Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cholerik, Žárlivec a Vrba

1. 4. 2010

Dnešní den je hromada sraček, které se na mě valí ze všech stran a já nemám žádnou lopatu, lžíci, dokonce ani jídelní hůlky, kterými bych se z nich vyhrabal.

Popředně ten můj záchvat vzteku ve škole, který mi způsobil podmínečné vyloučení. Kiba, který se na mě zlobí, protože jsem zase nedodržel slovo. Termín přihlášek na vysokou, na nervy lezoucí kamarádi, idiotský výchovný poradce a miliardy jeho keců.

Začínám se nesnášet.

Počkat... To není žádná novinka. Spíš se nenávidím čím dál víc.

Do toho všeho, začalo pršet. Připadá mi to, jako když na mě bohové z vysoka chčijou.

A facka.

Poslední prozatimní vjem.

 

,,Za co?" ptal jsem se zděšeně svého černovlasého přítele a držel se za rudou tvář.

Tohle bolelo víc, jak od Sakury. A hlavně na duši, protože jsem, kam má paměť sahá, Sasukemu neprovedl nic špatného.

,,Co máš s Inuzukou?!?"

,,Cože?! Je to kamarád! Co ti zase šibe Sasuke?!"

,,Nějak se na tebe odpoledne tiskl," vrčel.

,,To proto že mě držel, abych Hyuugovi nerozbil hubu!"

,,Poznám, když po tobě někdo jede a tohle nebylo jen tak! Co spolu máte?!" zatřásl se mnou.

,,Vážně nic!"

,,Nelži!"

Další facka.

Být o trochu ráznější, vyskočil by mi mozek z hlavy.

,,Uklidni tu svou... chorobnou žárlivost Sasuke," vybreptl jsem.

,,Nebudeš se mi nikde kurvit, rozumíš?!?" začal vyhrožovat.

,,Nepodvedl bych tě," zašeptal jsem a snažil se mu vykroutit.

Někdy to opravdu přehání.

,,Pusť," zasyčel jsem bolestí.

Svým stiskem mi drtil zápěstí.

Potom, jako by ho někdo přepl do módu beránek, ze mě sundal ruce a něžně mi je položil na tváře.

,,Opravdu je to jen kamarád?"

,,Ano. Mám přece tebe. Neublížil bych ti," zato ty, mi ubližuješ neustále, chtěl jsem říci ještě, ale pro všechno... neřekl.

Políbil jsem ho a naše roztržka skončila usmiřovacím postelovým rituálem.

 

Další den jsem se jen povaloval doma a přemýšlel o Kibovi. Proč se proboha Sasuke domnívá, že mě balí? Jsme nejlepší kamarádi už od základky, je jasné, že se mě zastává a snaží se mě udržet dál od průšvihů... Zvlášť s mojí výbušnou povahou.

Vždycky je to jako když mi rupne v bedně. Stačí sebemenší impulz a jsem schopný někoho přizabít.

Nenapravitelný rváč a cholerik, Uzumaki Naruto. Těší mě.

Slíbil jsem Kibovi, že už se od Hyuugy nenechám vytočit, ale jako na potvoru mě ten pitomec ještě tentýž den pěkně vyvztekal. Nedržet mě můj nejlepší přítel, byl by Neji Hyuuga bez zubů. Mé řádění by nenechalo ani jediný.

Jo, je to tak. Úžasná povaha co? Jako by ve vás žil ještě někdo další, s chutí ubližovat. A občas... Je silnější než já.

 

Z myšlenek mě vyrvalo bzučení domovního zvonku.

Sebral jsem se a došel otevřít.

,,Ahoj Kibo!" pozdravil jsem srdečně osobu, jíž patřily mé nedávné myšlenkové pochody.

,,Yo, Naruto, můžu dál?"

,,Že se ptáš, pojď!"

,,Nesu ti úkol z fyziky a... nepříjemný proslov," práskl na sebe rovnou.

,,Sedni si a mluv. Fyzika počká."

,,Ty jsi takovej vůl!"

,,Přesně to jsem potřeboval slyšet," opáčil jsem ironicky.

,,Sliby - chyby, co?"

,,Tak promiň. Ale měl mlčet. Nasral mě."

,,Tebe nasere i reklama na lentilky, Naruto! A Uchiha to ještě vyhrocuje! Proč se na něj nevykašleš?!"

,,To jsme probírali už x-krát."

,,Jak můžeš mít tak sobeckou kreaturu rád..."

,,Rád... Víš... Sasuke je jako vteřinový lepidlo."

,,Přilepí se a už nepustí?"

,,Tak nějak."

,,Ve škole je to hustý. Všichni tě tam drbou," změnil téma.

