Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prosté neodcházej... A jak to bylo dál

26. 3. 2010

,,Jsem doma!" houkl do bytu sotva za ním zaklaply dveře.

Jeho pozornost upoutalo kvantum papírů rozházených po zemi. Dalším vjemem byl všudypřítomný nepořádek.

,,Naruto," protočil Sasuke oči a začal sbírat věci ze země.

,,Co sakra..." zaklekl a začetl se do rukopisu.

 

Láska je...

let papírové vlaštovky,

rozostřené vidění,

prst brnkající na obnažený nerv,

symfonie v uších,

vyschlá náplň v peru,

rytmus chůze, kroků,

vítr co trhá mraky,

kočka honící se za odrazem světla,

hrad z písku který strhne příliv,

hon za hvězdami s cílem vyhnutí se stínu,

obživlá minulost co všemu dává smysl.

 

Láska je něco,

co stále končí a znovu začíná.

 

V krvi rozproudí štěstí

a donutí život nám držet pěsti.

 

Láska,

je vidět svět TVÝMA očima.

 

,,Naruto!" zakřičel podrážděně.

,,V kuchyni!" ozvalo se.

,,Co to je?!?" práskl mu papírem o stůl, sotva tam došel.

,,Nápad," nakrčil nos, popotáhl a podrbal se ve vlasech.

To zase bude telenovela...

,,Říkal jsem že máš na takovýhle písničky dlabat! Potřebuju něco, co lidi osloví a ne věčný kydy o lásce!"

,,V tom případě je dost ironie, že zrovna takové "kydy" po staletí inspirovaly tolik lidí, ne?"

,,Naruto, dráždíš kobru bosou nohou. Blíží se mi termín koncertu a ty to pořád ještě nemáš!"

,,Já to stihnu!"

,,S takovým přístupem těžko!" ječeli na sebe.

,,Víš co? Vypadni z mýho bytu! A neměj péči. TVOJE písnička bude hotová včas!"

,,Tsss..." vydechl Sasuke, otočil se a kráčel do předsíně.

,,Hejbni kostrou!" dodal ještě, než třískl dveřmi.

,,Idiote namyšlenej!" zaprskal Naruto.

 

Jsou spolu jen pár měsíců a už je tu krize? Co se stalo, že jsou si najednou tak vzdálení?

Přestal nad tím přemýšlet aby se mohl věnovat psaní.

Poslední dobou mu to nešlo.

Poslední dobou mu to vůbec nešlo.

Sasukeho instro měl už přes měsíc, ale zatím nebyl schopný k němu poskládat slova. Ta melodie ho dráždila, naváděla ho k tomu, aby psal zamilované texty. Přesně jako to dělal kdysi, vypisoval se z citů k Sasukemu, které byly poslední dobou poněkud zmatené. A on si zrovna vzpomene že nechce nic o lásce. Naruto už měl stovky verzí. A věděl, že mu ani jednu neukáže, zvlášť po tom výstupu, kterého byl účastníkem.

Zabralo mu to dost času, ale najednou si uvědomil, proč se jejich vztah hroutí.

Uchiha totíž není šťastný.

Říká se, že láska všechno překoná, jenže tady to asi tak docela neplatí. Kvůli Narutovi se vzdal možnosti být slavnou a obdivovanou hvězdou.

A čeho se vzdal Naruto? Ničeho.

'Když chce člověk získat, musí něco obětovat...' běželo mu hlavou.

Obětovat se.

Obětovat...

 

Zvedl se, popadl čistý blok, propisku a vydal se na oběd. S plným žaludkem a na čerstvém vzduchu to snad půjde lépe.

Nešlo.

Seděl tam, po levici pátou misku rámenu a na papíře hromady myšlenek. Jednu po druhé škrtal až nezbylo nic, tak otočil list a pokračoval ve výlevu.

 

,,Naruto?! Jo! Jsi to ty! Já věděla že tě tu najdu," zaradovala se drobná blondýnka.

,,Zdravím Ino, potřebuješ něco?" usmál se na příchozí a blok pro jistotu otočil textem dolů.

