Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miluju tě takovýho, jakej se nenávidíš

16. 3. 2014

 


,,Tak tady se schováváš," usměje se vysoký, dlouhovlasý kluk a usedne vedle chlapce který s ním chodí do stejného klubu, a zároveň je jeho rivalem v kendu.
,,Co to je? Dáváš si ode mě pauzu?" dodá ještě a potměšile mu škubou koutky. Moc dobře ví, že stačí pár vět a začne se vztekat.
,,Jo. Dávám. A jestli mě nepřestaneš rušit, tak si jí dám znova od začátku!" zaprská mu mladík s rozcuchem v odpověď.
,,Ale no tak Mugene, nemůžeš bejt pořád ten nejlepší ne? Vrať se tam, chtějí ti poblahopřát ke druhému místu."
,,Nebyl problém být nejlepší, dokud se tu neukázal svůj ošklivej ksicht. Jdi pryč."
,,Ale tady je docela chládek. Jestli ti vadím, jdi ty."
,,Já tu byl první brejloune!"
,,A pointa je?"
,,No ta, že máš táhnout ty!"
,,Mugene..."
,,Jine... Věděl jsi že je to pro mě důležitý, tak si mě přišel ztrapnit, viď?"
,,Ne, jen ti dát lekci. Moc si o sobě myslíš."
,,A to říká někdo tak oslnivej jako ty jo?"
,,Přátelská výpomoc. Docela dobře pracuješ na tom, aby tě tvé okolí mělo jen za dalšího arogantního pablba."
Obrýlený chlapec se zvednul a bez dalších frází si odešel po svém. Klučina jménem Mugen stále seděl ukrytý ve stínu a s mumláním nadávek si v rukou pohazoval svým bambusovým mečem.
 
 

*
 

 
Jin se pomalu vracel domů. Měl své důvody proč to udělal, proč dal v dnešním souboji s obecenstvem Mugenovi opravdu na prdel. Nechtěl aby dopadl stejně jako on. Nechtěl aby se člověk na kterém mu tak záleží trápil stejně, jako on. Jin totiž, ať už je uznávaný jak chce, nemá vůbec žádné přátele. Je prostě sám, a samota bolí, i když jste si zvolili cestu samuraje. 
 
Mugen je přirozený talent. Víte, je ten typ člověka, který ozáří celou místnost sotva do ní vejde. Vždycky mu šlo všechno, na co sáhl, vždycky byl ten první, ten nejlepší, ten nejoblíbenější. Dokud se nepotkal s Jinem. Když Mugen přestoupil na novou školu, okamžitě se porozhlédl po všech klubech a hledal někoho, kdo by mu sahal alespoň po paty... A pak ho uviděl. Ten kluk v modročerném samurajském hábitu porážel jednoho soupeře za druhým, a tak se Mugen bez rozmyslu, a aniž by to kdy dřív zkoušel, přihlásil na kendo. Předpokládal že mu postačí pár lekcí, udělá z něj hlupáka, ze sebe hvězdu, a všechno bude tak, jako vždycky. Jenže to byl jeho první opravdový omyl. Ať se snažil sebevíc, trénoval seč chtěl, nemohl na Jina dosáhnout. Kdykoli se Jin ukázal na nějaké soutěži nebo předváděčce kenda, bylo Mugenovi jasné, že si o postu prvního, nebo nejlepšího může nechat zdát. Netušil ale, kolik bolesti a samoty za Jinovou slávou je.
 
 

*
 

 
,,Tady jsi!"
Mugen zvedl oči, očividně vytržený z přemýšlení.
,,Fuu?"
,,Vzala jsem ti to... Bylo mi jasný že už se tam nebudeš chtít ukázat... Ptali se po tobě..." říkalo růžolící děvče a v rukou si pohrávalo se stříbrným pohárem.
,,Zahoď to. Nebo si to nech. O druhý místo nestojím."
,,A proč?"
,,Ty v ničem s nikým nesoutěžíš, tak to nemůžeš pochopit!"
,,No, to asi ne... Ale připadá mi to vážně úžasný bejt v krajskym kole druhej!"
,,Zhoršuješ to," zavrčel kluk a postavil se na nohy.
,,Promiň. Jsi na toho brejlatýho týpka naštvanej?"
,,Jestli jsem... He... Hehe... Fuu? Vážně jsi tohle teď řekla?!"
,,Jo, slyšels správně."
,,Fuu, on je! On je prostě! Grrrrrrrrrr! Je úplně jinej než já! Je to jako otočka o 360 stupňů!"
,,Génie... Nechci ti sahat na matiku ale... není 360 stupňů obrat na původní místo?"
,,Ááááááá! Víš co tim myslim ne?!" zasténal a rozcuchal si už tak značné vrabčí hnízdo na své hlavě.
,,Klídek, klídek... Chápu tě. Hele nedojdeme se někam najíst? Mám hlad... A za to žes byl dneska tak skvělej, tě zvu!"
,,To ale bude tvůj bankrot."
,,S tím počítám," usmálo se děvče a povyskočilo si.
 
