Jdi na obsah Jdi na menu
 


Shit happens

29. 11. 2011

 

 Vždycky jsem si myslel, že toho hodně vydrží.

Nepochyboval jsem o něm.

Jenže teď ho držím v náručí, z nohy mu stéká čůrek krve, je v bezvědomí  a já se odsud zaboha nemůžu vymotat.
 
,,Krucinál! Tudy běžim snad postý!" zaklel jsem a zčista jasna... ztratil půdu pod nohama.
Zřítil jsem se i se Sanjim v rukou kamsi dolů. Tvrdě jsem narazil ale to jen proto, abych našeho láskuchaře uchránil před další újmou. Co naplat, jsem na otloukávání zvyklý.
Rozhlédl jsem se. Ta malá, kruhová místnost vypadala jako studna, ale po chvíli přemýšlení jsem došel závěru, že to bude spíš kobka.
Hladomorna.
Štěstí posraný.
Sanji se zavrtěl a probral se.
 
,,Kde to jsem?" zablekotal zmateně a pohlédl vzhůru.
,,V pr-"
,,V černý díře."
,,Jo. I tak se to dá říct."
Blonďák ke mně obrátil hlavu.
,,A co tu děláš ty, ty přírodní poklade?!" zavrčel a tónem svého hlasu dal najevo jak otázku, tak velkou nelibost.
,,Snažil jsem se tě zachránit ale trochu jsem zablo.....u..... uuuu.... minul správnou odbočku, takže... Nepodařilo se."
,,Jo, to je tupci jako jsi ty dost podobný."
,,Přestaň nebo budu za chvíli vytočenej jak tvý obočí! Jednu ti fláknu a bude mi úplně putna že máš polámanou hnátu!!!"
Sanji sjel pohledem svou divně pokroucenou končetinu a vyrazil ze sebe duchaprosté;
,,Těžce nasrat..."
,,Asi tu zkejsnem dokud nás odsud nevyloví někdo z posádky."
,,Hmmm..."
Sanji pohnul nohou. Vytřeštil oči a vydal němý výkřik. Z rány se mu zase začala řinout krev, jeho oči se protočily a zavřely.
 
,,Omdlel," podotkl jsem si pro sebe a toho pitomce položil na zem.
Prohlédl jsem pidi místnost, ale nic kromě spadlé suti jsem nenašel. 
,,Měl bych mu tu nohu aspoň něčím ovázat. Jestli mi tu vykrvácí," střelil jsem pohledem po blonďatém potížistovi, ,,tak si to... tak mi to ostatní neodpustí."
Jediné co jsem měl poruce byly katany, šátek a nebo kus vlastního oděvu.
,,Za tohle se vážně omlouvám," šeptl jsem a ačkoli byl kuchař bez sebe, nedokázal jsem se mu podívat do obličeje.
 
Jediným pohybem jsem mu srovnal nohu a použil pouzdra svých mečů a něco látek abych mu tu nohu znehybnil. Další potůček krve opustil jeho tělo, ale pak přestávala téct a začalo to být pomalejší a pomalejší... až se krvácení zastavilo docela. Sáhl jsem mu na čelo. Hořel. Tiše oddychoval a já se modlil aby moje improvizace byla alespoň něco platná.
Bez trika a v kalhotech z nichž jsem udělal kraťasy se do mě začala dávat zima. Pohlédl jsem na ležícího blonďáka který se na zemi klepal stejně, jako já vestoje. Dostal jsem definitivně poslední nápad a pak už budu jen čekat na pomoc od posádky. 
Podepřel jsem Sanjiho a vysvlékl ho z jeho saka. Opatrně jsem ho odtáhl ke stěně kobky, záda jsem si podložil jeho sakem, opřel se a přitáhl si ho k hrudi. Objal jsem ho pažemi a už teď jsem byl rudý studem, jak budou reagovat ostatní Slamáci, jestli nás tu takhle najdou.
 
,,Zoro?"
Ježíš, a ještě tenhle se do toho probudí... To snad ne...
,,Hn?!" odfrkl jsem si.
,,Děkuju."
,,Heh...  Myslím že mi ten pád poškodil zvukovody..."
,,Zoro, jestli tu umřeme," řekl, oklepal se a pokračoval, ,,Tak chci abys věděl, že jsem tě měl vlastně... vždycky strašně-"
,,Hubu drž!"
Chytl jsem ho za pusu a byl rád, že teď nevidí můj zářivě rudý obličej.
,,Veř mi že potom co nás vytáhnou, by ses za to chtěl zabít, protože tady dole já bačkory natáhnout nehodlám a jsem si naprosto jistej, že ty tu taky nezdechneš."
Slyšel jsem jak se zasmál, kývl.
Nevím kolik minulo času, ale nakonec jsem zmořený zimou a únavou usnul.
 
 
 
 
 
,,Hora, hora, horáááááá! Choppere! Zoro je vzhůru!"
Nademnou vytlemený obličej našeho kapitána. Takže nás našli.
SANJI...?!
Vymrštil jsem se a svou vahou odpálil Choppera, který se ke mně zrovna v tu chvíli skláněl.
 