Proč?

,,To mě nepřekvapuje."

,,Stejně je to přehnaný. Když minule Gaara zakusil tvojí pravačku, nikdo to nerozmazával."

,,Jenže Gaara je totéž, co já. Zatím co ten proslulý, geniální Hyuuga... Vlastně se nedivím, že se ho každý zastal. Po mě všichni jen plivou. No, co bys chtěl, když jsem ten ubožák z děcáku."

,,Možná právě proto by mohli brát ohledy."

,,Díky, ale nechci," zaprskal jsem.

Nenávidím, když se mnou lidé jednají jako v rukavičkách jen proto, že jsem vyrostl v dětském domově.

 

Cítil jsem, jak se to ve mně láme.

Je zoufalé, nebýt si jistý sám sebou.

Natlačily se mi slzy do očí a než byste řekli usuratonkachi, měl jsem hlavu v Kibově klíně a ztracen v beznaději brečel, jako pětileté dítě. On mi masíroval kůži hlavy a proplétal prsty mými vlasy.

Mlčel a nechal mě se citově vybouřit.

Takové roky mi dělá vrbu a nikdy mi to nevyčítal. Vždycky mě nechá plakat a mlčí. Žádná zbytečná slova rádoby útěchy.

Dělá mi dobře brečet a neposlouchat hloupé žvásty.

Když jsem se uklidnil, zvedl jsem uslzený obličej a zadíval se mu do očí.

,,Díky," věděl, za co děkuju a tak se usmál.

Jenže pak se naklonil, vyhledal mé rty těmi svými a přitiskl je k sobě.

A v tu chvíli, přesně v ten okamžik, se ve mně vzbudilo něco, co spalo opravdu hlubokým spánkem.

Netrvalo dlouho a vášnivě jsme se líbali. Rukou mi zajel pod tričko a bříšky prstů mě hladil po těle.

Potom se odtrhl, zamlaskal, olízl si své rudé rty a oči upřel před sebe.

,,Promiň, nechal jsem se unést," poznamenal.

Až do dnes jsem netušil, že by Kiba mohl být i na kluky. Když s někým chodil, byly to vždycky dívky.

,,Kibo," chtěl jsem začít, ale on se zvedl, rukou naznačil gesto v pohodě , mávl a odešel.

 

Tohle neskončí dobře.

Plně si uvědomuji, že takovýhle čin před Sasukem neschovám.

Až se bude ptát, nedokážu přesvědčivě lhát.

Horší je ale fakt, že mě už jen ten pouhý polibek vzrušil k nepříčetnosti. Kdyby to Kiba nezarazil, asi bych se s ním vyspal.

Co to tu u všech svatejch vyvádím?!

Seber se Naruto!

 

Dnes se již podruhé rozdrnčel zvonek.

Že by se Kiba vrátil? Rozmyslel si to?

Svitla mi naděje a hnal jsem se otevřít.

Jaké to zklamání.

...zklamání?

Na rohožce před vchodem stojí Sasuke.

,,Ahoj," pozdravil jsem a nahodil pokrovej ksicht.

Třeba to tak rychle neprokoukne.

,,Jak se má můj malý rebel?" nadhodil zvesela.

,,Nevolal jsi, že přijdeš," vyčetl jsem mu.

,,To musím ohlašovat každou svou návštěvu? Máš tu snad někoho?!" zavrčel podezřívavě a vtrhl mi do bytu.

,,Ne, ale ještě před minutou jsem si to tu rozdával s Kibou!" odpálil jsem mu nechtě na smeč.

Otočil se po mém hlase který čišel ironií, ale to se nemělo stát. Asi jsem nedokázal dostatečně skrýt svou provinilost.

,,Cože?!?" zablesklo se mu v očích.

V mžiku stál naproti mě, svíral mi rameno a mezi palcem a ukazovákem mi držel bradu. Těma černýma očima mi četl rovnou z duše.

,,Cos tu s ním dělal?!?"

,,Byl to vtip Sasuke, jen mi přinesl úkol," ukázal jsem na stůl.

,,Aha," vydechl a pustil mě.

To bylo podezřele jednoduché...

Asi umím lhát lépe, než jsem si myslel.

 

Au.

Omyl.

Sasuke se mnou třískl o zem a obkročno se na mě posadil.

,,A teď pravdu Naruto, než se začnu zlobit."

Já věděl že to není jen tak.

Už dost.

Stačilo.

Nejsem otloukánek, ani ničí majetek.

,,Líbali jsme se a bylo to nádherné!" dal jsem si záležet na každém slovu.

Pozoroval jsem šokovanou tvář a čekal, až mě zase uhodí.

