Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prosté neodcházej

26. 3. 2010

,,Nechci milovat a být milován,

slovy bez hloubky opět zraňován.

Kéž by to šlo zastavit nebo alespoň utlumit,

Kdy se mi podaří vůni tvé kůže z mysli smýt?

Jak prostá oběť a ty můj první hřích.

Nikdy tě nepoznat, nemiloval bych.

Vyčkávám, jsem beránek co přijme vlčí spásu,

chci zemřít, zemřít pro tvou krásu."

 

Přečetl refrén nové písně a dal hlasitě najevo své nadšení.

,,Naruto, to je luxusní!" blonďatá hlava v křesle se zavrtěla v nesouhlasu.

,,Je to podprůměr, ale když se ti to líbí, dělej si s tím co chceš," zvedl se, a vykročil ke dveřím.

,,Kam zas jdeš? Nepočkáš co k tomu vymyslím?"

,,Poslechnu si jí až bude hotová," houkl ještě Naruto než se za ním zaklaply domovní dveře.

Nebude se záměrně mučit jeho přítomností. Chtěl jejich přátelství nechat plavat a konečně si přestat ubližovat. Asi by to i dokázal, kdyby ho Sasuke tehdy nepožádal o pomoc. A tak se z něj nedobrovolně stal textař kapely. Nemohl pochopit že se někomu ty jeho braky líbí. V těch textech se neskutečně okatě odrážely jeho city k Sasukemu. A ten blbeček si toho ani nevšiml. Kapela nebyla nikterak slavná. Vystupovali po Konožských barech, na městských akcích a u Sasukeho doma. Být Naruto na jeho místě, to hraní by vzdal. Viděl jak se už rok protloukají a nic to nenese. Něco jim chybělo, a Uchiha neustále hledal co. Členové byli stálí, neměnili se. Sasuke jako frontmen a kytarista, Kiba obstarával bicí, Sakura klávesy, Ino elektrickou kytaru a Naruto plnil funkci textaře. Bloumal ulicí než zamířil k Teuchimu na rámen.

Pomalu srkal vodu z misky a vedle na papír zapisoval tok myšlenek. Bez bloku a propisky už ani nevycházel z bytu. Skládal slova do vět, věty do veršů a verše tvořily kostru dalšího "díla" pro Sasukeho. Nakonec ale papír zmuchlal a hodil ho vztekle za sebe.

,,Copak Naru-chan? Ruply nervy?"

,,Táhni Sakuro!" tu bestii hrozně baví ho provokovat, protože VÍ.

,,Nevrč lišáčku, jestli máš vzteklinu, budu tě muset utratit."

,,Vtipná jako vždy."

,,Tak. Kdy to vyklopíš, co?"

,,Až si přebarvíš hlavu na zeleno."

,,Dej mi pět minut!" vyhrkla.

Uzumaki odcházející Sakuru drapl za rukáv a zděšeně zasyčel:

,,Bakemono! Opovaž se!" ona se jen uculila a podrbala Naruta v rozvrkočených vlasech.

,,Do kdy chceš čekat? Až ho uloví někdo jinej? Takovej krásnej kluk. Kdybys ho nemiloval, dala bych si říct." povzdychla zasněně.

,,Jenže Sasuke je asi stejně citlivej jako šutr. Zajímalo by mě jestli vůbec někdy někoho miloval."

,,Jdi za ním, a vymlať to z něj!"

,,Hele, už mě nebaví jak se opakuješ..." Sakura pozdvihla ruce na znamení toho, že se vzdává.

,,Oki doki, zmizím dřív než mě pokoušeš. Protitetanovku mám, ale na injekce proti vzteklině se mi nechce," mávla, a zmizela v proudícím davu.

,,Baka Sakura!" ulevil si, ačkoli s jeho zdrženlivostí měla pravdu. Na co že čekal? Na nic. Jen se bál. Do teď je jeho bolest snesitelná. A i kdyby to vyšlo... Až jednou s kapelou prorazí, z Konohy odejde za lepším.

Scénář se zopakuje jako naprosté déja vu.

Kdysi miloval jiného chlapce. Nádherného, divokého, nespoutaného Gaaru. Býval by za něj dal život. Tenkrát žil ve snu, který se díky Gaarovu talentu rozplynul. Stal se známou osobností, Naruto ho nechal odejít a tím pohřbil jejich lásku. Oba věděli že nemá smysl živit cit na stovky kilometrů, rozešli se. A Naruto se s přibývajícím časem bál, že mu Sasuke taky zmizí, jako polední stín.

