Jdi na obsah Jdi na menu
 


Limitem je nebe

10. 1. 2011

 

,,Otevřel oči! Doktore! Otevřel oči!"

Co to semnou je?

A proč Naruto tak křičí?

Prudké světlo mě bodlo do očí, a tak jsem je zase zavřel. Mysl byla otupělá, vůbec jsem si nemohl vybavit kde to jsem a hlavně proč. Otevřel jsem oči znovu. Nademnou stál muž, celý v bílém, s vousy. Přišel mi jako kouzelný stařeček z pohádky... Ale druhá osoba vousatého chlapíka zastínila. Můj mnohaletý, výborný přítel.

Naruto.

Kéž by mi byl víc než jen...

Hlavou mi probleskl jediný okamžik. Naráz jsem si poskládal kde to ležím. I důvod mi byl více než jasný. Chtěl jsem se posadit ale rázná ruka mě přitlačila na lůžko.

,,Ležte. Odpočívejte. Mám ale dojem že jak prohlásím že jste se probral mistře, moc klidu už mít nebudete. Novináři se k vám slétnou jako kobylky v ráně egyptské." usmál se a nechal mě chvíli s Narutem osamotě.

,,Naruto?"

,,Jo? Jsem tu! To bude dobrý... teď... teď už bude všechno dobrý," culil se a po rozzářené, slunečné tváři mu tekly slzy štěstí.

,,Co to semnou bylo že i takovej tvrďák jako ty pláče?" uchechtl jsem se.

,,Měl jsem strach Sasuke! Obrovský strach že se neprobudíš."

,,Proč proboha? Proč bych se neměl probírat?"

,,Protože jsi byl tři měsíce v kómatu. Doktoři už ztráceli naději..."

To mě šokovalo.

Pane na nebi...

Tři měsíce. Slovy TŘI MĚSÍCE. Bez mála sto dní. Čtvrt roku.

Asi bych se měl dát na modlení. Protože po třech měsících... To už zavání zázrakem.

Málem jsem umřel ale teď jsem dostal druhou šanci na život. Naruto...

 

 

Ještě několik dní si mě nechali v nemocnici "na zotavenou". Musel jsem si připomenout jak se chodí a zesílit. Takhle hubený jsem nikdy nebyl.

A Naruto, když už jsem se vyhrabal ze srabu, si ze mě rád dělá srandičky že jsem ultralight zpěvák.

A... Ano. Tak jak to říkal doktor, zájem médií byl obrovský. A fanouškové přímo řvali po koncertu.

Vlastně... Hned ten večer co jsem se probral jsem napsal píseň. A ujistil sám sebe že až jí zazpívám, bude Naruto chápat všechno, co k němu cítím. I kdyby mě za to měl nenávidět.

Bůh mi dal druhou šanci. A druhá, většinou bývá poslední. Takže jí nehodlám promarnit.

Manažer mi měsíc po zotavení domluvil první koncert. Už jsem se jakž takž dostal do kondice a stoprocentně přesvědčený jsem se rozhodl vystoupit s tou novou písní.

 

 

Lístků se prodalo neuvěřitelné množství. Sál se naplnil k prasknutí.

Naruto stál v první řadě. Jako obvykle, můj nevětší fanoušek.

Hřeje mě to u srdce.

Odzpíval jsem své známé písně a tu "pro Naruta" si nechal pěkně až nakonec. Čím blíž jsem jí byl, tím víc nervozity se mnou rozrůstalo.

Bojím se.

Moc se bojím.

Ale udělám to.

Nemají všichni takové štěstí, že je Bůh nechá dělat reparát.

Dozněly poslední akordy a dostalo se mi bouřlivého potlesku.

,,Vážené publikum!" houkl jsem a sál utichl.

,,Rád bych teď zazpíval svou poslední píseň. Napsal jsem jí v nemocnici, tentýž večer, kdy jsem se probral z kómatu. Je v ní... všechno. A je pro tebe, Naruto," obrátil jsem k němu oči.

Na jeho obličeji se zračil údiv.

Ta nehoda... To, že jsem se probral...

Tím mi Bůh naznačil, ať už je to cokoli, kterým směrem mám dál jít.

 

,,Potemnělé oči zaslzí

a říkají tolik, tolik vět...

Jak otáčí se svět,

kampak to jdem?

 

Nebe bledne, šediví,

oči se nediví,

že se začíná snášet déšť,

po kapkách...

 

Věci co docení

jen básník co svůj příběh zná

Srdce olověná

a mrtvé ptáče v dlani anděla.

 

Limitem je nebe.

V něm jsme jen a pouze dva.

Ač vzdáleni na míle

slyšíme tlouci srdce svá.

 

Já tě ochráním,

i kdyby měl padnout život,

najdu místo kde se vyhnem zranění.

 

Já tě ochráním,

mé Slunce co vábí duhu...

Ať prší, ať prší, nic se nemění.

...Jen já.

 

Nádherná duha, překrásný déšť...

 

Příběhy křehké lásky nezmizí,

žijí větu za větou

než osud zapletou

v celistvou nit.

 

Rudě, rudě šňůrka žhne

ale myslí nepohne.

Vidí jen oči za duhou.

Jiskrné...