,,Hledá tě Sasuke."

,,Ať se jde vycpat."

,,Problémy v ráji?"

,,Ne, jen běžná hádka v pekle."

,,Co jste si zase provedli, hm?"

,,Poslal jsem ho do háje. Zase na mě začal tlačit s tou stupidní písničkou."

,,A divíš se mu? Do koncertu už nezbývá moc času a on se to musí stihnout naučit."

,,Jak mám asi psát o něčem, o čem nechci?!"

,,Vždyť ti nedal žádné ultimátum! Jen to nemá být zamilovaná ptákovina o lásce."

,,Takový mi jdou nejlíp," uculil se blonďáček, než zvážněl.

,,Já ti nevim Ino. Nevím co s tím, nevím co se mnou a nevím co s ním."

,,Miluješ ho a on tebe, ne?"

,,Tím kdybych si byl jistej, holka..."

,,Vzdal se kvůli tobě svého snu. To ti jako důkaz nestačí?"

,,No, občas by nebylo na škodu pár slov."

,,Uznávám, že v projevování citů má Sasuke vážné nedostatky, ale má tě moc rád, vím to."

,,Vážně? Mě přijde bezcitnej."

,,To je od tebe dost krutý Naruto."

,,Neni to krutý! Je to upřímný!" zlobil se.

,,Co mi ta socha chtěla?" blondýnka nechápavě zamrkala.

,,Dobře jinak. Co mi ten citově chladnej člověk s kamenným výrazem chtěl?"

,,Netuším. Jen se ptal jestli nevím, kde jsi."

,,Aha. Asi půjdu domů. Tam mě dřív nebo později najde. Měj se Ino," zaplatil, mávl a odkráčel.

 

O boční stranu stánku s Ichiraku rámen stál opřený černovlasý chlapec, v tuhle chvíli rozcitlivělejší, než kdykoli dřív. To co slyšel ho hodně bolelo, ale možná si to zasloužil vědět. Sesbíral všechnu odvahu kterou našel a pomalým krokem se plížil za Narutem.

 

Mezitím se blonďák uvelebil doma v křesle a pokoušel se přijít na něco konkrétního, co by té nové skladbě dalo duši.

,,Tvoje slova, zas a znova

snůšky lží a zbytky citů na prach spálila

já už jenom hledám píseň, která se někam ztratila... Krááááávovina," chytl se za hlavu, zmačkal stránku a hodil jí za sebe. Už se ani neobtěžoval ty papíry uklízet. Zavřel oči a hlavou si nechal přehrávat melodii, než ho vyrušilo tiché zaklepání.

,,Kdo to sem zas leze," zabručel a dost neochotně šel otevřít dveře.

,,Sasuke? Ty nemáš klíče?" sjel ho a přesunul se zpět do bytu.

Dveře nechal otevřené. Sasuke vešel tiše jako vzduch a zavřel za sebou.

,,Ty... Naruto?"

,,Joooo?" protáhl a otočil se k němu.

,,Máš mě rád?" ta věta byla větší šok, než kdyby mu dal pěstí.

,,Stalo se něco?"

,,Máš mě rád?" zopakoval.

,,Odkdy se takhle ujišťuješ?" podezíral ho.

,,Nemusíš se naježit kdykoli se zeptám na něco, co nečekáš. Odpověz mi."

,,Mám. A?"

,,Já tebe taky," tak teď už to bylo moc.

,,Ino ti to řekla, viď?" zavrčel Naruto.

Sasukeho provinilý výraz mluvil za sebe.

,,Ne tak docela... Víš přece že se říká; nikoho nepomluvej když nevíš, kdo tě může poslouchat... Taky jsi mi to mohl říct na férovku."

,,Pomohlo by to?" povzdychl si blonďák.

,,Měls to zkusit."

,,No, občas by nebylo na škodu pár slov," použil Sasuke po chvíli mlčení jeho frázi.

,,A s tou písničkou... Napiš co chceš, ale dej mi to včas."

Naruto stál a koukal. Připadal si jako na houpačce. Jednou nahoře, jednou dole. Než se vzpamatoval z toho slovního průjmu co Sasuke vypustil, už byl v bytě sám.

