Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věrný sám sobě

12. 5. 2010

 

Je hloupé to psát nad článek já vím, ale perex protestoval.

Nabari no Ou je anime o shinobi ^^.

Ve zkratce: Miharu je chlapec, který v sobě má zapečetěnou Zakázanou techniku - Shinra banshou - která plní přání. Osud tomu chtěl a z jeho nepřítele Yoiteho se stal spojenec, kterého začne mít Miharu rád (jinak rád, než by si yaoistky přály ^^). Společně se snaží získat knihy Zakázaných umění, aby se jim podařilo Miharovu Shinra banshou aktivovat a uplatnit pro jeden jediný účel - úplné vymazání Yoiteho existence. Proč vlastně nechce "žít" ? I pro mně je to zatím záhadou, jelikož jsem v anime ještě nedošla do konce. Kdo to viděl, toho zapřísahám ať mi neprozradí konec ^^.

Tak a teď už mlčím, a vy čtěte. Komentáře potěší ;)

 

 

,,Yoite? Yoite?!?" volal jsem.

Běžel jsem už několik minut a zvládl půl města, ale nikde jsem ho nenašel. Hlavou se mi honila spousta myšlenek. Tušil jsem to. Vlastně, už nějakou chvíli jsem si tím jistý. Kdykoli dřív jsem ho hledal, bylo to s myšlenkou, aby nezemřel a nevzal tak s sebou mé přátele. Není to ani hodina co jsem si uvědomil, že už ho nehledám kvůli nim. Tentokrát ho hledám kvůli sobě.

Je jako já.

Naše příběhy se liší, ale uvnitř jsme stejní. Jsme oba strašlivě osamělí. Oběma nám působí bolest, když se k nám lidé chovají hezky. A momentálně jsme i jeden druhým zmatení.

Síla podobná magnetismu nás přitahuje k sobě, tak prudce, že jí nikdo nedokáže zastavit. Jen čekám co se stane, až se dva magnety srazí...

 

Poslední místo kde bych ho hledal, ale musel jsem se podívat. Místo našich tajných schůzek, kde jsme plánovali získání Zakázaných knih. Nepředpokládal jsem že by tu byl. Muselo by mu být jasné, že ho tu dřív či později najdu.

 

,,Yoite?" vydechl jsem a zaraženě se díval na postavu, krčící se na sedadle starého železničního vagónu.

Zvedl ke mně oči.

Prohnal se jimi pláč, bylo to znát.

Bývali jsme se samotou spokojení?

Ne. Jen smíření. Dokud nepřišel někdo s bolestí stejnou, jak přes kopírovací papír.

,,Miharu?" pronesl chraptivým hlasem.

Sedl jsem si vedle něj a sklopil hlavu. Zůstal jsem tiše v očekávání, že začne. Jenže ticho se neslo dál.

Otevřel jsem pusu, abych začal konverzaci, ale nakonec mě přece jen předehnal.

,,Musíme získat Bantenský Engetsurin. Musíš mě vymazat... Já... Už takhle dál nemůžu," vzlykl.

,,Jestli je to tvé přání, vymažu tě. Slíbil jsem to," ačkoli mi neustále vrtají hlavou jeho slova ze dne, kdy byl vážně raněný.

 

 

Položil jsem ho na ledovou podlahu a sklonil se nad něj. Přerývaně dýchal.

,,Yoite. Okamžitě zastavím to krvácení," řekl jsem a rozepl mu sako, abych zjistil škody.

Šokovalo mě to. Jeho bílý rolák byl na břiše celý potřísněný krví. Dotkl jsem se látky a zkrvavenou ruku stáhl zpět.

,,Miharu," zachroptěl a pokusil se posadit.

,,Jsem tady Yoite. Nehýbej se prosím tě."

,,Miharu," vydechl, natáhl svou štíhlou ruku v hnědé rukavičce k mé tváři a požil jí na ní.

Vděčně jsem jeho ruku uchopil zavřel oči a natiskl si jí víc na obličej. Když jsem se ale pohledem vrátil k Yoiteho očím, uviděl jsem slzy.

,,Já nechci... nechci umřít! Pomoz mi Miharu!" šeptal a plakal.

V ten okamžik jsem měl co dělat abych své vlastní slzy udržel v očích a neskutálely se mi po tvářích. To ho by nejspíš moc nepovzbudilo.

Tak jsem ho objal, abych před ním ukryl tvář.

 

 

Tehdy jsem vůbec nic nevěděl. Vlastně nevím ani dnes. Ale jsou věci které se změnily. A to ty, jak Yoiteho vnímám.

 

Za každou cenu ho chci zachránit a chci aby tu zůstal semnou. Netroufnu si mu říct, co se chystám udělat. Hodlám své Shinra banshou použít pro jeho záchranu.

A nezáleží na tom, co mě to bude stát.

 

,,Mohl bys pro mě něco udělat?" zeptal jsem se váhavě.

,,Záleží na tom, o co půjde," pronesl sklesle.

,,Mohl bys... Mi věnovat... Jeden polibek?"

Vytřeštil na mě oči.

,,Žertuješ Miharu?"

,,Ani v nejmenším," řekl jsem pevně.

Aniž by pronesl cokoli dalšího, naklonil se ke mě a spojil naše rty.

 

V ten okamžik ve mně vzplál oheň, sálající touha ho držet a už nikdy nepustit.

Já to dokážu. Vím to. Nenechám ho odejít.

 

Když spojím své ruce s těmi jeho, mám dojem že dokážu cokoli.

 

 

 

 

Kdo by o to stál, pusťte si tohle...

http://www.youtube.com/watch?v=bOy1z4NZvTM

Kvalita nic moc, ale něco vám to snad dá ;)

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

Eclair ,13. 5. 2010 21:21

pěkné:-)

A ja tieeeeeez

Haku,12. 5. 2010 21:32

Akonahle som docitala,tak ho letim zhanat,*(milovany You Tube)*Chroni,Chroni..uz mam na Tvojich pribehoch ooooooooooooooooobrovskuuuuuuuuuuuuuu zavislost.

Néé,

kaci.chan,12. 5. 2010 20:35

proč mi to děláš? Další anime, které vypadá tak dobře, že ho chci vidět a tys ho ještě podpořila úvodní povídkou v klasickém Chronovském (čti skvělém) standartu. Jenže proč zrovna teď? O zkouškovém? :D