Jdi na obsah Jdi na menu
 


Život

13. 12. 2009

Zaklepala. Nikdo neodpověděl tak vešla dovnitř. I když to čekala, hruď se jí sevřela bolestí. Miluje ho, ale nemůže být s ním. Se závistí a lítostí si prohlédla drobného blonďáčka který mu spočíval na prsou. Kdyby alespoň jiná ženská ale ten kluk?! Černovlasý muž se pohnul, zamručel a otevřel oči.

"Rizo?" zeptal se.

"Eh... Promiň... Já jen že mě šéf pověřil ať tě vzbudím. Máš k němu naklusat, je to vážné."

"Je sobota!" špitl a udělal psí oči.

"Já si to nevymyslela. Máš pět minut! Počkám na tebe venku." tázavě se na něj zadívala.

"Vždyť už jdu" odsekl a ona se ztratila z dohledu. V zápětí hlasitě cvakly vchodové dveře.

"Achjo" promnul si kořen nosu a ospalé oči. Nečekal že by musel do práce takže toho moc nenaspal. Přišlo mu že se neviděli rok podle toho jak se jeho přítel choval. Přitom to byl týden, když byl služebně v Londýně.

"Ede?" zeptal se. Láskyplně začal drobného chlapce hladit v rozpuštěných vlasech.

"Mmm?" zamručela mu jeho drahá polovička do hrudníku.

"Musím do práce. Nevím na jak dlouho to bude. Vyspi se, nejpozději na večer dorazím."

Upřely se na něj medově zbarvené oči.

"Nemůžu za to."

"To říkáš vždycky." odpálkoval ho. "Nepustím tě." řekl tónem umanutého dítěte a rozhodil ruce kolem jeho krku.

"Edwarde..." pronesl ale objetí si nechal líbit "...musím si odskočit, už mě pusť." promluvil pobaveně a usmál se.

"Ne." - to bylo jediné co se mu dostalo v odpověď.

"Jak chceš. Máš pět minut. Déle to totiž nevydržím."

"Tak ať."

...

"Ede?"

"Ano Royi?"

"Fakt. Počůrám ti stehno."

"Ty víš jak navodit romantickou atmosféru co?" teď už se blonďák rozesmál taky a pustil svého přítele z objetí.

Roy se zvedl a odkráčel do koupelny. Zlatavé oči ho pozorovaly.

"Někdy tvojí práci opravdu nenávidím."

"Tak to nejsi sám."

Nahý muž se vrátil k posteli a začal okolo ní sbírat oblečení. Včera se nemohli jeden druhého dočkat, takže to, jak bude ráno pokoj vypadat moc neřešili.

"Riza mě asi zmrzačí. Už čeká čtvrt hodiny."

"Sveď to na mě."

To mám v plánu." uchechtl se Roy, naklonil se do postele a políbil Edwarda na rozloučenou. Klučina neváhal, chytil svého milence za šíji a prohloubil tak jejich polibek. Roy zamručel a začal chlapce hladit na břiše. Když mu rukou doputoval mezi stehna, odlepil se mu od rtů a toužebně se zadíval do obličeje před sebou.

"Běž hned pryč. Ještě chvilku a nepustím tě!" sípal mladý Elric.

Roy se zmohl jen na pokývání hlavou a vyklopýtal z místnosti.

Poručík Hawkeyová měla velice kousavou náladu. Potřebovala si na někom vybít svou frustraci a objekt jejího utrpení byl ten nejlepší terč. Roy se snažil nehádat, věděl až moc dobře co jí trápí. Společně vstoupili do ředitelovy kanceláře.

"Mustangu posaďte se."

"O co jde? Slíbil jste mi volný víkend." začal vyčítavě.

"Ten masový vrah znovu udeřil. Podplukovník Hughes to očividně nezvládá, tak jsem mu přidělil vás. Prostudujte si materiály, Hughes vám řekne co budete potřebovat. Až se zorientujete, jděte domů. Neděli budete mít volnou, ale od pondělí máte celodenní směny dokud toho hajzla nechytnete." Roy právě v duchu zasténal.

