Jdi na obsah Jdi na menu
 


Širý proud

5. 8. 2010

Občas se vyskytnou lidé, jejichž životy jsou si vzájemně souzeny. Myslí na sebe od prvního pohledu z očí do očí, s tím okamžikem kdy se zamilují, je to k sobě táhne nadpozemskou silou. Celý svět proti nim vybledne, protože oni dva září jako sobě vlastní slunce.

A tak to bylo i tehdy.

Žili dva chlapci. Když se ale narodili, jejich společnou cestu dělila řeka. Čas běžel a oni rostli. Každý si žil po svém, ale neskutečně je to k sobě vábilo. Nedokázali si odpustit upřený pohled kdykoli jeden druhého zahlédli. A když oba dospěli do krásného věku šestnácti let, bylo nejen jim, ale i jejich příbuzným, jasno.

 

,,Naruto?" oslovil svého blonďatého syna otec.

,,Co potřebuješ tati?" zahuhlal chlapec, očima visíc na protějším břehu.

,,Nic. Kdopak to je?"

,,Já nevím," odpověděl po pravdě.

Nikdy s ním nemluvil. Neznal jeho jméno ale přesto naproti sobě večer co večer sedávali.

,,Naruto, měli byste se poznat. Chodíš tu jako tělo bez duše. Možná by pomohlo kdyby sis konečně našel kamaráda."

,,V tom není přátelství tati. Já ho chci znát, úplně všechno o něm vědět ale..."

,,Ale?"

,,Hlavně se ho chci dotýkat a toužím ho políbit," vysypal ze sebe přiznání těžší, než je hromada kamení.

Jeho otec si povzdychl.

Jsou rodiče, kteří se s jinakostí svých potomků srovnávají jen velmi těžko, nebo je dokonce od sebe odvrhnou. Ale Narutův otec takový nebyl. Vážil si toho co má od chvíle, kdy se mu narodil syn a jeho žena zemřela při porodu. Nechtěl o svou jedinou rodinu přijít a zkrátka svého syna přijal takového, jaký je.

,,No. Jsou tři možnosti jak se k němu dostat , ale ta první je nejjednodušší."

,,Jaké možnosti?" zamrkal blonďatý chlapec.

,,Postavíme loďku. Pak se za ním na druhý břeh dostaneš za chvíli."

,,Že mě to nanapadlo hned!" Naruto vyskočil, mávl na svůj osud na druhé straně a odběhl do stodoly.

 

Dlouho se z ní ozývaly zvuky řezání, zatloukání hřebíků a občasná nehezká slova.

Nakonec, po usilovné dřině Naruto s otcem odtáhl těžkou dřevěnou lodičku na mělčinu. Chlapec na druhém břehu se postavil a výrazně se usmál. Krátce na to byla hotová i vesla a tak mohl Naruto vyrazit.

,,Šťastnou cestu," usmál se otec na svou mladší kopii a loďku i s Narutem uvnitř popostrčil na vodu.

,,A tati?"

,,Hmmm?"

,,Co byly ty další možnosti?" vrtalo Narutovi v hlavě.

,,Přeplavat, ale ty v tom nejsi moc dobrý... A nebo jít dvacet kilometrů k mostu!" houkl ještě než se otočil a šel k jejich domu.

Mladý chlapec urputně vesloval a už se nemohl dočkat, až na sebe promluví.

Očima si toho řekli spoustu. A oba cítili, že jsou pro sebe stvoření.

Naruto dovesloval na druhý břeh. Šero končícího dne slibovalo konec i jejich trápení. Černovlasý mladík sáhl po provazu a loďku přivázal k větvi staré vrby. Pak podal blonďáčkovi ruku, aby mu pomohl vystoupit. Ani ve chvíli kdy Naruto svými sandálky dopadl na písečný povrch nedokázal tu hrubou, prací opotřebenou ruku pustit.

 

,,Já... Já jsem Naruto," řekl to první, na co zrovna pomyslel.

,,Já jsem Sasuke."

Dívali se na sebe, jako by prvně viděli člověka.

Naruto nesměle zašoupal nohama.

Sasukeho ruce se pohnuly.

Skončili v obětí a vteřinu poté se poprvé políbili.