Uchiha ale jen vstal a zavrávoral.

,,Naruto..." šeptal, slzy v očích.

Takže nakonec není tak nezranitelný, jak jsem si myslel.

,,Neopustíš mě, že ne? To bych nepřežil."

,,Tak se ke mně přestaň chovat, jako bych byl věc!"

,,Strašně se omlouvám!" padl na kolena, objal mě a rozbrečel se.

,,Prosím, prosím! Neopouštěj mě!" kvílel jako nesvéprávný.

Pohladil jsem ho po zádech a přišlo mi ho líto.

I když opradu nesmyslným způsobem, celou dobu mi dával najevo, jak moc mě miluje.

 

Jenže není už...

...pozdě?

Odvedl jsem si Sasukeho do ložnice a pomilovali jsme se. Částečně jsem to udělal proto, abych si ho usmířil, ale spíš to bylo kvůli tomu, že jsem ze sebe potřeboval dostat Kibovy doteky. Už jen pouhá vzpomínka mě žhaví do ruda.

 

Uběhlo čtrnáct dní mého podmínečného vyloučení a já se vracel do školy.

Po pravdě i s chutí.

 

Od té pusy u mě doma, jsem Kibu neviděl a potřeboval vědět, jak na tom vlastně jsme. Stále přátelé, nebo se zlobí? Byl to jen úlet? Musím to zjistit.

Se Sasukem mi to, kupodivu, začalo fungovat. Stačil jeden malinký podvod a hned obrátil, protože si uvědomil, že o mě může snadno přijít. Věnoval mi veškerý svůj čas, bral mě ven, do kina, restaurací, nebo se stavil u mě doma a strávili jsme odpoledne u televize. Chtěl si mě u sebe udržet a přišel na to, že násilí mu v tom nepomůže.

Pozdě, protože Kiba je...

 

Kiba, který nebyl ve škole, ten, který nepřišel ani další den.

Člověk, co mi nebere telefony a vypadá to, že se mi vyhýbá...

Inuzuka Kiba, je osoba, do které jsem se zamiloval.

Když jsem šel na hodinu chemie, už jsem to v sobě nedokázal dál dusit a postěžoval si Sakuře.

,,Ten Kiba mě pěkně štve. Fláká školu a já s ním potřebuju mluvit," zabručel jsem a kousl si do sýrového rohlíku, který mi posloužil, coby oběd.

,,Byl v nemocnici... Ty to nevíš?" zeptala se a zamrkala.

Polkl jsem a můj mozek zamrzl. Jen na několik vteřin, než mi rohlík vypadl z ruky a z pusy vyšlo:

,,Proč?!?"

Sakura se ošila, omluvila a úplně normálně... utekla. Co mi to nechtěla říct?!

Sebral jsem se, nehledě na vyučování a jel rovnou za Kibou domů.

 

Když jsem tam na té verandě čekal, přemýšlel jsem, co se mohlo stát.

Ne.

Nepřemýšlel.

Věděl jsem to.

,,Jdu, jdu!" bylo odpovědí na mé zběsilé zvonění.

Pohled na člověka, který mi otevřel dveře, mě zděsil. Levá strana jeho obličeje hrála snad všemi barvami a dominovalo jí několika stehy sešité obočí.

,,Kibo..." špitl jsem.

Zatvářil se nešťastně, ale pokynul mi dál.

,,Prosím tě... Že to neudělal on?"

Kiba vydechl a podrbal se na nose.

Nemusel ani odpovídat.

,,To kvůli mě. Odpusť mi to," neměl jsem daleko k pláči.

Netušil jsem, kam až je Sasuke ochoten zajít.

,,Ale jdi ty," usmál se polovinou zdravé tváře a objal mě.

,,Naruto, ber to tak, že to byl vzkaz. Jasnej a prostej. Nesahej na to, co je moje."

,,Nejsem jeho!" rozkřičel jsem se, slzy mi vyklouzly z očí a skutálely se po tvářích k bradě.

,,Jsem svůj! A budu jednat tak, jak JÁ CHCI!" udělal jsem dva kroky, opatrně se dotkl jeho zmučené tváře a políbil ho.

Ten pocit se zase vrátil a nabyl na intenzitě.

,,N-Naruto, jestli to děláš, abys ho naštval-"

,,Mlč! Miluju tě ty troubo jeden! Copak to nechápeš?!"

,,Popravdě teď nechápu vůbec nic."

,,Časem se to vykreslí," usmál jsem se mezi polibky.

 

To, co ve mně rostlo a sílilo každým dnem, byla radost. Bolest. Smutek. Chtíč. Obdiv. Úcta. Oddanost. Přízeň. Závislost...

