Seděl v kanceláři a hleděl do monitoru svého nového služebního notebooku. Byl tak zabraný do článku který četl, že nepostřehl klepání, nebo se s ním jeho vyčerpaný kolega už ani neobtěžoval.
,,Věděl jsem, že tu ještě strašíš. Neříkal jsi už před hodinou, že máš hotovo a pojedeš domů? Je devět."
Zvedl oči od obrazovky a upřel je k Inuzukovi.
,,Pokud vím, ty jsi tvrdil totéž."
,,Jo, ale něco jsem zapomněl.A teď už jdu, tak jsem tě chtěl vykopat taky. Nečeká na tebe náhodou někdo?"
,,Naruto říkal, že má práci a netuší, v kolik dorazí domů."
,,Pane jo. Ani se neobtěžuješ skrývat fakt, že je to chlap."
,,Já se za nás nestydím," pronesl pevně a oči vrátil k rozečtenému článku.
,,Vážně Sasuke. Vypni ten krám, a jeď domů. Práce už bylo pro dnešek dost. Možná až příliš."
,,Já už nepracuji."
,,Tak co to tam tak zaujatě zkoumáš?" nadhodil jeho hnědovlasý kolega zvědavě a přešel kanceláří k němu.
,,Nic, co by tě mohlo zajímat. Něco studuji." pokusil se ho tak lehce odbýt, ale když viděl, jak si stoupl k němu a sehnul hlavu k obrazovce, sklopil monitor notebooku.
,,Hele... Ty čteš v práci porno? Zrovna do tebe bych to nikdy neřekl."
,,Jsem sice v práci, ale drahnou chvíli už mám po pracovní době, s tvým dovolením. A není to porno."
,,Jo, tak v tom případě, si tu větu o análním orgasmu jen vytvořila moje přepracovaná mysl."
,,To je vytržené z kontextu. Je to článek od lékaře, a zajímalo mě to. Myslím, že ani jeden z nás, už dávno není v pubertálním věku, aby nám to přišlo divné, sprosté, nebo směšné."
,,No, to máš recht. A fakt, že jsi přešel do klobásovýho týmu, s tím nemá co dělat, viď?"
,,Občas mě tvoje vyjadřovací schopnosti fascinují, Kibo. A nikdy jsem netvrdil, že to s tím nesouvisí."
,,A hele ho, mezulána! Tak on zná mý křestní jméno!" zasmál se jeho kolega.
,,Samozřejmě že znám. Uvědom si, jak neuvěřitelně dlouho už spolu pracujeme."
,,Jasně. Tohle nezakecáš, Sasuke. To už jste spolu pokročili tak daleko, jo?"
,,To je moje soukromá věc. Budu ti moc vděčný, když to nebudeš rozebírat."
,,No, já jsem si myslel, že by se ti třeba šikly nějaký rady."
,,Pokud vím, ty s jak říkáš ´klobásovým týmem´, nemáš co k dočinění."
,,Hele broskvovej nebo klobásovej, prostě to mám vyzkoušený. Mnohokrát."
,,Dobrá," začal o něco vážněji. ,,Položím ti otázku, která mě dost trápí, a pokud tvá odpověď nebude stupidní a já jí naopak shledám za nápomocnou, budu o tom že mi poradíš, vážně uvažovat."
,,No tak sem s tim!" pousmál se Inuzuka.
Sasuke Uchiha si sesumíroval myšlenky, a potom položil otázku, na kterou chtěl znát tu nejlepší možnou odpověď.

Jel domů, do ulice Marie Cibulkové a své myšlenky měl rozházené po všech koutech. Teď by je nedokázal urovnat, ani kdyby se sebevíc snažil. Neuvěřitelně ho zaskočil Inuzukův až akademický druh vědomostí v okruhu, na který se ptal. Ačkoliv je muž, jsou věci, které se v intimní oblasti neodhodlal vyzkoušet ani na sobě, natož se ženou.