Naruto se vracel šťastnější než blecha z psího kožichu. Velmi pečlivě uvázal lodičku a těšil se na příští den, až se zase uvidí.

 

,,Tak co, můj mladý dobrodruhu?" ptal se ho s úsměvem otec.

,,Nic, co by..." řekl Naruto a culil se jako děcko na kus cukrkandlu.

,,Jak se jmenuje?"

,,Sasuke."

,,To je hezké. A dál?"

,,Co dál?"

,,Nic dalšího mi o něm nepovíš?"

,,No...My jsme... Zas až tolik nemluvili..." vysypal ze sebe Naruto přiškrceným hlasem a zrudnul.

,,Ach tak... Nevadí. Ale asi bys měl jít spát. Zítra je taky den," Naruto nepřítomně kývl a odebral se do ložnice.

 

Dny ubíhaly jako voda v řece, než se sešly do měsíce. Naruto už o Sasukem věděl první poslední a platilo to i naopak.

Stejně jako žil Naruto jen s otcem, vyrůstal Sasuke od šesti let sám se svým bratrem Itachim, který ho vychoval.

A taktéž jako Narutův otec Minato i Sasukeho bratr proti jejich lásce nic neměl.

Jejich okolí už to tak v klidu nebralo. Rozšířily se pomluvy, lidé plivali na jejich jména. Jenže ty dva zamilované kluky by od sebe neodtrhli ani párem volů.

 

,,S-Sasuke?" začal Naruto plaše.

,,Hnnn?" zapředl černovlásek a čekal co z něj vyleze dál.

,,Víš... Táta... Je dneska pryč. M-mohli bysme k nám a mít trochu s-soukromí, co ty na to?"

Sasuke se chopil vesel a než byste napočítali do tří už uvazoval lodičku u Narutova břehu. Podal mu ruku a společně se hnali k malému domu v dohledu. Na té lodičce šlo Narutovi opravdu o soukromí ale taky o něco dalšího, na co poslední dobou nepřetržitě myslel. Na lásku tělesnou.

Sasuke se nechal odvést do ložnice.

Ani jeden z nich neměl ucelenou představu co dělat, ale nakonec na to přišli. Srdce a instinkty jim napověděly jak se dotknout, kde pohladit co... udělat.

Když se za nějakou dobu zase oblékali, byli oba blažení. Mysleli si, že to takhle zůstane napořád.

Jejich bublina štěstí ale velmi záhy praskla.

Vlastně ve stejný okamžik, kdy opustili dům.

 

,,To jsou oni!" vrhli se mezi ně rozzlobení vesničané.

Takové jednání bylo podle nich nepřípustné. Začali po nich házet kamením. Oba chlapci se skvěle vyhýbali dokud jeden z hozených kamenů nezasáhl cíl a Narutovu tvář nerozdělil pramínek krve. Lidé se zalekli a pro jistotu se stáhli a odešli.

,,Jsi v pořádku?!" ptal se Sasuke zděšeně svého Naruta.

Blonďák si otřel krev a zápěstí si přitiskl na ránu.

,,Tohle... To se bude opakovat," vypravil ze sebe rozechvěle.

,,Tak tady nezůstanem," navrhl Sasuke.

Nakonec se dohodli co ten večer udělají. Sasuke napsal Itachimu krátký dopis a Naruto taktéž svému otci.

 

Když byla půlnoc, oba se tiše vytratili z domovů, Naruto si připlul pro Sasukeho a po proudu je lodička odnesla pryč. Možná...

...někam za lepším.

 

,,Minato! Minato!" klepala na dveře culíkatá žena.

Muž otevřel, s mírným úsměvem na rtech.

,,Minato tvůj syn! Naruto! On..." z očí se jí vyřinuly slzy.

,,Je to naše vina! Oni... Oni jsou mrtví!" rozplakala se a opřela se muži o prsa.

Minatův výraz se ale nezměnil.

Jeho syn odešel.

Šťastný.

,,U... u splavu. Rybáři tam našli... převrácenou lodičku," vzlykala.

Pravdu se nikdy nedozvěděli. Vesničané si mysleli že za jejich smrt mohou oni. A možná to bylo dobře. Sami se potrestali za vlastní hříchy.