Jedním slovem, láska.

Něco, co jsem k Sasukemu nikdy nepociťoval. Ano, měl jsem ho takříkajíc rád a dokonce byl přesvědčen, že ho miluji, ale až teď jsem si vědom, že to nebyla ani setinka toho, co jsem schopný cítit.

Ani jeden z nás už nemohl déle čekat. Přestal jsem přemýšlet o čemkoli. Můj svět se právě scvrkl do této místnosti. Tvořil ho jen Kiba a mnoho vzrušivých dotyků.

Naše milování se stalo zážitkem, na jaký do konce svých dní nezapomenu. Padli jsme k sobě jako dva díly skládačky. Jako bychom pro sebe byli stvoření.

Byli?

Jsme.

 

Hrozně jsem se bál toho, co nutně muselo přijít.

Rozchodu se Sasukem.

 

Nevytahoval jsem podrobnosti, prostě jsem mu suše oznámil, že s ním končím.

,,A-ale Naruto! To nemůžeš! Nesmíš! Musíš se mnou zůstat! Nedovolím-"

,,Posloucháš se někdy vůbec?! Zákazy, příkazy! Když chceš někomu řídit život, kup si psa!"

,,Já vím že jsem to s Inuzukou přehnal, ale on tě líbal! Musel jsem mu ukázat, že nejsi k mání!"

,,Je mi tě vážně líto Sasuke."

Chvíli bylo ticho, než se začal smát.

,,Heh... Hehe... Ty jsi tomu malýmu šmejdovi dal, viď? Proto to končíš. Jednou ti udělal dobře a ty si myslíš, že jsi objevil Ameriku..."

,,Jsi strašně zlej a sebestřednej člověk Sasuke, ale stejně ti přeju jenom to dobrý," řekl jsem a odešel z jeho domu, i života.

 

O měsíc později

 

 

,,Naruto!" mávl na mě Kiba, když mě zahlédl odcházet ze školy domů.

Počkal jsem až se přiřítí a pokračovali jsme v chůzi společně, já s Kibovou rukou kolem pasu.

 

Od doby co jsem s ním, se všechno zdá barevnější.

Šedivé dny a vzteklé nálady téměř vymizely.

Je to tím, že dostávám samou lásku, tak se to na mně odrazit muselo.

Sasuke po mně věčně vrhá ukřivděné pohledy, ale na Kibu už znovu nesáhl.

 

Když se na to podíváte, moc se toho nezměnilo.

Jenom já.

Roční období se budou střídat dál.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

Sasaki,27. 4. 2010 23:28

sáákra... takhle já ty emoce do povídky neumím napsat :( super! moc moc se mi to líbilo, i když jsem si to přečetla po hoodně dlouhé době xD a to jsem na to měla zálusk už dlouho xD hehe xD

...

terkic,2. 4. 2010 12:33

to byla naprostá nádhera:)

Jepík

Iruka sensei tvoje sbí,1. 4. 2010 18:43

Jashine tohle bylo sugoi!!!
:D
Já tvoje povídky zbožňuju, mimo jiný mě ten začátek připomíná mojí včerejší náladu :?

:-)

Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz),1. 4. 2010 18:38

to byla krása;-)

...

Hanako,1. 4. 2010 18:13

Waw .. ! Moc povedený! :)

.........

Haku,1. 4. 2010 17:30

Kto by mi spravil naladu ak nie Ty!!!!!!!Moj maly osobny poklad,strasne sa mi lubila(a tie lentilky..)

...

Kaci.chan,1. 4. 2010 16:39

Tvoje povídky, to jsou pohlazení na duši.

WOW:o))

Mia-san,1. 4. 2010 16:13

Musím říct, že mě tato povídka hodně nadchla... Krásně provedené... Nádherně popsané pocity... Chválím a klaním se před tebou;o))

*-*

Arya,1. 4. 2010 15:06

krasa kraaasa
to ze ho naseru aj lentilky ma dostalo
aj ja mam radsej sasu-naru ale tu mi vobec nevadi ze skoncil s kibom :D

...

Aylen,1. 4. 2010 11:08

Náádhera :) Miluju asukeho jako žárlivce :)

...

Ten_Ten (www.mojefikce.estranky.cz),1. 4. 2010 8:40

Víš, já pár KibaNaru nemám moc ráda. A v každém případě ho nemám radši než SasuNaru. Ale v tvých povídkách je to úplně něco jinýho! To bych tomu šmejdovi Uchihovskymu nejraději... *výhružně mává zaťatou pěstí*
Čili-výborně, Chrono. Píšeš naprosto úúúúúžasně! :-D