"Ano pane." pak se odplížil z šéfova kanclu a zbytek dne strávil s užvaněným Hughesem, který mu místo práce pořád vnucoval fotky své prvorozené dcery. V jednu ráno se konečně dostal domů. Čekal že Ed s jeho prchlivou povahou bude naštvaný a dávno spát. Jenže láska lidi mění. Přivítal ho příliv rozevlátých zlatých vlasů a polibek za ucho. Když Ed odskočil, vrazil ruce v bok a jako novomanželka prohlásil:

"Miláčku už od devíti tě čekám s večeří!"

Když si Roy všiml ušmudlané růžové zástěry, rozesmálo ho to. Celý byt byl dokonale vycíděný, stůl prostřený a na sporáku kastrůlky s vonícím jídlem. Edward mu chtěl udělat radost a povedlo se. Blonďák netrpělivě hopsal po kuchyni a chystal jídlo nehledě na to že se čas chýlil ke čtvrt na dvě ráno. Byla mu naservírována vynikající polévka a po ní kalorická bomba - jahodové knedlíky s tvarohem, máslem a cukrem. Nestačil ani mlaskat a za ušima měl boule jako křeček. Ed baštil taky ale přitom si svého přítele pozorně prohlížel. Když Roy dofutroval, opláchl nádobí a vložil ho do myčky.

"Bylo to výborné" řekl popravdě a políbil stále ještě sedícího Edwarda do vlasů.

"Dojdu se osprchovat, počkej na mě v posteli" šeptl mu Roy do ucha. Ed nečekal a pomalu se došoural do ložnice, svlékl ze sebe oblečení a zalezl pod deku. Po čtvrt hodině čekání když byl značně ospalý, se objevil Roy oděný pouze do ručníku. Stáhl ho, ještě jednou jím projel vlasy a odložil ho na topení. Vlezl do postele a chlapce si přitáhl do náruče.

"Jak bylo v práci?" zeptal se Edward.

"Bídně. Hughes je... jak to slušně říct... magor?" blonďák se zasmál.

"To je vážně tak děsnej?"

"Jo. Při tom jeho egoismu a fanatické lásce k dceři se nedivím že toho Scara ještě nechytili."

"Tak na to nemysli a pojď spát" zamumlal Edward který se uvelebil v Royově náruči a chystal se ke spánku.

"Ne tak rychle" odpověděl šibalsky Roy a sunul svou nenechavou ruku po Edově nahém těle. Edward spokojeně vrněl. Kdyby byl kocourem, předl by. Nechal si tu pozornost líbit ale sám se k akci neměl. Na to jak je hyperaktivní ho dnešek celkem zmohl. Uklízel byt od rána do večera.

"Ty mě nechceš?" divil se Roy s trpkým tónem v hlase.

"Jsem jen unavený, ty ne?"

"Jsem" řekl, ale nepřestal ho hladit.

"Nebudeš se zlobit když ti usnu?" zamumlal mu Ed do ramene.

"Nebudu. Máme na sebe celou neděli." šept Roy, políbil naposledy svého miláčka a nechal ho snít.

Když se odpoledne černovlasý muž probudil, chlapec v posteli dávno nebyl. Roy vstal, oblékl se, ale nenašel ho ani v bytě.

Co to s tím klukem je? uvažoval v duchu. Nikdy se nechoval tak zvláštně. Kam mohl jít v neděli odpoledne?

Čekal několik hodin. Když už táhlo na osmou večerní, vyhlédl z okna, ale stejně nepředpokládal že by ho viděl. Opak byl realitou. Edward seděl na lavičce u kašny před domem a vesele se smál s nějakou dívkou která měla ruku kolem jeho pasu. Roy nevědomky našpulil rty a stáhl obočí. Že by se choval jinak kvůli ní? Co pro něj znamená? Přemítal dál. Dvojice se mezitím zvedla, Ed popadl bílou igelitku, dívku objal a věnoval jí polibek na tvář. Zrůžovělá blondýnka se usmála, mávla mu a odkráčela na druhý konec náměstí.

V zámku zarachotily klíče a po chvíli se v kuchyni objevil drobný chlapec s širokým úsměvem, který začal vykládat nákup.

