Jdi na obsah Jdi na menu
 


On Melancholy Hill

4. 4. 2010

"Up on Melancholy Hill

There’s a plastic tree

Are you here with me?

Just looking out on the day of another dream..."

 

,,Chrono! Vypni ty Gorillaz a slez z toho svého melancholického vršku! Někdo se na tebe přišel podívat!" zadunělo z přízemí matčiným hlasem.

,,Kdo?!" křikl jsem podrážděně a ztlumil hudbu.

,,Joshua!"

,,Proč zamnou ten kluk pořád leze?" zabručel jsem si pro sebe.

,,Pošli ho nahoru!"

Chvíli bylo ticho, než zavrzaly schody a já zaslechl opatrné kroky. Dotyčný, který došel za dveře, se zastavil. Jako by nevěděl, jestli má zaklepat, nebo rovnou otevřít. Škvírou mezi prahem a dřevěnou deskou dveří jsem viděl nejisté šoupání nohama.

,,Joshuo, nestůj tam a pojď dovnitř."

Botky sebou trhly. Představil jsem si červeň, která polila jeho tváře, tak jako vždy, když jsem ho vyvedl z míry. Panty zavrzaly, a do místnosti vkročil usměvavý, blonďatý kluk.

,,Ahoj," pozdravil nesměle.

,,Nazdar. Potřebuješ něco?"

,,Ne, jen mě zajímá, jak se máš. Rosetta chtěla přijít taky, ale tvrdila něco o tom, že budeš rád, když se tu ukážu jen já..." začal zmateně a podrbal se v roští, které si pěstuje na hlavě.

Naprosto mu nedocházelo, proč to jeho sestra řekla.

 

Všichni ostatní to ale vědí.

Naprosto každý ví, do koho je Chrono zamilovaný.

Každý, kromě Joshuy.

 

,,Mám se skvěle," ať žije sarkasmus.

,,Jak se to hojí?" zeptal se tiše a očima pohodil k mým zápěstím.

,,Bez starosti. Dobře. Ale nebýt tebe, měl bych už klid," zavrčel jsem.

To kvůli němu pořád tvrdnu tady a sotva mohu pohnout rukama.

Všechno je kvůli němu.

A on je taky jediný důvod, proč jsem to zatím neudělal znovu.

,,Chrono, vysvětlíš mi proč jsi na mě pořád tak protivnej?!"

Že by už i klidný Joshua dosáhl svých mezí?

Asi ano.

Každý to semnou dřív nebo později vzdá.

,,Protože tě nesnáším."

,,Kdybys to řekl prvně, možná bych se urazil, ale začínáš se opakovat, přítelíčku."

,,Vypadni."

,,Ne."

Nezmohl jsem se na nic víc, než zavrčení. Joshua se posadil do proutěného křesla u okna a zadíval se ven.

,,Děláš něco s těma rukama nebo na to kašleš?"

,,Seru na to. Nemá to smysl."

,,To říkáš vždycky, když ti něco nejde."

,,Jasně chytráku! Tak to zkus! Zkus si přeřezat šlachy, možná pak pochopíš o čem mluvím!"

,,Sice mě tvoje mamka varovala abych to neříkal, ale můžeš si za to sám. Nikdo tě nenutil to dělat."

Začal ve mně vřít vztek. Přísahám, ještě jeden zásah do středu terče a přizabiju ho.

,,Stejně to pořád nechápu. Proč se tak talentovanej člověk jako ty, rozhodne zabít?!"

,,Přestaň mi dělat psychiatra a vysmahni odtud."

,,Ne, vážně, vysvětli mi to! Tvoje obrazy vypadají, jako by je malovali andělé..." vstal, přešel k jedné z mých prací a prsty pohladil plátno.

,,Neměl jsem v úmyslu přežít," zaprskal jsem.

,,Pořád hledám příčinu."

,,Nepotřebuješ jí vědět. Znát důsledky stačí."

Joshua došel plavnými kroky ke dveřím a než za nimi zmizel, řekl ještě:

,,Máme tě rádi. Tak tu s námi, prosím, zůstaň."