 

Dřepl si na koberec a zíral před sebe, v hlavě vymeteno. Cítil se jako podrazák. To nemohl držet tlamu? Měl mu to říct. Všechno, na co myslí. Takhle to podělal ještě víc, než už to podělané bylo. Pokud to ovšem vůbec jde.

 

Uběhl týden a se Sasukem se vůbec neviděl. Měl zkoušky a koncert měl být už za pár dní.

A písnička nikde.

Stále byla kdesi hluboko v Narutovi a on jí nedokázal přimět, aby vylezla na světlo světa.

V noci nemohl spát. Myslel na to, že až ho zase zklame, jejich vztah už dohromady nedá ani David Copperfield. Zvedl svých pětašedesát kilo z postele, oblékl se a ve dvě v noci vypadl ven. Šel na svou oblíbenou vyhlídku ze které je vidět na celou Konohu.

A slova se začala linout, jako by se takový čas neskrývala, jako by prostě čekala na tento okamžik.

Psal a psal, dokud pero nedopsalo i poslední tečku.

Tohle.

To je ono.

Sesbíral se a prchal domů, aby hodil text do počítače a poslal ho Sasukemu.

Když se vracel do postele, usínal se skvělým pocitem z dobře odvedené práce.

 

Probudil se něco po poledni. Zvláštní. Kdykoli napsal Sasukemu hitovku, přiřítil se za ním jako uragán a ještě hodinu mu děkoval. Ale teď nic.

Ticho po pěšině.

Uvařil si kafe a ještě v pyžamu, rozespalý, zapl svého věrného elektronického sluhu.

Máte jednu nepřečtenou zprávu, baflo na něj.

Otevřel e-mail o třech větách a podpisu.

 

Díky za snahu Naruto.

Na koncert určitě přijď, ale nevím, jestli tu písničku zařadím.

Je na to málo času.

Sasuke.

 

Žádná chvála, radost, nic.

Naruto se cítil mizerně. Byl totiž přesvědčený že ta písnička je dobrá.

A to si často o svých výtvorech nemyslíval.

 

V duchu smutku a trápení uteklo několik dní a než se nadál, stál Naruto v plné hale a čekal, až se jeho přítel objeví na pódiu, ve světle reflektorů.

Když na scénu vlezli členové kapely, širokým prostorem se ozval šílený jásot.

,,Konbawa minna! Tak to rozjedeme co říkáte?" začal Sasuke.

Ryk obecenstva byl jasnou odpovědí.

Začali svými obvyklými skladbami u kterých Naruto přestával chápat, jak je možné, že je napsal.

Vnímal ale tu energii, která ze Sasukeho sálala. Ten žár, který v něm na jevišti vzplál. A moc dobře si uvědomoval, že on je ten, který jeho plamen dusí. Vypadal neunavitelně, naprosto oddaný tomu, co dělá.

Minuty ubíhaly...

,,A ještě než skončíme, mám tu pro vás jednu bombu! Naší nejnovější skladbu, kterou pro mě napsal můj přítel, Uzumaki Naruto! Užijte si jí! A hlavně ty!" Sasuke zabodl prst do vzduchu, směrem k němu. Ne že by jim nenapsal všechno, ale tohle bylo prvně, co ho Sasuke zmínil.

Tempo se zpomalilo a začaly se ozývat první tóny melodie...

Ininým hlasem.

,,Takže to pochopil," usmál se blonďáček.

 

,,V křeči tanečních kroků se potácím,

slova poztrácím,

moudra obracím.

Zase mi jednou život výprask dal

a už mi nezáleží na tom, co bude dál.

Velmi jasně se vykreslila představa

o čem náš svět je

ale do karet

mi vůbec nehraje.

Nostalgik

hysterik

všechny ty chyby znáš.

Treat or trick,

trick or treat

stačí, když se podíváš.

Člověče...

Nevidím východ, na koho tu čekáš?

Zkrvavenýma rukama střepy sbíráš

ne... to se jen rozbilo mé já."