"Kde ses mi toulal?" zeptal se Roy.

"Byl jsem venku... A pak nakoupit. Nenašel jsem tu nic moc k jídlu." odpověděl a zářil jako sluníčko.

Roy ho zamračeně pozoroval.

"Děje se něco?" vykoktal zmatený Ed.

"Vůbec nic." prohodil a zapl kazeťák.

Edward netušil která bije. Copak se zlobí za to že se s ním nechtěl milovat? Uklidil věci do lednice, připlížil se k stojícímu Royovi který bůhví proč pozoroval náměstí. Objal ho a nos mu zabořil do zad. Chvíli nasával jeho vůni a pak se zeptal:

"Co jsem provedl?" čekal na odpověď která nepřicházela.

"Vůbec nic. Miluju tě." řekl Roy do ticha bytu.

Otočil se ke zmatenému chlapci a vpil se pohledem do obličeje před sebou. Ed zamrkal, otazníčky v medových očích. Mustang se naklonil a začal ho líbat. Ed mu to oplácel jak nejlépe dovedl. Jindy by protestoval, ale dnes se nechal chytit do jeho hřejivé náruče a donést do ložnice. Roy nemluvil. Něžně si kradl Edwardovy polibky a hladil ho po tváři. ' Něco není v pořádku... ' opakovalo se v blonďaté hlavě. Dokud se líbali choval se Roy jako obvykle. Když ale Ed přišel o první svršek, začal z něj Mustang strhávat oblečení jako smysluzbavený. Neuběhla snad ani minuta a byli oba nazí. Ed se ho snažil zkrotit, opravdu nestál o nějakou rychlovku, ale on se brzdit nenechal. Když mu Roy zasunul dva prsty do konečníku a začal jimi rychle pohybovat, Edward to nevydržel, chytl ho za ruku a zavelel:

"To stačí." zafungovalo to jako facka. "Co se děje? Co máš za problém?"

"Žádný nemám." odsekl Roy. "To jsem netušil že jsi taková citlivka." pronesl chladně.

"Víš co?!" začal blonďák zvyšovat hlas. "Až si to vyřešíš tak řekni." štěkl a otočil se mu zády.

"Ede..." Mustang si právě uvědomil co vypustil z pusy.

Pohladil chlapce po zádech ale jeho přítel se po něm ohnal nejen rukou ale i slovy:

"Dej pokoj, mám po náladě."

"Omlouvám se..." šeptal Roy zoufale dokola a nepřestával svými prsty kreslit kroužky na Edových zádech. Položil mu rty na rameno ale tak výbušnou reakci vážně nečekal.

"Jdi do hajzlu!" zaječelo blonďaté ' cosi '. Edward popadl polštář, peřinu a odkráčel z ložnice. Roy si začal sypat popel na hlavu. Kdyby řekl cokoli jiného... I kdyby citlivka byl, měl by na to právo. Život se s ním zrovna dvakrát nemazlil. Teď nemá cenu škemrat o odpuštění. Roy ležel na posteli a nebyl schopen spát. Když ho ráno probudil budík ani si nevybavoval kdy zabral. Převlékl se, umyl a vyrazil z ložnice do kuchyně. Tam musel přes obývák ve kterém spal on. Prosil aby spal. Nechtěl se hned po ránu hádat. Na druhou stranu se modlil aby mu to zlatovlasé slunce odpustilo. Ležel tam, tvář uvolněnou a v ní smutný výraz. Pohladil ho po ní a výčitky se mu nahrnuly do vědomí jako kyprá hlína. Hlavou se mu míhaly obrazy toho co si představoval když mu Ed vyprávěl o minulosti. Jak mu zemřeli oba rodiče když byl maličký. O děcáku ve kterém vyrůstal a z kterého ve čtrnácti utekl. Tenkrát z něj několik hodin páčil proč. Ještě dnes si pamatuje ten spalující vztek který ho pohltil když se Edward zmínil o tom že ho jeden z ošetřovatelů zneužíval. A nakonec se včera projevil jako totální ubožák. Choval se jako zvíře a to co řekl... Měl chuť si nafackovat. Ještě chvíli chlapce pozoroval, pak se vytratil z bytu a zamířil do práce. Čtrnáct dalších dní uběhlo v ubíjejícím stereotypu.

