsem si nedělal srandu nebo tak, byl to drobnej renonc se jmény."
,,Myslíš své okouzlující jméno, Gabriel Dominik Šťastný?"
,,Přesně to. Řekl jsem mu jen své druhé jméno. A naše Gertrúda mě oslovila tím prvním, co mám tak nerad."
Chytal se, ale přesto pendloval pohledem od jednoho ke druhému.
,,Fanýsku, Gertrúda říká vaší Vrchní, jen tak pro info."
,,Protože, virbl prosím, ... jí nemám rád."
,,Protože do tebe vidí jako do hubený kozy."
,,Jo, a přesně kvůli tomuhle se zase lidi nebavěj s tebou, víš?" uchechtl se Dominik.
,,Málokdo snese upřímnost," pronesl potichu a posadil se vedle dívky na lavičku. Přimhouřila oči a pořádně si ho prohlédla. Potom se otočila k Dominikovi, který se mezitím také stihl posadit.
,,Měls pravdu Domi. Líbí se mi."
,,Kecal jsem snad někdy?" odpověděl jí s pousmáním. Když se otáčela, šlehla hubeňoura svým pleteným copem. Znovu se dívala do Františkovy tváře. Měl z ní pocit naprostého klidu. Jako houpat se v loďce na moři, pár metrů od břehu. Nechápal kde se to vzalo.
,,Jo, Fanýsku, toho si važ. Ten poděs toho namluví víc než je zdravý, ale zase nikdy nelže. A to se o nikom jiném tady říct nedá. Aspoň co vim já."
,,Vážně?" nadhodil.
,,Pokud nebereš jako lež, když neřekneš úplně celou pravdu," ozval se kluk.
,,To záleží na situaci," zabručel.
,,Maky, máš cigáro?"
,,Pro tebe vždycky. Uhodnu to správně, že to byla jedna z prvních věcí, na který se tě Dominik zeptal?"
,,Jo," zasmál se nad tím a pozoroval dívčiny drobné, rozechvělé ruce, kterak vytahují krabičku cigaret.
,,Nechci být hned do začátku příliš osobní, ale ty tu zřejmě nejsi ze stejnýho důvodu jako my dva?" ptal se jí.
,,Ne. Odvykačka. Skoro dobrý. Tuhle drogu mi ale museli nechat. Říkaj tomu nutný zlo," uchechtla se a pokračovala; ,,Tady ten mi závidí zapalovač. Prudí ho, že je nesmíte mít u sebe."
,,Je to otravný chodit kvůli každýmu cígu na sesternu. Čuměj na mně jako bych to tu chtěl podpálit."
,,A nechtěls snad?"
,,Makyno neděs mi ho! Ať mi neuteče. V tomhle Očistci jsou jenom dva pacoši, co přemejšlej. Nechci tu bejt zase sám."
,,Máš mě."
,,Jen pár minut denně. Františku, nic jsem nepodpaloval. Byl to hloupej, nemístnej fór. A špatně pochopenej."
,,Kterej jsi řekl nahlas při půjčování předmětu, kterým bys požár klidně založit mohl."
,,Nerozuměj srandě."
,,Ono tady taky těžko určit, kdy to myslíš vážně a bereš to za svý, a kdy si z nich jen utahuješ," nechtěl aby si Dominik myslel, že se staví na Markétinu stranu, ale má své zásady, a ve svém věku se lhaním začínat nebude.
,,Já vim. Pracovat s lidma není procházka růžovym sadem. A zvlášť s náma," pohodil a potahoval z cigarety. Dívka mezitím típla nedopalek a hodila ho do plechovky od paštiky která ležela pod lavičkou, zřejmě coby sběrna.
,,Nerada vás opouštím kluci, ale musím. Máme sezení."
,,Jasný."
,,Měj se," podotkl tiše a zvedl ruku v pozdravu. Oba se dívali za odcházející dívkou. Pozoroval jak se jí cop komíhá ze strany na stranu. Nikdy by do ní neřekl odvykačku - ať už jela v čemkoliv. Takových krásných děvčat je pro zkažený život škoda.