 

Sotva se černovlasý frontmen usmál a otevřel ústa, dav lidí zajásal.

 

,,Stačí mi vyhláskovat tvoje jméno

a v rámci boha je mi odpuštěno.

Na mě tvé řeči neplatí."

 

Sklonil ruku s mikrofonem a Naruto si plně užíval toho, co dokázal vytvořit.

 

,,Když něco chceš, musíš něco obětovat,

to by sis měl hochu pamatovat.

Ale to ti přízrak jen těžko vyvrátí."

 

A když ti dva začali zpívat spolu, Naruto věděl, že lépe už to napsat nešlo.

 

"V den kdy se narodil žal

pláč vítr svál,

všechno cos poztrácel,

jsem sesbíral.

V našem světě nic není jak se zdá

pocity do slov rozum poskládá.

City do slov rozum skládá."

 

 

,,Naruto?" zeptal se Sasuke než začal zpívat svou pasáž. Díval se na blonďáčka a on na něj. Oči a ta hudba mluvili za ně.

 

,,Odpočítávám jsi připraven k letu?

Dokážeš čelit našemu světu?"

 

Uchiha sklouzl z jeviště a dav se před ním rozestoupil, jako moře před Mojžíšem. Dlouhými kroky a s písní na rtech mířil k Narutovi.

 

,,Uprostřed dlouhé cesty za realitou,

začal příběh holou větou.

Jestli chceš něco, co se nemění,

bolestně pokračuj,

nebo zůstaň u snění."

 

Stanul před ním, zpíval a usmíval se. Pak vzal svého přítele za ruku a vedl ho k pódiu.

 

,,Možná že tohle tě vzbudí,

některým sochám

bije srdce v hrudi.

Tak mluv. Naslouchám."

 

Lidé jim pomohli nahoru a šokovaný blonďák pochopil co po něm za chvíli Sasuke bude chtít...

 

,,Ještě chvíli než nás oba zmateš,

dopřej si nádech a stůj.

Jenom nepředstírej že mě chápeš.

Pokračuj."

 

A tak mu nezbylo, než to vážně udělat. Nezkoušeli to. Věděl že to bude pohroma, ale stejně otevřel pusu a spustil. Lidé v sále zírali na tu neuvěřitelnou podívanou...

 

,,Děkuji ti za laskavá slova,

za vlídnost která mi zas a znova

otevírá oči co od slz zebou.

Má malá vítězství jsou vylhaná,

nejdůležitější hra předem prohraná..."

,,Ta s tebou.

 

Jako slunce prostupuješ tmou,

a proto se řítím za tebou.

Nepočítám kolikrát jsi mě zranil,

ale to, kdys mě před mnou samým chránil.

 

V den kdy se narodil žal

pláč vítr svál,

všechno cos poztrácel,

jsem sesbíral.

V našem světě nic není jak se zdá

pocity do slov rozum poskládá.

City do slov rozum skládá."

 

Jako slunce prostupuješ tmou,

a proto se řítím za tebou.

Nepočítám kolikrát jsi mě zranil,

ale to, kdys mě před mnou samým chránil.

 

Já a ty.

Ty a já.

Jeden ztrácí druhý sbírá.

Zadržet dech.

Nadechnout se.

Pro kýč lásky rozhodnout se.

Zůstat snílkem.

Utéct snění.

Už není nic co se změní.

Rozevři náruč.

Přicházím."

 

Nastalo ticho.

 

Po něm...

 

...přišel ohlušující potlesk.

 

Naruta to dojalo k slzám. Sasuke se mu musel smát, ale pak ho objal. Moc dobře věděl, proč to Naruto napsal. A blonďáček si byl zase jist, že on to chápe.

Lidé se nahrnuli k nim na jeviště, každý si s nimi přál mluvit. Přiřítil se i starý známý producent Jiraiya, který Sasukeho vytrvale přemlouval, aby si promyslel možnost, kterou mu kdysi dal. Uchiha už z dálky vrtěl hlavou, aby dal najevo své ne.

 

,,Vezmi to."

,,Cože?"

,,Sasuke vezmi tu nabídku."