Minato a Itachi ale dobře věděli jak to skutečně bylo. Protože ty dva pozůstalé dopisy mluvily téměř jedním dechem.

 

 

Tati, odejdu se Sasukem, nezlob se.

Mám tě rád.

Doplujeme kousek po proudu na starou polní cestu a pak loďku pustíme ke splavu s pár našimi věcmi.

Spláchneme tak všechny nesváry a pochyby.

My budeme volní a ty s Itachim taky.

S láskou, Naruto.

 

 

Ačkoli vesničané těla najít nemohli, pochovali do země symbolicky oblečení, které po nich nalezli a vystavěli nad ním pomník, připomínající že být jiný neznamená zasloužit si takový osud.

Sasuke s Narutem odešli daleko a Itachiho s Minatem už nikdy neviděli.

Zůstali si ale nesmazatelně zapsáni v srdcích.

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

kawaiiii

azuki nakamize,8. 7. 2014 21:24

to je smutnýýýý.a i přes to je to boží skvělá zápletka a skvělé vyvrcholení

Jen koukám :)

Ryuki-Kyaa,9. 4. 2012 16:00

fúú... ty vole.. to já len tak pozerám.. tvoje jednorázovky sú dokonalé.. :) fakt.. čo som čítala sú úžasné.. s týmto by ťa doriti neposlal nikto.. porozmýšľaj nad tým že by si ich spísala napr. ako yaoi poviedky z anime Naruto a vydaj to ako knihu alebo niečo :) ja chytám dych a niako mi to nejde :D máš opravdu talent :) asi najviac sa mi páčila Stud, ale ťažko to porovnávať keď sú vetk skvelé :) držím ti palce pri ďaľších :)

Páááááni

Joanne,27. 3. 2011 20:17

Jedním slovem "nádhera" dlouho jsem nečetla něco tak úžasného.

Jůůůů

Narashi-chan,2. 9. 2010 12:59

To bylo naprosto kawainí :) moc se ti to povedlo :) právě jsem narazila na tvůj blog a hned taková úžasná povídka :)

...

Sasaki,16. 8. 2010 16:44

Wow, po dlouhé době čtu něco, co mě nadchne. Skvěle zpracované, takové ani né moc zvrhlé ani moc nudné, popisuješ vyloženě fakt, jak se někteří lidé chovají...

=^__^=

Kagome/Kurama,10. 8. 2010 16:59

Pohádka, to je hodně výstižné :) Ale napsané moc hezky, jako obvykle. Co takhle příště napsat něco trochu smutného, trošku depresivního? ^^ Abychom nebyli přeslazení ;)

www.may-darrell.blog.cz

May Darrellová ,9. 8. 2010 17:06

Jéé, to bylo hezký ^^ Moc se ti to povedlo.

...

Arya,8. 8. 2010 21:05

toto bolo tak strašne sladké...na má až moc...
ale niečo je v tom čo sa mi páčilo a zapríčinilo tento blbý úsmev :) ktorého sa skoro nezbavím ;) veľmi pekné :D

Smrk a fnuk.

Haku,6. 8. 2010 22:11

Dakujem,dakujem...netusim ako,ale presne vies cim mi rozziaris den,takuto krasnu rozpravku som dnes potrebovala,dakujem.

jaký nadpis?

Excalibur,6. 8. 2010 17:01

Ty umíš lidem zahrát na city, to ti teda povim. Skoro i do pláče mi bylo, ale je to pohádka, která má většinou dibrý konec... a poučení mluví samo za sebe.

Dojatá

Kaci.chan,6. 8. 2010 11:23

Jsem poslední dobou cíťa, takže se mě to docela hezkým způsobem dotklo. Škoda, že většina příběhů ve skutečnosti neskončí tak dobře.

...

terkic,6. 8. 2010 9:34

naprosto kouzelné:)

:-)

Eclair,5. 8. 2010 20:27

no jo hotová pohádka:-D

*w*

Naruko,5. 8. 2010 20:15

Tho bylo thak... Romantické!!! ^^ Až se mi ke konci chtělo brečet dojatostí xDD Nádhera!!!