 

*
 

 
Mezitím, už se Jin dostal domů, do svého bytu, odložil své potřeby na kendo, zlatý pohár položil na polici k obrovské sadě těch ostatních a došel se osprchovat. Pak se posadil na pohovku a zůstal v potemnělém bytě sedět sám, jen se svými myšlenkami. 
Nakonec se zvedl. Vzal si opět své věci na kendo a zamířil ke školní tělocvičně.
 
 

*
 

 
,,Jsem taaaaak plnej!" vyjekl nadšený Mugen když opouštěli restauraci. Fuu za ním ťapkala taky dobře najedená, ale s naprosto vybrakovanou peněženkou. Zbyly jí peníze sotva tak na ranní kávu.
,,To byl účel našeho počínání. Co máš teď v plánu?"
,,Asi půjdu ještě trénovat. Slavnostně přísahám, že ho jednou sejmu!"
,,To si dost věříš. Byl jako stín vlastního stínu..."
,,Seš fakt kámoška Fuu. Ty víš jak mě povzbudit."
,,Tak jsem to nemyslela. Určitě se mu časem dokážeš vyrovnat - ale jen pokud se jeho talent nebude rozvíjet dál. Fakt... to bylo neuvěřitelný..."
,,Ne. Jen jsem udělal pár zbytečnejch chyb. Díky za jídlo. Už poběžim nebo to tam vedoucí odpoledních klubů zamknou a už se dovnitř nedostanu."
,,Jasně, měj se. A snaž se!"
,,To je snad jasný že se budu snažit, ne?"
Mugen se tedy rozeběhl přímo ke školní tělocvičně ve které chtěl trénovat minimálně do dnešní pozdní noci.
 
 