,,Kde je terčovitý obočí?!"
Chopper se na mě nevěřícně podíval.
,,Proč na mě tak koukáš? Je Sanji v pořádku?"
,,A heleme se... Křikloun se probral," ozvalo se mi po boku.
Sanji seděl na židli, obvázanou hlavu, a pochroumanou nohu v sádře. O stůl se opírala z klacku vyrobená berle, nejspíš Sanjiho handmade.
Praštil jsem sebou zpátky. To že je živý, mi stačí víc než dost.
Chopper mě chvíli obskakoval a vykřikoval jak dobře jsem si vedl ohledně blonďákovy nohy, než jsem mu poděkoval za přehnanou péči a vstal z lůžka. Dostal jsem od Nami nové oblečení a nepochopitelnou pochvalu zahrnující drtivě objetí.
 
Vylezl jsem z kajuty. Slunce pražilo a my byli kdesi na moři, daleko od potíží, které nás nedávno potkaly. Vzpomněl jsem si, jaké jsem měl o toho troubu s patkou starosti, a já se vzbudím a on nemá ani trochu radost. Ačkoli... Díku už se mi vlastně dostalo mezi čtyřma očima v černé díře. Nebyl jsem si úplně jistý co mi tam chtěl říct, ale pokud by to bylo to, co jsem myslel, asi by mi na místě studem vybuchla hlava. Že jsem ho zabrzdil... Vlastně ani nelituju. Protože pokud to je takové, jaký z toho mám dojem, bude mít ještě milióny příležitostí mi to vyklopit.
 
,,Hej marimo!" ozvalo se mi v zádech.
Já o hovně, a ono na botě.
,,Co chceš blonďáku?"
,,Nenechal jsi mě doříct, co jsem ti potřeboval povědět když jsme byli v pr-... díře."
,,No, tak do toho," nadhodil jsem posměšně.
,,Chci abys věděl, že jsem tě měl vlastně... vždycky strašně..." zaváhal.
,,Plný zuby," dodal nakonec, otočil se na patě a tak rychle, jak mu to sádrovaná noha a fofrklacek dovolovaly, se odporoučel do Sunnyina interiéru.
,,Idiote," odprskl jsem si.
 
Ne že bych v jeho případě změnu názoru nečekal, ale dalo by se říct, že mě to zamrzelo. Vždyť už se oťukáváme takovou dobu... Jeden o druhém to tušíme. Vlastně můžu říct, že jsme si jistí. Jen si to nějak neumíme přiznat, a vzájemně se vyznat. Jeden z nás by musel dát všanc svou hrdost, a ta pro nás měla vždycky příliš velkou cenu.
Jenže teď... Sakra, čert jí vem.
 
Nalítl jsem do podpalubí a našel Sanjiho v křesle, s nohou na stole a novinami v ruce.
,,Hej, láskuchaři," zahromoval jsem na něj. 
Čekal jsem přítomnost zbytku posádky ale nikde ani noha. Tedy vlastně jen naše tři zdravé a jedna v sádře.
,,Hm?"
Nastoupil jsem nad něj, pohrdlivě se zašklebil a pronesl;
,,Jsi mizernej lhář."
Pak jsem po něm chňapl jako hladový Luffy po kusu masa a dravě ho líbal, dokud mě neodstrčil.
,,A to už jsem myslel že to udělám první," zasmál se Sanji.
,,Víš jak blonďáku, moudřejší ustoupí."
,,Jasný... A moudřejší ustupuje tak dlouho, dokud z něj není idiot."
Začal se strašně smát mému výrazu a já dostal sto chutí mu jednu natáhnout.
Sanji zachytil mou ruku v letu a tiše řekl;
,,Vždyť víš že tě jen pošťuchuju, ne?"
Omluvně se usmál a oplatil mi políbení, kterého se mu předtím dostalo.
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

Arya,25. 7. 2012 22:51

juj veselo sa priznám, že som z One Piecu videla asi len 3 prvé časti - a troška sa hanbím za to (veď som nevidela v akcii ani Zora... Zora!!!! Y_Y - myslím že by bol mojou obľúbenou postavou... spolu so Sanjim)
áno mám prečítaných viac doujinov než videných častí, ale keď oni sú epický!!! >_<
chutná poviedka, píš kľudne viac na OP~
ja prečítam (teda len tento pár xD)

Soutěž zkusíš ?

MiLaCek-YaOi,29. 1. 2012 9:11

Na mém blogu je soutěž zkusíš to ? mam diplomek :-D ... tu: http://milacek-yaoi.blog.cz/1201/soutez-yaoi

Ja ked som si...

Haku,12. 12. 2011 18:38

...túto situáciu predstavila,tak som sa zľakla,že sa mi od toho úsmevu čo mám na ksichte hlava preklopí.Jednoducho super.

...

Eisha,1. 12. 2011 17:13

Anime neznám, ale stějně úžasný :DDD ... Evidentně jsou naprosto úžasní :) (co se škádlívá, to se rádo mívá ;) ) ...

Uuu

Kaci.chan,30. 11. 2011 22:24

Nevím, jestli se náhodou neopakuju, ale oni jsou tak hrozně HROZNĚ roztomilí! I mistr tesař se někdy utne, není úplně nepravděpodobné, že by se Sanjimu nemohlo něco stát, takže to nijak nerušilo a bylo to fakt super. Ňuníci!!! (Jak dojde na tyhle dva, nejsem schopná racionálně psát, tak doufám, že si z toho blábolu pochopila, že se mi to vážně moc líbilo!)