Roy se večer dobelhal domů, na stole měl večeři, ale on spal. Ani nevěděl jak se mu daří ve škole, nebo co je nového. Vlastně ani netušil jestli už mu odpustil. Pokaždé když viděl žehlicí prkno s květinovým vzorem které teď dominovalo středu postele, chytal ho vztek. ' Tohle dál nejde, musím si s ním promluvit. ' Přešel k Edwardovi, klekl si k jeho půlce postele a jemně s ním zatřásl.

"Kolik je? To už vstávám?" ptal se chlapec zmateně.

"Ne, jen s tebou musím mluvit."

"A kolik je?" opakoval.

"Ještě je noc."

" Řekneš mi už konečně nějakou cifru?"

' Výborně, už je při smyslech. ' usmál se v duchu Roy.

"Vyřešil jsem problém." řekl prostě.

Ed se zářivě usmál a natáhl k němu ruce jako batole. ' Cože?!?!?! To stačilo říct tohle?! ' zděsil se Roy. Sklonil se do žádoucích rukou a nechal se políbit.

"Trvám na tom abys mi příště řekl až tě bude něco trápit." promluvil Edward.

"Dobrá." pak Roy ztichl a čekal co na to Ed.

"Výborně. Chci se s tebou pomilovat." ta věta měla rozkazovací podtón.

"Edwarde, nemáš někdy pocit schyzofrenie?"

"Ani ne, proč?"

"Čtrnáct dní v kuse semnou vydržíš nemluvit, pak stačí věta a je mi odpuštěno. A navíc chceš sex."

"Vadí to?" zavrněl mu blonďáček do ucha.

Roy se zmohl už jen na zavrtění hlavou a začal se plně věnovat Edwardovým ústům. Byl z něj zmatený. Vždycky říkal jak je Ed čitelný ale opak byl pravdou. Nepřestává ho překvapovat. Ale co je hlavní - už se nezlobí.

Odtrhl se od něj a vyrval kytičkované žehlicí prkno. Když udělal místo, položil svého miláčka pohodlně napříč postelemi a nalehl na něj. Nepřestával ho líbat a hladit rukama přes příjemnou látku jeho pyžama. Edward už zrychleně dýchal a jeho rozkrok se probudil. Roy to cítil i přes své džíny. ' Tak málo stačí aby se mu postavil... ' usmál se Mustang v duchu. To je ta krása mládí. Ed prudce vydechoval, tváře zčervenalé jak se mu do nich nahrnula krev a užíval si Royovi dotyky. Černovlasý muž putoval po celém chlapcově těle, mezitím se vysvlékl do naha a na Elricovi zůstaly jen kalhoty. Roy ho přes ně začal hladit na vztyčeném penisu. Edward si rozkošnicky olízl rty a vyšel z něj tón touhy.

"Mmm... Royi..." ani nemusel říkat co. Mustang mu vysvlékl kalhoty, chytl jeho mužství do ruky a začal jí pohybovat nahoru a dolů...

Edward jen zahekal v přívalu rozkoše když v rozkroku ucítil Royovu hlavu a následně slastné vlhko jeho úst.

"Já... Už... " zaúpěl chlapec jako raněné zvíře. Stačily tři pohyby v jeho klíně a vyvrcholil. Edward si zuby stiskl spodní ret a zaryl nehty rukou do černých vlasů. Spokojeně se rozdýchával. Roy se mu přesunul nad obličej a snažil se rozluštit jeho výraz. ' Mám nebo ne? ' ptal se sám sebe. Elric jako by mu četl myšlenky.

"Na co čekáš? Na zjevení?" zachechtal se jeho vážnému výrazu. Když se ujistil že to Ed vážně chce, přesunul prsty své ruky k rýze mezi hýžděmi.

"Na." podal mu Edward tubu s gelem.