Procházel Konohou a v osm večer se odporoučel do zapadlého lokálu kde měla Sasukeho kapela vystupovat. Uchiha trval na tom, že se musí účastnit. Nepokoušel se mu to vymluvit. Jen si jako vždycky přihnul u baru, seděl na židličce a pokoušel se nevnímat vlastní slova jdoucí ze Sasukeho úst. Dnešek byl extrémně drsný vzhledem k té nové písničce.

 

,,Poslepu hledám zrezivělé srdce,

stále ho nenachází prázdné ruce..."

 

,,Uh!" vydechl Naruto a třískl hlavou o barový pult.

,,Naruto! Jestli poslintáš tu naleštěnou desku, už ti nenaleju!" rozčilovala se culíkatá barmanka.

,,Gomene, Tsunade," zahuhlal do dřeva před obličejem a narovnal se.

Sasuke dozpíval, dozněl poslední akord Ininy kytary a sál propukl v potlesk.

,,Domo arigato gozaimasu!" kývl k fanouškům Sasuke.

Naruto trpitelsky čekal až se k němu Uchiha přes rozvášněný dav dostane. Zářil.

,,Naruto! Víš co se stalo?!"

,,Ne, povíš mi to?"

,,Jiraiya! Legendární producent! Projevil o nás zájem! My prorazíme! Není to báječný?!"

Je to tu. Život neumí nic jiného, než dělat naschvály.

,,Jsem nadšenej!" pískl a objal Naruta.

Vlastně mu spíš visel okolo krku.

,,Hned zítra odcházíme. Uděláme studiovky, a pokud se to povede a bude prodávat, vyrazíme na turné!"

,,Kdo ti bude psát texty?"

,,No dál ty! I když tu zůstaneš!" řekl s naprostou samozřejmostí.

,,Dobře."

,,Naruto pojď, musíme to u mě doma zapít!"

Uzumaki se nechal dotáhnout do Uchihova hnízda. Pili saké. Do jedné nožky, do druhé nožky... Až z nich byly stonožky. Padli vedle sebe na jedinou postel v domě a usnuli.

Ráno se Naruto probral a zděšeně se posadil.

,,Sasuke?" Nic.

Jen vzkaz na posteli hlásající mučivé:SBOHEM

Narutovi se v hlavě začala přehrávat písnička, kterou kdysi napsal a složil po Gaarově odchodu, a která se, během jednoho úderu srdce stala podruhé skutečností.

Jen sedím a do dálky zírám,

kus papíru v levačce svírám

nerozloučíš se z očí do očí?

Tvou vůni v pokoji vnímám

deprese co z toho mívám

než se karta otočí.

Ještě teplý polštář zůstal netknutý

a otravný budík v pěsti semknutý.

Odešel, nic tu nenechal,

jen tichou bolest vzpomínek zanechal.

Drásavý pocit jestli se mi vrátíš,

nebo se nadobro v davu ztratíš...

Ty probdělé noci jednou splatíš.

,,Znovu ne! Už ne!" rozrazil dveře a bos, jen v kalhotách vyběhl do ulic. Mířil k bráně.

Jak málo je věcí co mě nerozházej,

nestačí masky pohody, zdá se mi...

Pomáhá jen pláč a moře hluku.

,,Sasuke!" zaječel když zahlédl černovlasou postavu s kytarou na zádech mířící pryč.

Nedokážu ti říct ani prosté neodcházej,

chytit tě za cíp košile se slovy vrať se mi.

Prosím, zůstaň tu. Drž mě za ruku.

,,NEODCHÁZEJ!"

Volal s pláčem. Poté se Uchihovi vrhl kolem krku, zabořil mu obličej do prsou a nadechl se vůně jeho těla.

Sasukeho tolik milovaná kytara dopadla s duněním na zem. Silné ruce obemkly Naruta.

Jejich soukromý kruh se uzavřel.

Vzduch se tetelil horkem, lidé se drželi dál od sebe. Jen dva chlapci stojící na kraji města se tiskli k sobě a líbali se.

Co bylo dál?

Zůstal.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

http://fantasya-world.blog.cz

Terry-Sasaki,26. 3. 2010 23:41

úžasné! Ty verše skládáš ty? Pokud jo, tak seš génius!

Zaslouženě...

kaci.chan,26. 3. 2010 18:20

... přesně tak jsi vyhrála. SONP jsem sledovala, přečetla poctivě všechny povídky, a přestože každá měla něco do sebe, ta tvoje vyhrála právem!

Slniecko...

Haku,26. 3. 2010 18:08

...viem preco citam a tesim sa z kazdeho tvojho pribehu...Ty si to proste zasluzis.A to miesto Ti patri pravom,tak ako kus v mojom srdiecku-snad Ti to nevadi...

...

Jméno,26. 3. 2010 17:11

Ono to nebude jen touhle povídkou, ale celým tvým nadáním...