Do domu i do bytu vcházel tiše. Bylo zhasnuto a napadlo ho, že by mohl Naruto už třeba spát. Ačkoliv doposud na něj vždycky čekal, aby ho přivítal doma. Zakroutil nad sebou hlavou. Měl by tohle dětinské uvažování už konečně odsunout stranou. Rozsvítil stolní lampu u vchodu do obývací místnosti, a podíval se na válendu. Když na ní nikoho nenašel, pochopil, že se jeho usměvavý andělíček nejspíš ještě pořád nevrátil.
Rozsvítil tedy lustr v místnosti, zul se a svlékl ze saka. Došel se do kuchyně napít a zkontroloval i malou zadní místnost, ale opravdu, nikde nikdo. Potom si došel dát rychlou sprchu a oblékl se do kalhot a trika, které mu sloužily coby spací úbor. Zahnal nutkání, dát si při čekání na Naruta kávu. Kromě stolní lampy u vchodu do obýváku vše pozhasínal a natáhl se na válendu, která poslední dobou plnila funkci manželské postele. Vzhledem k tomu, že je tu přistěhovalec, se ještě neodhodlal tomu slunci v pravém poledni říct, že by bylo skvělé, koupit sem postel opravdovou. Na druhou stranu, vlastně se na té staré válendě leželo docela dobře. A obzvlášť, když ho ze strany zahřívalo to květinové dítko.
Ani netušil, kdy zavřel oči, natož jak usnul. Nevěděl, v kolik se vrátil domů, pravděpodobně se v tu chvíli ani plně neprobudil. Jen ho cítil, jak se vkrádá do postele. Pamatoval si ještě i jak si ho přivinul k sobě, a to jeho tiché; ,,Ahoj, nezlob se, že jdu tak pozdě." A poslední vjem byla dvě slova, která vlastně ani nebyla odpovědí na pronesenou větu. Řekl to bez jakékoliv úvahy. 
,,Miluji tě."

Následující týden probíhal obdobně.Vracel se domů pozdě, a Naruto až v momentě, kdy už se propadal do spánku. Míjeli se, a když nepočítal pár minut před spánkem, asi by se neviděli vůbec. Uvědomil si, že nežít v jednom bytě, vůbec by na sebe neměli čas. Když odcházel v pátek večer z práce, přes veškerý odpor se zastavil v jedné nejmenované, populární kavárně, a poručil si espresso. Vhodil ho do sebe, a ještě si nechal do kelímku na cestu naložit latte. Stihl ho skoro celé vypít, ještě než usedl za volant. Rozhodl se, že dnes musí zůstat vzhůru. Chce s ním mluvit. Potřebuje ho vnímat i jinými způsoby. A hlavně, rád by konečně ověřil tu Inuzukovu teorii, na jejíž provedení, se s vervou jemu vlastní, každý den v práci ptá.
Když přišel do prázdného bytu, zauvažoval, že by možná něco snědl. Přes týden byl tak odrovnaný, že se po příchodu jen umyl, a šel spát. Když otevřel lednici, nevěřil svým očím. Byla tu spousta krabiček s jídlem, i sklenice s polévkou, a na vrchu přiložený lístek.
Vypadá to, že pozdě večer už nejíš, ale kdybys měl hlad, uvařil jsem ti.
Fascinovaně na to hleděl a usmíval se. Vůbec ho nenapadlo, že by na něj až tolik myslel. Ačkoliv, jeho anděl ho má plnou hlavu zjevně od chvíle, co se prvně setkali. Vytáhl sklenici s polévkou, knedlíčkovou, láskyplně si jí otevřel, a vlil do kastrůlku. Zapnul a zapálil plynový hořák, a dal si tu Narutovu, s láskou vařenou polévku ohřát. Snědl jí z toho kastrolu ještě v kuchyni. Byla opravdu vynikající. Trochu si povzdychl, a začal procházet prázdným bytem. Prohlížel očima vše v dosahu, ale ne ze zvědavosti, to jen aby zabil čas, nenatáhl se do postele, a neusnul, jako posledních několik dní. Když měl pocit, že vše dostatečně okoukal, došel ke krabici s deskami. Postupně je všechny prohlédl, a ukládal do paměti. Potom jednu z nich vybral, a vložil jí do téměř archaického gramopřehrávače. Ztišil zvuk, přeci jen, už bylo něco po desáté. Pobrukoval si hrající melodii, a přemýšlel, co se sebou. Doufal, že jeho okatý anděl co nevidět dorazí. Nakonec ho to stejně zlomilo, a lehl si na válendu. Poslouchal hudbu, a myslel jen na to, aby neusnul. Jenže to, co chceme, se většinou nachází v přímém rozporu s tím, co se odehraje. 