Mustang si ho nabral na prsty a vrátil se do oněch míst. Nejprve mu do konečníku protlačil ukazovák a prostředník své pravé ruky a když blonďák vzdychl, přitáhl si ho k polibku. Nemohl se ho nabažit. Když opustil jeho horká ústa, zadíval se do medových očí.

"Tak už pojď..." pobídl ho.

Mustang polkl a olízl si náhle suché rty. Vytáhl z Edwarda prsty a začal se mu o to citlivé místo otírat penisem. Edův těšitel se, opět vztyčený domáhal pozornosti. Roy po něm přejel kluzkou rukou, pak uchopil svůj penis a začal ho opatrně zasouvat do toho drobného těla. Všiml si jak se Ed snaží uvolnit z křeče. Pomalu se sunul dál dokud se do něj nedostal celý. Úlevně vydechl když kontroloval výraz svého milence v jehož očích se nelesklo nic víc než touha.

Přirazil poprvé, podruhé... a pak už přestal počítat. Pohyboval se čím dál rychleji spolu se stupňujícím se chtíčem po vrcholu. Jednou rukou si Edwarda přidržoval za bok a druhou se věnoval jeho klínu. Po pokoji se neslo hekání dvou spokojených milenců.

"Aaaaah!....." zasténal mladíček když začal skrápět Royovu ruku svým semenem. Roy se stále dál pohyboval za svým vlastním uspokojením. Nadzvedl blonďákovy nohy a uložil si je na ramena. Chytil ho oběma rukama v pase a zběsile přirážel. Cítil jak se slast prohlubuje, celý se tím pocitem svíjel... Konečně se udělal. Zvrátil hlavu dozadu a zachroptěl. Vyklouzl z něj a znaveně padl vedle svého milence na postel. Edward se mu vyškrábal na hrudník který se stále rychle zvedal a klesal. Přitiskl mu ucho na prsa a poslouchal rychle bušící srdce. Roy ho hladil po zádech a zmáhala ho únava. Přemlouval se aby neusnul první, pro případ, že by mu chtěl Edward ještě něco říct. Potom si ale všiml že má zavřené oči a tiše oddechuje. Usmál se, zavřel i své a usnul.

Ráno šmátral blonďatý chlapec svou rukou po místě vedle sebe. Žádné hřejivé tělo nenahmatal. Jeho prsty narazily pouze na nějaký papír. Rozlepil oči a papír vytržený z bloku si přečetl.

' Volali z práce. Máme stopu, snad toho parchanta dostaneme. Kdyby cokoli, zavolám. '

Ed se posadil a hrdlo se mu sevřelo úzkostí. Kdykoli když naháněl zločince a vrahy měl o něj strach. Kdo ví co taková zkrachovalá existence může udělat? Přemýšlel nad tím celý den. Když se osprchoval, oblékl a najedl, vyrazil do školy. Potom co se vrátil uvařil večeři a čekal. Hodiny ubíhaly a Edward nakonec usnul.

Vzbudila ho děsivá noční můra. Zdálo se mu snad to nejhorší co mohlo.

"Pitomost!" okřikl se. Zvedl se od stolu na němž spal a zkontroloval telefon. Zároveň zjistil že je šest ráno. Ještě se nestalo že by nepřišel domů a ani se neozval. Chodil po bytě jako tělo bez duše. Věděl že mu volat při akci nemůže, bude mít vyplé zvonění. Na číselníku tedy vyťukal číslo své nejlepší kamarádky.

"Winry?"

"Ede? Co se děje?"

"Nic. Máš na mě teď čas?"

"Ede je sedm ráno!"

"Promiň..."

" V pořádku. Tak za půl hodiny u kašny."

Edward nedokázal sedět doma. Vzal si mobil a rovnou vyrazil. Posadil se na náměstí a poslouchal tekoucí vodu.

"Edwarde?" doběhla k němu udýchaná blondýnka.

"Díky že jsi přišla."

"Stalo se něco?"

"Doufám že ne... Roy má akci a já... bojím se být sám."

Dívka ho objala a usadila se vedle něj. Cítila jak mu v hrudi duní srdce i jak je celý nervózní. Nenápadně ho pozorovala když v tom zazvonil telefon.