,,Naruto nemůžu. Nemůžu tě tu nechat."

,,Taky že nenecháš. Pojedu s tebou."

,,Ale...Vždyť jsi chtěl-"

,,No jo. Ale když něco chceš, musíš něco obětovat ne?" zazubil se.

,,Nevím co říct."

,,Tak udělej to, co lidi tak neradi. Změň slova v činy."

Sasuke se k němu naklonil, a políbil ho.

 

Možná se ptáte, jak to dokázali zazpívat, když to spolu ani jednou nezkoušeli.

Možná to byla jen náhoda.

Možná taky ne.

Nejspíš to ale bylo tím, že mají tu píseň vtištěnou v duších.

Ten příběh byl totiž o nich.

 

Nakonec Sasukeho hvězda vyšla, dokonce ještě zářivější než by byla dřív, protože tu sílu žáru mu dodával Naruto.

Jeho úsměvy, podpora a láska.

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dokonalé

Christine,31. 7. 2011 22:49

U prvního dílu jsem skoro brečela.. U druhého na začátku jsem se vztekala, ale konec .. Mě dostal *brečím* Prostě krásné. Codokážeš vykouzlit za slova, věty, verše... Nádhera

vůbec nic jsi tím nezabila!

LoLo,31. 3. 2010 17:49

tohle pokračování je perfektní a jsem ráda, žes to napsala =)

nemám slov!!!

Eclair,29. 3. 2010 21:12

bylo to prostě úžasný;-)moc krásný pokráčko;-)hodně jsem ti fandila a byla jsme ráda že si vyhrála tu soutěž;-)tvá povídka mě prostě dostala:-)

jo jo, znovu otravuju... xD

Ten_Ten (www.mojefikce.estranky.cz),27. 3. 2010 16:43

Já nevim jak ty to děláš, ale nutíš mě číst tvoje povídky dokolečka. Furt a furt dokolečka. Prostě si na nějakou vzpomenu a nedá mi to, dokud si jí zase nepřečtu. A tak tohle (stejně jako všechny ostatní tvoje povídky xD) čtu už po několikátý a furt se jich nedokážu nabažit. Nechápu, jak to děláš, ale vysekávam ti poklonu, protože si u mě slovíčko "dokonalost" převedla na novou, nesrovnatelně vyšší úroveň

...

Hanako,27. 3. 2010 13:02

Dokonalost! Tahle povídka byla prostě bombová! :)

...

Aylen,27. 3. 2010 9:21

To je nááádhera :)

...

Ten_Ten (www.mojefikce.estranky.cz),27. 3. 2010 9:11

No, u většiny filmů, knížek a všemožnejch jinejch příběhů je pravda, že dvojka je zabiják celýho příběhu... ale tadyto tak není. Tohle je naprosto totálně dokonalý!!!!! To je úpe skvělý, famózní, bombový a já-nevim-jak-ještě! Chybí mi slova, je to naprosto dokonalý!!!

http://fantasya-world.blog.cz

Terry-Sasaki,26. 3. 2010 23:56

aaaa to bylo úžasný! Nádherný! Dokonalýýýýý!!!!

...

terkic,26. 3. 2010 21:50

tohle rozhodně nebyla vražda týhle povídky, tohle bylo naprosto ohromující pokračování:)

......

Alexia,26. 3. 2010 20:56

tak to bolo fakt krasne :-D

och

kaci.chan,26. 3. 2010 18:54

Och.. došli mi slova.. Ten text.. Děkuju.

Mozno...

Haku,26. 3. 2010 18:32

...nie,skoro...alebo niekedy je to tak ako si vravela,a to,ze pokracovanie je malokedy dobre,a niekedy pokazi aj ten dojem,ktory zanechal prvy pribeh,ale ROZHODNE TO NIEJE TENTO PRIBEH,LEBO TATO POVIEDKA JE KRASNA.Chroni,prvy bol krasny,druhy je dokonaly a Ty si maly poklad,co vdychne pribehu zivot.To,ako si v piesni podala city Sasukeho a Naruta bolo uzasne,take nieco dokazes len Ty.Skvost slniecko,proste skvost.