Dralo se mi to z hrdla, chtěl jsem to za ním zakřičet...

Mít rád nestačí!

Miluj mě!

Místo toho jsem sáhl vedle sebe a neohrabaně zesílil zvuk písně, která v mém pokoji poslední dobou hraje dokola...

 

"Well you can’t get what you want, but you can get me

So let’s set up and see...

'Cause you are my medicine

When you’re close to me

When you’re close to me..."

 

Ano.

Protože jsi můj lék.

Proto jsem to, zatím, podruhé nedokázal udělat.

A...

Když jsi blízko mě...

Ztrácím svá vlastní rozhodnutí.

 

Jen ležím a svět se semnou točí...

Stále víc se uzavírám do sebe. A ono by se mi to i podařilo, nebýt Joshuy.

Je to jako když vám nevítaný host vstrčí nohu mezi futra, abyste nemohli zavřít dveře.

Jako by mě cosi násilím drželo v místě, ve kterém nechci být.

 

...Ale můžeš mě mít...

...Kdykoli budeš chtít...

 

,,Chrono! Jídlo!"

,,Dneska nic nebudu!" houkl jsem zpět.

Dole bylo ticho. Potom jsem postřehl sotva slyšitelné vzlyky. Trápím jí. Trápím je všechny. Mou chorobnou náladovostí. Tím, jaký jsem.

Ale já si přece nepřál žít ve světě, kterému nerozumím.

Přesto... Se pokouším zvládnout to jak umím.

 

Uběhlo přesně pět dní, sedm hodin, pětačtyřicet minut a třicet tři sekund, než se ze spodního patra opět ozvalo obvyklé:

,,Chrono! Ztlum to! Někdo za tebou přišel!"

Nechtělo se mi to dát míň. Vůbec ne. A pro jistotu jsem ani neodpověděl.

 

So call in the submarine

’round the world will go

Does anybody know

If we’re looking out on the day of another dream..."

 

,,Chrono, jsi tam?" ozval se Joshuův hlas.

,,Ne!" zahulákal jsem přes hudbu.

Ten povzdech byl jasně slyšet i přes bicí. Naštvaný blonďák vtrhl do mého pokoje. Občas neuškodí, když má někdo horší náladu, než já. Zacpal jsem si uši prsty a nahlas vyzpěvoval:

 

,,If you can’t get what you want

Then you come with me

Up on melancholy hill

A manatee?

Just looking out on the day

When you’re close to me

When you’re-"

 

Najednou hudba utichla, ale ne tím, že by skončila píseň. Otevřel jsem oči. Nademnou stál Joshua se zlomeným CDčkem v ruce.

,,Cos to udělal?!?" vypravil jsem ze sebe šokovaně.

,,Přestaň se utápět v nesmyslných depkách a melancholii hovado! Vzpamatuj se! Jak má s tebou někdo být, když nás do jednoho odháníš?!"

,,To není-"

,,Drž hubu!" vztekal se.

Nedovolil mi promluvit a dál křičel.

,,Co pro tebe znamenáme, když nám ubližuješ?!?"

,,Vůbec nic. Nenávidím vás," pronesl jsem chladně.

Jeho obočí se chvělo, stejně jako další svaly tváře. Těžko říct jestli vztekem, nebo potlačovaným pláčem.

,,I mě?" zkusil.

,,Když už to musíš vědět, tak tebe ze všech nejvíc."

,,Proboha, proč?!? Co jsem ti udělal?" v okraji víček se mu převalovaly slzy.

Ještě slovo a přetečou.

,,Donutil jsi mě tě milovat."

Jako bych to neříkal. Horká tělní tekutina si prorazila cestu ven a stekla mu ke koutku úst. Díval se na mě, jako by tomu nevěřil.

Ale no tak!

Vždyť to bylo tak zřejmé!

Neváhal jsem to dotáhnout ještě dál. Stáhl jsem ho k sobě, objal a políbil za ucho.