"Royi?" vyjekl Ed do sluchátka.

"Pan Elric?" ozval se z druhé strany cizí hlas. Edward zděšeně prohlížel displej telefonu.

"To je Royův..."

"Ano, ano... Můžete přijet do nemocnice svaté Heleny? Roy mě žádal ať vás zavolám."

"Co se stalo?" začal Ed hysterčit.

"Pospěšte si." telefon ohluchl.

Edward se vyděšeně podíval na Winry. Pak jí chytl za ruku a zavelel že musí okamžitě do nemocnice. Měl z toho vážně mizerný pocit. Za půl hodiny dorazili na místo.

"Kde leží Roy Mustang?" zaječel sotva s Winry po boku vběhl do budovy. Ochotná sestra je nasměrovala.

Neobtěžoval se klepat a jako vítr vpadl do pokoje plného neznámých lidí. Nad Royem stál doktor a zrovna držel v ruce cíp bílé pokrývky. Udělal pohyb kterým Edwardovi zničil svět. Přikryl jeho obličej.

"Ne!" pronesl nevěřícně.

"Je mi to líto, ale právě zemřel."

Edwardovi se podlomily nohy a přistál na studené podlaze.

"Ne, ne, ne, ne... To přece nejde..." opakoval dokola.

Vůbec si nepamatoval co bylo potom. Z toho šoku se probral až za několik dní, doma u Winry. Vysvětlila mu co se stalo, jak Roy toho bastarda Scara chytl a že po sobě stříleli. Scar to nepřežil...

"To Roy taky ne." zašeptal Ed.

Řekla mu i to, co jí s pláčem sdělil Hughes, že ho volal, chtěl aby byl s ním a poslední věta kterou pronesl patřila jemu.

Edward se z toho nikdy úplně nevzpamatoval. Jako by mu někdo násilím vyrval kus duše. Zůstal u Winry která o něj pečovala.

Půl roku... Pak přišel den kdy se Edward choval jako dřív a ona z toho měla neuvěřitelnou radost. Jenže následující den ho v bytě nenašla. Už se nikdy nevrátil.

Policie ho bezvýsledně hledala, ale on jako by zmizel ze světa.

Jestli zvolil smrt nebo život, těžko říct. Třeba žije jinde a je mu líp. Nebo je možná kdesi daleko se svým Royem...

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

nemluvící Tobi-chan

Tobi-chan,8. 1. 2014 19:05

*Nemůže ze sebe vypravit ani jedno slovo* Páni! To je naprosto úžasné! Sice postavy neznám, ale moc se mi to líbilo. Povídky, které čtu, tak je hodnotím podle jedné jediné co jsem kdysi četla (díky níž nemluvila zhruba tak tejden). Asi bude zaplněna druhá příčka díky kterým hodnotím/komentuju FF/příběhy. Krásný styl psaní, je to přehledné a člověk se do toho jednoduše ,,zažere,, Jen tak dál!

super

kai,16. 5. 2010 0:58

pěkny přiběch až na ten konec nemam rád smutne konce ach jo ja radší štastny konec ze smutnych koncu je my smutno.

:´(

Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz),31. 3. 2010 18:12

no to snad nemyslíš vážně jako...takový konec že se nestydíš:Daž mě to dohnalo k slzám:´-(ale jinak to byla úžasná povídka;-)jinak jsem ráda že se spřátelíš:-):-)a já bych na diplom chtěla třeba třeba Sasukeho a Naruta;-):D

...

DA(*)N,10. 3. 2010 22:50

dobre priznavam ... slzy slzy a zas jen slzy ........... ae jinak dokonaly

T.T

kaname,2. 3. 2010 9:22

smutny....ale vazne krasny

:-)

bacil,24. 1. 2010 21:45

mám po zásobě kapesníku, ach jo. Teď to chce najít nějakou veselou povídku. Než si doplním zásoby.

fnuk

Haku,21. 1. 2010 1:46

Ja mam na krajicku fnuk.

...

Ebika,19. 1. 2010 13:21

Tak to bylo vážně smutný, ale mc se ti to povedlo, jen chudák Roiy