*
 

 
Mechanické, přesné pohyby. A potom už jenom tanec. Tanec samuraje, a jeho meče. Jin byl ve svém světě, soustředěný na to co dělá, takže příchozí osoby si všiml až v momentě, kdy promluvila.
,,No to si děláš prdel..."
,,Prosím? Kdo je tam??"
Mugen vstoupil do dveří a po pár krocích už Jin jeho postavu rozpoznal.
,,Aha. Mugen."
,,Že musím koukat na tvůj obličej v ten samej den znova a znova, mě vážně vytáčí."
Jin se usmál, ale nepošťuchoval ho. Věděl že dnes to na Mugena bylo moc. Věděl že se zlobí, ale kdyby tušil proč to udělal, zřejmě by pochopil.
,,Jdeš trénovat?"
,,Ne, jdu to tu roztřískat," protočil Mugen oči.
,,Náladu na to máš."
,,To kvůli tobě brejloune!"
,,Přestaň se vztekat."
,,Přestanu až ti rozbiju hubu," vrčel.
,,Tak pojď," Jin proti němu natáhl cvičný meč a zaujal pozici pro správný výpad.
Vytočený Mugen na sebe nenechal čekat. Dřevěné meče o sebe zapraštěly a pak už byly slyšet jen zvuky ostrého souboje a zrychlené dýchání.
'Lepší trénink nemůžu chtít!' Prolétlo Mugenovi hlavou a jako už tolikrát, zkoušel si zapamatovat a využít každý z Jinových pohybů.
Jak to dělá? Jak to, že je jeho styl boje zase úplně jiný?!
,,Nad čím přemýšlíš?" nadhodil Jin, jako by mluvil o jednorožci na obláčku.
Mugen, buď v zápalu boje nebo jen neuvědoměle, vyhrkl pravdu.
,,Nad tím jak je možný, pokaždý bojovat úplně jinak!"
,,Improvizace. Když dokonale znáš chování svého protivníka, můžeš si jí dovolit."
Mugen se zasekl v pohybu, protože mu konečně došlo co za tím celou tu dobu bylo. To byla ale chyba. Skončil v sedě na zemi, Jinův meč na krku.
,,Takže ty sis mě přečetl a... já jsem ale kus vola!"
,,No to bych prosil. Ale nemysli si že jen proto že to víš, nademnou dokážeš vyhrát."
,,O co ti sakra jde? V čem to je, že mi absolutně nedáš příležitost ukázat, že je ve mně to samý, co v tobě?! To proto že tenhle klub vedeš? Připadáš si nadřazenej nebo co?!?" prskal, rukou odstrčil bambusový meč co měl u krku a posadil se.
Upřeně se mu zadíval do očí. Chtěl na to slyšet odpověď. Přece to v každém klubu vždycky fungovalo tak, že se jeho vedoucí snažil ostatní motivovat, radil jim, chtěl aby byli nejlepší. Ale Jin...
,,Ne. Jen tě chci chránit," šeptl, udělal tři kroky pozpátku a pak se k němu otočil zády. 
I kdyby na něj Mugen zaútočil, což nepředpokládal, dal by svůj úmysl nahlas najevo. Přeci jenom to je jedno ze základních pravidel. Napadnout někoho zezadu, je akt naprosté nečestnosti a zbabělosti.
Hnědovlasý kluk sedící na podlaze zalapal po vzduchu. Nechápal to. Chránit? Chránit před čím?
,,Stůj!" vyhrkl a rozeběhl se k černovlasému mladíkovi, který se v mezičase, kdy si Mugen v duchu pokládal otázky, stihl dostat až ke dveřím tělocvičny.
Ten když slyšel hlas svého klubového společníka a soupeře v jednom, zastavil, a otočil se k němu čelem.
Mugenovi z očí div nesršely blesky. Chňapl po svršku Jinova hábitu a naklonil se k němu. Nezapomněl ani výhrůžně zavrčet.
,,O co tu sakra jde brejloune?! Jak jako chránit?!? Nevím o ničem co by mi mohlo ublížit! To s elegancí a grácií tobě vlastní zvládáš akorát ty!!!"
,,Mugene kolik mám přátel?"
Kluk zapřemýšlel. A čím déle to trvalo, tím zřejmější mu to bylo. Přesto to nechtěl říct nahlas. Takže... kvůli tomu...?
,,No... lidi z klubu přece."
,,Vážně?"
,,Počkej, to mi chceš říct... Teda jestli tomu rozumím... Že nemáš žádné přátele? Jediné co máš je tohle, a proto se toho postu prvního a nejlepšího nechceš vzdát?"
,,Tak nějak."
Mugen se zamračil, provrtával ho pohledem."
,,Kecáš."
,,Já ti to neodsouhlasil. Řekl jsem - tak nějak."
,,Tak o co do prdele jde?!? Už mě to začíná vážně točit! Koukej to vysypat nebo ti jednu lísknu, ty blbe!" rozčílil se a vážně mu pohrozil rukou, ve které nesvíral svršek jeho oblečení.
,,Mugene jde o to, že..."
,,No, já čekám!"
,,...tě mám hodně rád."
,,He?!?"
,,Ne... Spíš... Asi tě miluju. Miluju tě takovýho, jakej se nenávidíš."
,,C-c-c-c-c-co? C-c-cožeto?!?!?!?" vyjeknul, pustil ho a uskočil od něj minimálně o metr.
,,Uklidni se. Nemám v plánu se tu na tebe vrhnout, nebo tak něco. Jen jsi chtěl slyšet proč tě nenechám vyhrát ne? Chceš to vědět? Tak jak to doopravdy je?"
Mugen kývl, bystré oči naprosto soustředěné na Jinova ústa.
,,Vždycky jsem byl ve všem nejlepší. Rodiče to po mě chtěli a já měl talent, tak jsem si řekl, proč by ne? Ze začátku mě to bavilo. Objevovat stále něco nového, zlepšovat se a dostat se přes každou překážku, kterou přede mě kdo postavil. Jenže jak šel čas, začaly se o mě šířit nejrůznější drby. Víš, věci jako že jsem bez srdce, že se neumím smát, že lidmi pohrdám, nestojím o ničí pomoc, žádnou společnost, přátele... A nakonec jsem prostě zůstal úplně sám. Myslel jsem si že se to změní, když založím a povedu tenhle klub. Ale ne. Ti kluci co sem chodí ke mě mají těžký respekt a spíš než jako na spolužáka na mě koukají jako na učitele. Mugene, jsem pořád, pořád sám. A protože jsem se do tebe zamiloval, nechtěl jsem abys dopadl stejně jako já."
Hnědovlasý mladík nevěděl co mu na to má říct. Slyšet to takhle na férovku bylo až děsivé. Všichni se ho straní, protože je nejlepší? Mají respekt? Bojí se ho i když ho vlastně vůbec neznají? Musel uznat, že ho tak taky viděl. Přesně tak, jak sám popisoval. Jako člověka co jde slepě za svým snem a na ostatní nebere absolutně žádné ohledy.
Sklonil hlavu, a přistoupil k němu. Stál těsně před ním, dělili je jen centimetry.
,,Omlouvám se."
,,Já taky. Asi jsem to měl říct už dřív."
,,Tos měl."
Na tohle nikdy nebyl, nebyl si úplně jistý, jak to Jin přijme. Prostě roztáhl ruce, a obemkl jimi jeho tělo.
Objal ho a v duchu věděl, že teď už ho samotného nikdy nenechá.
 
