Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zbloudilá duše

3. 2. 2010

,,Dobře, já to tedy beru," usmál se mladý chlapec na realitního agenta.

,,To je moudré rozhodnutí pane Uchiho, je to vůbec nejnižší nájemné v našich podnájmech."

Během dvou dalších dní se Sasuke Uchiha nastěhoval do nového bytu, zatím pronajatého na pět let. Jeho rodiče měli výhrady k jeho osobnímu životu, přesněji řečeno vůči tomu, že si domů nevodí dívky, ale chlapce. Proto se rozhodl postavit na vlastní nohy. Našel si dobrou práci, a kdyby si časem někdo získal jeho srdce, bude tu dost místa i pro dva.

Den se chýlil ke svému konci, Sasuke se vykoupal, přečetl další část knihy, zhasl a po chvíli v nové posteli usnul.

 

Hluboko v noci ho vzbudil pláč. Ne jako by plakalo dítě, byl to zoufalý mužský nářek. Nejprve se zmateně posadil, než si uvědomil kde je. Rozsvítil a vydal se do obýváku. Jako by se se Sasukeho pohybem přemístil i pláč. Ozýval se z jiného místa než prvně.

,,Kdo je tu?" zeptal se vyděšeně.

Znělo to jako by tam byl cizí člověk a hrál si s ním. Popadl naběračku z kuchyně a houkl:

,,Vylez! Mám zbraň!"

Ucítil závan ledového vzduchu ačkoli se kvapem blížilo léto. Otřásl se a rozhlédl. Nic. Opravdu povedená první noc.

,,Kde jsi?!" výhrůžně zavrčel.

Když uslyšel kvílivý zvuk, ztuhl tak, že by mu každá socha mohla závidět.

TADY - bylo napsáno velkými písmeny na povrchu lednice.

Teď Sasuke litoval že si tu ledničku na kterou se fixem mohou psát vzkazy vůbec kupoval.

,,Kdo?" zašeptal

Bytem prolétla meluzína. Utěrka se zvedla z místa a přetřela modrá písmena. Fix se odšpuntoval, a stejným písmem napsal:

 

,,Kdo já?" šeptal stále tišeji.

Nikdy nevěřil na nadpřirozeno, natož na duchy, ale v jeho kuchyni teď jeden bez pochyb byl.

JMENUJU SE NARUTO. POTŘEBUJI OD TEBE POMOC.

,,A to jako jak když jsi mrtvej?" dodal si Sasuke odvahy a začal situaci ironizovat.

OMYL. JSEM ZBLOUDILÁ DUŠE. MĚL JSEM TĚLO, ALE NEZASLOUŽIL JSEM SI HO. VYTRHLI MĚ Z NĚJ A MÉ TĚLO ZMIZELO. JÁ TU ZŮSTAL. HLEDÁM ZPŮSOB KTERÝM BY SE MI NAVRÁTILO.

,,Okey, když ti pomůžu, nebudeš mě děsit?" sám sebe nechápal že to připustil ale bylo mu toho ducha líto.

NEBUDU.SLIBUJU.

,,Pověz mi co mám udělat."

ZJISTI O TOM PROKLETÍ VÍC. PRÝ EXISTUJE DEN, KDY SE TĚLO ZNOVU ZJEVÍ A POKUD SE ZBLOUDILÁ DUŠE POLEPŠILA, POJME JI. PAK BYCH MOHL ZASE ŽÍT.

,,No dobře Naruto, ale teď je moc pozdě... Zítra je sobota, půjdu ráno do knihovny, teď mě nech vyspat, ano?"

ZAJISTÉ.

,,Dík."

Sasuke se vyškrábal na nohy a i s naběračkou v ruce se vplížil do postele. Zachumlal se pod peřinu a s vytřeštěnýma očima poslouchal všudypřítomné ticho.

,,Naruto?" zašeptal.

Jak moc doufal že se nic neozve... Jenže vrzla židle vedle postele.

,,Jen se ujišťuju že tu jsi," zavřel oči a čekal kdy ho přemůže spánek.

 

Ráno vstal. Byl to sen?

Těžko. Musel by být hodně živý. V reálnosti jeho včerejšího rozhovoru ho utvrdil vzkaz na lednici:

NEZAPOMEŇ PROSÍM.

,,Jako by to šlo," odfoukl.

 

Nasnídal se, oblékl a kvaltem vyrazil do nejbližší knihovny. Nechal se zapsat a začal se pídit po duchařských nesmyslech. Prohlížel jednu knihu po druhé. S každou další to bylo horší a méně důvěryhodné. Až konečně...

,,Kronika duší?" Sasuke nad tím povytáhl obočí a vylovil jí z police.