,,Vypadá jako rozumná holka," poznamenal.
,,Jestli myslíš inteligentní, tak velmi. Rozumná ani omylem."
,,To skoro vypadá na pokrytecký přátelství."
,,To by se dalo říct i o nás dvou. Pochop, mám jí rád. A moc. Ale některý věci fakt nechápu. Třeba toho jejího děsivýho přítele. Je to magor. Ten sem patří víc, jak my všichni dohromady."
Chvíli bylo ticho. Tak se zeptal. ,,Budeš pokračovat, nebo si mám zbytek domyslet?"
,,Stáhnul jí sebou. Ona tvrdí že ne, ale stačilo mi slyšet jen jak to vypráví a je mi to jasný. Ten člověk je jako pijavice. Povaha že bych ho přetáhnul lopatou, a to nejsem násilnickej typ."
,,Není první ani poslední, co se zamilovala do magora."
,,Jo. To fakt neni."
,,Copak? Taky špatná zkušenost?"
,,Víceméně. Ale v tomhle případě jsem měl roli toho magora já."
Nechtěl vyzvídat, na druhou stranu vzato, kdyby se na to necítil, dost jistě by o tom vůbec nemluvil.
,,Povídej."
,,Asi moc není o čem. Důvěřoval jsem člověku, kterej mě možná měl rád, a když už mě nepotřeboval, odešel. Nutno podotknout že ne poprvý."
,,Ženský jsou potvory. Neber si to tak." Byla to prázdná fráze, jen ho chtěl trochu povzbudit.
,,Nevim jestli tě zklamu nebo šokuju Františku, ale já patřim k tý propíraný a medializovaný čtyřprocentní populaci."
,,Jakože gay?" ujišťoval se.
,,Jop."
,,Jak... moc?"
,,Počkej, to se ptáš, jak moc jsem teplej? Jakože jestli mě to třeba nepřejde?" Dominik měl vysmátý, ale lehce nevěřícný výraz. A tak se taky usmál a jen pozvedl obočí, a tak kluk pokračoval.
,,Kámo, jako rudý moře. Teplejší než golfskej proud. Fakt."
,,Mám se bát?" smál se.
,,Možná?"
,,Nechci si nijak fandit, ale není to náhodou jeden z artiklů, proč jsi na mě na tom záchodě začal mluvit?"
,,Taky."
,,Má mi to lichotit?"
,,Františku, jsi hezkej chlap. Fakt že jo. Takže to tak ber, jo. A vzhledem k tomu že jsi ještě nevzal nohy na ramena předpokládám, že s tím problém nemáš."
,,Jsem člověk otevřený novým způsobům nazírání," zasmál se. Ne, neměl z něj špatný nebo divný pocit. Dominik se zdál být svým způsobem jiný, ale v tom dobrém, vlídném smyslu. A i přesto co mu řekla ta lékařka, necítil že by s ním jakkoliv manipuloval. Zřejmě to platí jen v omezených případech.

 

,,Sice se mi nechce, ale měli bysme jít dovnitř," podotkl kluk.
Kývl na něj a vstal. Ironií je, že dokud byl venku mezi lidmi, cítil se dočista sám. A pak se nechal zavřít sem aby tu našel něco, z čeho by mohlo být přátelství? Jeden z důvodů proč udělal co udělal byl i ten, že se cítil neskonale osamělý. Je možné aby mu někdo, kdo je zřejmě stejně, ne-li víc rozbitý, jako on sám, pomohl? Jak je možné že léčba jde mimo něj a dělá mu dobře tohle? Proč se cítí líp kvůli hubenému klukovi s vrabčím hnízdem na hlavě, a pihovaté blondýnce?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

smrtelně nevážně

pani_Lucie,30. 3. 2015 21:34

Nádherné psaní o čem ani nepřemýšlí větčšnou/skoro nikdo. Natěšenost na pokračování utěšeně vzrůstá, Chrona to dá:)