A teď už mě světe, nenáviď jak chceš.

Blonďák zůstal okamžik v mém náručí, než se vysmekl a odstrčil mě. Tím prudkým pohybem zavrávoral a spadl na zem.

,,Chrono...?" vyšlo z něj nevěřícně.

Vyškrábal se na nohy a doslova utekl z mého pokoje.

 

Od teď, bude klid.

 

Zamkl jsem na dva západy a pustil si On Melancholy Hill z počítače. Rozduněla se místností s bolestivou naléhavostí. Vyštrachal jsem z krabice pod postelí to, co jsem schovával pro chvíli, jako je tahle.

Takže Joshuo, podruhé.

Opět pro tebe.

Tak citově labilní člověk jako já... tu nedokáže zůstat.

Říkejte si že jsem zbabělec.

Mě to koneckonců už může být jedno.

 

První...

Druhý...

Rychlý pohyb.

 

Plácl jsem sebou na postel. Zavíraly se mi oči.

Víte... Člověk s bolestí v srdci nemůže v klidu spát. Ale tentokrát mě hřeje vědomí, že poklidně usnu... a už se nevzbudím.

 

Do matrace pod mladým chlapcem se vsakovala krev a on jen ležel a usmíval se. Věděl, že tentokrát, už se ze snění nevrátí.

 

,,Up on melancholy hill

There’s a plastic tree

Are you here with me?..."

 

Blonďák sedící ve svém pokoji horečnatě přemýšlel. Proč ho to tak vyděsilo? Chrona přeci zná. Přinejmenším to i tušil. A co kdyby... Co kdyby to s Chronem zkusil? Třeba mu tak dokáže pomoci.

Vyběhl na ulici a rychle se řítil k domu svého nejlepšího přítele.

Zvonil jako pominutý.

Přesně jako vždy, otevřela Chronova matka.

,,Můžu mluvit s Chronem, prosím?"

,,Ne. On... Už tu není."

,,Jak není?! Kam šel?!?" zatrnulo v něm.

Žena se usedavě rozplakala a sklouzla podél dveří na zem.

 

Gesto jasnější, než slova.

 

,,Just looking out on the day of another dream..."

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

bože...

sisi/ctenar,5. 2. 2011 20:16

já už jsem čekala cokoliv opět ale toto no rozdrtilo ot mé citové rozpoložení, je to jako slvažit si rty i přesto že venku prší, neukojitelný pocit při kterém se mi chce štestím plakat.

...

Ten_Ten (www.mojefikce.estranky.cz),6. 4. 2010 16:39

Víš... Chrono a Roseta jsou snad jediný het pár, na který si potrpím. A proto sem čtení týhle povídky oddalovala. Ale... nebyl důvod. Tím, že jsi to zasadila do real světa, to dostalo úplně jiné kouzlo a ta povídka... kruci, a já si myslela, že po tom, co se mi čtyři dny z očí neustále řinuly slzy, mi už došly. Nedošly. Je to... kouzelný, naprosto překrásný a přenádherně smutný...

...

kaci.chan,4. 4. 2010 19:43

Měla jsem strach z toho, jak tak jasně vymezený pár, kterým Chrono a Rosseta jsou, rozsekneš, a o koho nově vznikající pár doplníš. Na Joshuu jsem zapomněla. ALE je to skvělé, je to hrozně smutné, bolí to, ale je to skvělé. Nicméně si pořád myslím, že kdybys to nezasadila do real world, mnohem hůř bych se s tím vyrovnávala. Některé páry je tak nějak těžké změnit.

Chroni........

Haku,4. 4. 2010 17:23

........Ty si zazrak,..ja...proste...cakala som pekny pribeh,priznam sa,ze par ma prekvapil...ale ta poviedka..nadherna(len mi je luto,ze nepockal)

:´(

Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz),4. 4. 2010 16:38

no to snad nemyslíš vážně jako:-(proč jsi to ukončila tak smutně to se mi nelíbí:-(ale jinak to bylo hezké:-)