Namátkově ji rozevřel. Jako by tomu osud chtěl, přesně na straně o zbloudilých duších.

 

Zbloudilá duše:

Vědomí bez těla přetrvávající v našem světě. Tyto duše čekají na opětovné spojení s tělem. Každý první letní den se těla zbloudilých objeví. Pokud je duše očištěna, smí se vrátit do života, četl.

 

'Copak jsi provedl Naruto?' Vrtalo mu hlavou. Knihu si nakonec vzal s sebou. Když se vrátil, začal se shánět po svém nevítaném hostu.

 

,,Naruto?"

ANO? bylo hbitě napsáno na dveře lednice.

,,Mám to. Přečti si to." řekl Sasuke a držel v napřažených rukou otevřenou knihu.

 JAK ZJISTÍM ŽE MÁM OČIŠTĚNOU DUŠI?

,,Na to jsem se chtěl zeptat tebe," uchechtl se Sasuke.

,,Cos provedl?"

MYSLÍM, ŽE JSEM SI NIČEHO NEVÁŽIL. A OBZVLÁŠŤ NE PŘÁTELSTVÍ A LÁSKY.

,,To je dost blbý, teď nikoho nemáš."

NO PRÁVĚ...

,,Máš na to čtrnáct dní. Tedy, než se zjeví tvé tělo... Pak budeš zase rok čekat.

POŘÁD ČEKÁM.

,,To je vlastně pravda."

 

ASI TO NECHÁM BÝT. NECHCI ZNEUŽÍVAT TVOU LASKAVOST.

,,Stačily dva dny a jsem zvyklý. Alespoň nejsem sám," řekl, a usmál se do prázdna.

,,Víš Sasuke, taky jsem rád že nejsem sám," Uchihovi zatrnulo.

,,Já tě slyším!"

,,Cože?"

,,Slyším tě! Řekni ještě něco!"

,,Co?"

,,Cokoli!"

,,Cokoli."

,,Pitomče..."

,,Nápodobně." byl slyšet skrytý smích v něžném hlase.

,,Tohle mi přijde lepší než čmárat na lednici."

,,Nemůžu než souhlasit Naruto."

Oba v noci seděli na posteli - ač Naruto bez těla, a povídali si. Ve tři ráno je rozesmál nějaký vtip a Sasukeho hurónský smích probral snad půl domu. Naruto taky hýkal smíchy, ale toho slyšel jen Uchiha.

,,Přijdou na tebe sousedi," řekl Naruto a nepřestával se smát.

Ozvalo se zabušení na dveře.

,,Helemese... My o hovně..." řekl Naruto

,,... A ono na botě..." dodal Sasuke.

Potom se omluvil sousedům a dál se ve větší tichosti věnoval Narutovi.

 

Dny plynuly... Oba dva úplně vypustili den, kdy se mělo zjevit Narutovo tělo. Stačilo jim to, že mají jeden druhého. Sasuke mu to nepřiznal, ale byl zamilovaný do jeho veselé osobnosti.

,,Kéž bys byl živý," pronesl o půlnoci ve spánku.

Pokojem se rozlétl vítr, následovaný oslňujícím zábleskem. Sasukeho to dokonale probralo. Uprostřed náhle ztemnělé místnosti stál kluk. Blonďatý, modrooký chlapec a z celého srdce se smál.

,,Naruto?" nevěřícně vyslovil Sasuke.

,,Ano," zašeptal a prohlížel si své ruce.

,,Živý. Z masa a kostí," Sasuke si ho přitáhl za ramena, a objal ho.

Tiskl ho k sobě, a blonďáček se smál.

,,Děkuju. Stalo se to díky tobě. Tys mě viděl a miloval i když tu byla jen má duše. A já si toho neskutečně vážím."

Pak ho Naruto pohladil po tváři a vtiskl mu vroucí, láskyplný polibek.

 

Vy byste asi rádi věděli, co bylo dál?

Bylo by toho mnoho co psát.

Nejdůležitější ale je, že je Naruto zase živý.

A že jeden druhého miluje.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

My o hovně, o ono na botě!

Shiki-chan,10. 4. 2015 2:25

Nejlepší věta :D
A každopádně...protože mám hrozně ráda fantasy, tak musím říct že tahle povídka je naprosto nejlepší co jsem tady zatím četla :)

Jashine!!!!!!!!!!!!

Haku,4. 2. 2010 15:41

Ja naozaj neviem co sa Ti furt nezda,ved pises pekne.

...

Ten_Ten (www.mojefikce.estranky.cz),3. 2. 2010 20:45

to bylo fakt naprosto nádherný. Takový strašně milý... a ten konec...
fakt nádhera!

....

terkic,3. 2. 2010 16:38

to bylo opravdu krásný, moc moc krásný:)