 

*
 

 
,,Makej nebo to nestihneme!"
,,Já vím, promiň mám na to dost nešikovný boty! Běž napřed já dorazím!" funěla Fuu a rukou Mugena popoháněla aby poslechl co říkala.
Rozcuchanec se dal do zběsilého běhu a než se nadál, zapadl k vratům Východní střední, kde se dnes pořádal turnaj v kendu. Razil si cestu mezi všemi těmi lidmi co se tu sešli. Nikde ho neviděl, takže už musí být v šatně. Aby ne, za chvíli to začíná...
 
 

*
 

 
Seděl na lavičce a zíral do prostoru tělocvičny. Nastupovali proti sobě v posledním zápasu. Jin, a ten kluk co byl celý v rudé. Pomalu ani nestíhal sledovat jeho pohyby, když pokořil každého ze svých předchozích soupeřů. Poklepával nervózně nohou a i Fuu která chvíli po něm dorazila, sebou šila stejně nedočkavě jako on.
Zápas co nevidět začne... pomyslel si hnědovlasý a pak si všiml jak po něm Jin sem tam pokukuje. 'Měl by se přece soustředit, za chvíli zazní povel pro začátek utkání, pitomec...'
,,Jine!" zařval z plných plic. ,,Ty to dáš! Seš nejlepší!"
Fuu se usmívala a přitakávala, ačkoliv všichni okolo sedící se po nich otráveně podívali.
Všiml si Jinova úsměvu, dřív tak vzácného, a dnes už vyhrazeného pro ty, kteří ho mají rádi.
,,Začněte!" ozvalo se od rozhodčího a Jin zaujal klasickou bojovou pozici.

 

*
 

 
,,No neříkal jsem to že ho rozdrtí? To je dar od Boha, hele," chechtal se Mugen, jednu ruku okolo Jinových ramen, ve druhé zlatý pohár, který černovlasý mladý samurai dostal za vítězství.
,,Nepřeháněj," odpověděl klidným hlasem Jin, ale cítil se stejně spokojeně, jako za posledních pár dnů.
Fuu ťapkala vedle nich, a úplně stejně jako Mugen, i ona se rozplývala nad Jinovými schopnostmi.
,,Ty, Mugene?" nadhodila najednou.
,,No?"
,,Pořád se nemůžu dobrat toho jak jste se vy dva tak najednou sblížili."
,,Možná proto že jsme si v hodně věcech podobní. A asi jsem toho hňupa začal mít rád," zasmál se vlastní větě a po očku sledoval Jinovu reakci. 
Usmíval se. Poslední dobou vypadá tak spokojeně...
 
Ano, Jin je šťastný, má kamarádku, a Mugena. O něm se nedá říct, že by byl přítel. Moc dobře cítí, že je to na hraně. Že až se Mugen vysloví, bude z toho dozajista i něco víc. Ale nač spěchat. Takovou dobu byl sám, takže teď si přítomnost těchto dvou bytostí bude užívat nejdéle, jak to jen půjde.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Děkuju

Suri-chan ,17. 3. 2014 14:31

Děkuju za povídku, byla nádherná. A já už jsem anime viděla! :3 Ale asi se podívám znova! :D

...

Eisha,16. 3. 2014 23:41

Muhaha super povídka (i když jsem se těšila aspoň na pusu >.<), už se na to anime fakt musím podívat, jenom si mě v tom utvrdila :3.
Btw Chrono, vidíš? :D Už mám i následovníky, založím čtenářský klub Chronina díla, budeme si číst Tvoje povídky a budu tam prezidentem >:333

Pravidelná čtenářka se hlásí o slovo...

Kameko Kuroi,16. 3. 2014 22:32

Mno, anime jsem neviděla, ale plánuji se podívat...povídka je skvělá, taková lehčí...určitě se těším až zase něco pridáš a přidám se k Eishe...chci abys psala co nejvíc...jsem závislá...^^

Super <3 :-)

Nyna,16. 3. 2014 20:24

Anime jsem neviděla, ale povídka je skvělá ;-) SUPER :-D

Huh...

Hel,16. 3. 2014 19:46

Líbilo, líbilo, líbilo :) seš skvělá a jsem ráda, že jsem tenhle blog objevila :) lezu sem teď skoro každý den a věrně čekám na další povídky, seš talent :)