 

Věci co docení

Jen Vlašťovka a Šťastný Princ

ze všeho je rázem nic

ale jedno s námi zůstává...

 

Limitem je nebe.

Pár slov, pak mé já a ty.

Ač je slunce za mraky...

nakonec spojí se dva životy.

 

Okamžik pro mysl

a hluboká věčnost citu

láska, láska stále kolem krouží .

 

Okamžik pro mysl

a ještě kratší chvíle těla

litry slz co srdce snadno usouží.

...Úsměv.

 

Podívej, prší...

Dál a dál...

Tvé oči za duhou...

 

Já tě ochráním,

i kdyby měl padnout život,

najdu místo kde se vyhnem zranění.

 

Říci miluji

nakolikrát mnoho stojí

ale občas za risk dostaneme víc.

 

Říci miluji

podepsání svého soudu...

Horké obětí, zatracení, nic...?

 

Já tě ochráním,

mé Slunce co vábí duhu...

Ať prší, ať prší, nic se nemění.

 

Okamžik pro mysl

a ještě kratší chvíle těla

litry slz co srdce snadno usouží.

 

Říci miluji

podepsání svého soudu...

Horké obětí, zatracení, nic...?

 

Věci co docení

Jen Vlašťovka a Šťastný Princ

ze všeho je rázem nic

ale jedno s námi zůstává...

 

Podívej, prší...

Dál a dál...

Tvé oči za duhou..."

 

 

Dozpíval jsem a začaly mě štípat oči.

Sál mlčel.

Naruto.... plakal.

Přistoupil jsem k okraji pódia a natáhl pro něj ruku. Jeho prsty se obemkly kolem mé dlaně. Vytáhl jsem ho nahoru. Postavil se proti mě a zpříma se mi zahleděl do očí.

,,Jak...? Jak dlouho?"

Ptáš se jak dlouho tě miluji? Přijde mi že od chvíle co jsem živý.

,,Hodně... dlouho."

Usmál se. Slzy mu dál stékaly po tvářích.

Pak to byl jen okamžik, kdy mě rukou chytl za šíji a políbil mě.

Ozval se uši drásající jásot. Nebo to nebyl jásot? Já nevím. A je mi to úplně jedno. Jsem zamilovaný. A Naruto miluje mě.

Děkuji za druhou šanci.

Od teď vím, že nejlepší je to zkusit hned napoprvé a ničeho se nebát. Žádné příště by už přijít nemuselo.

Děkuji...

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

Ivanitko,31. 3. 2014 0:18

Moc pěkné a dojemné s bezva nápadem.

http://eclipsis-anima.blog.cz/

May Darrellová,8. 2. 2011 19:50

Jéééé... to bylo dokonalé a ta písnička, woow... skvělý ^^

Nádhera

Excalibur,17. 1. 2011 2:20

Člověk si jednou za čas najde chvíli mezi povinnostmi a zájmy a koukne sem - a najde takový skvost. Ty bys měla vydat něco, tvoje povídky si zaslouží víc než jen tohle ;-)

^_^

Hanako,15. 1. 2011 17:11

Krásný .. :)

Slniečko...

Haku,11. 1. 2011 17:38

..Ty si nedocenené....uvedomuješ si to vôbec? Nádhera!

...

Andrej,11. 1. 2011 16:06

Věci co docení
Vlašťovka a Šťastný Princ
ze všeho je rázem nic
ale jedno s námi zůstává...

Tohle je na Nobelovku. At' ti jí okamžitě daj!
Moc se mi to líbilo. Vlastně se mi líbí všechny tvoje počiny, jejichž děj začíná v nemocnici. Dokážeš skvěle vyjádřit tu nemocniční náladu, a přesto to nevyzní pochmurně. Necháváš místo pro naději. Líbí líbí líbí!!!!

....

terkic,10. 1. 2011 19:37

krásný nápad a nádherný text, kam ty na ně chodíš, je to opravdu kouzelný:)

....

Kaci.chan,10. 1. 2011 19:28

Já prostě miluju tvoje texty. Běžně mi verše nic neříkají, ale ty tvoje se mi před očima přetváří do obrazů, a to mě těší.

...

Amaya (bývalá Sasaki),10. 1. 2011 19:21

Luxusní! tolik pocitů ... i když se to nerýmovalo, místy, tak se mi to naprosto moc moc moc lííbilo, a je to opravdu zázrak, když se někdo probudí z tak dlouhého kómatu, jeden chlápek se probudil těsně před jeho vlastní smrtí, byl dva roky v k´matu a rodina už ho chtěla nechat opojit, když se v tom probudil, tomu se říká taky zázrak :)

kawaii:-)

Eclair (tvé nadšené SB:D),10. 1. 2011 17:35

a myslím, že nadpis mluví za vše:-)...líbila se mi;-)jen škoda že není delší:-(ale abych pravdu řekla, tak jako zpěváka jsem si přesně představovala Sasukeho, takže si to přesně trefila:D:D...jinak už se těším na další tvé výtvory:-)

^_^

Sys,10. 1. 2011 15:15

povídka je hezká jen je na mě moc sladká x) (já ráda sladký *mňam*)

Velmi pekne!

jajka111,10. 1. 2011 14:06

Len skoda, ze nie dlhsie, ale radsej kratke ako nic :)