 

Se slovy; ,,Nespím!" vylétl do sedu. V pokoji se mu zdála být naprostá tma. Byl přikrytý pod dekou a osoba po jeho boku se začala tiše smát.
,,Ahoj," pozdravila pak.
,,Čekal jsem na tebe! Vážně! Dokonce jsem vypil dvě kávy, ještě než jsem dojel domů, abych neusnul!"
,,A přesto jsi tu chrněl s holým břichem, triko vykasané až k bradě, když jsem přišel," rýpl Naruto, ale myslel to v dobrém. Což koneckonců dokazoval i široký úsměv, který svýma očima, přivyklýma nedokonalé tmě, rozpoznal.
,,A to není všechno, abys věděl," navázal téměř kajícným tónem, ,,Přepadla mě těžká nostalgie, a pustil jsem si Víťu Vávru," přiznal se.
To už se andělská bytost smála nahlas. 
,,A polévka byla výborná," doplnil svůj výčet.
,,To jsem rád. Už jsem stihl postřehnout, že když se vracíš hodně pozdě, už nejíš. Ale i tak jsem chtěl, abys tu alespoň něco měl."
,,Díky," pousmál se a naklonil se k němu pro polibek.
,,Jestli jsi unavený, Sasuke, klidně spi. Ráno sice jedu k našim, ale celé odpoledne budeme mít pro sebe."
,,Teď už se mi moc spát nechce, abys věděl."
,,Ani mě ne," posmál se kluk.
Natáhl se po něm, a vtiskl si ho na hruď. Přivoněl si k němu jako ke květině, a políbil ho do vlasů.
,,Tušíš, v kolik se zítra odpoledne vrátíš?" optal se náhle svého spolunocležníka.
,,Když vyrazím hned ráno, tak určitě ještě před obědem."
,,Ne že bych chtěl tvé rodiče obírat o čas s jejich synem, ale jsem rád. Napadlo mě, že bychom mohli jít někam ven. Nebo do kina, třeba. Prostě... tak nějak dělat něco, co tě baví."
,,To zní trochu jako pozvánka na rande," ozvalo se mu na prsou lehce zaskočeně.
,,V podstatě asi je."
,,V tom případě půjdu moc rád," culil se blonďatý.
,,Kdyby to nebylo rande, šel bys nerad?" popíchl ho.
,,Myslím, že odpověď dobře znáš."
Pak cítil, jak ho kluk políbil na krku. Že ho začal hladit po zádech. Vnímal, jak se k němu přimkl ještě těsněji, než doposud. Nechtěl ho ranit, ani nijak odradit, ale říct to prostě musel.
,,Nejsem si jistý, že mám na sex dostatek energie." A zase smích, jako cinkání stříbrné zvonkohry.
,,O to mi nejde. Jen jsem šťastný, že si na tebe můžu takhle sáhnout."
A stejně jako anděl hladil jeho, i on mu začal rukama přejíždět po zádech. Měl rád tenhle pocit. Takové to tušení, že bytost, kterou na světě nejvíce miluje, je šťastná a spokojená.
,,Možná bychom mohli přeci jen něco vyzkoušet, pokud bys byl pro."
,,Náhlý příval energie?" smál se blonďatý.
,,Trochu. Už nad tím uvažuji dobře tak týden. Myslíš, že bys mi dovolil, tě trochu... omezit na svobodě?"
Znatelně slyšel, jak se mu zrychlil dech. 
,,To asi záleží na tom, co tím myslíš," šeptl Naruto.
,,Jen tohle," vyřkl tiše, posadil se, a ve tmě našel jeho ruce. Položil mu je nad hlavu, a obě mu přidržel pravou rukou.
,,A co teď?" nadhodil kluk laškovně.
Po všech zkušenostech zjevně nečekal nic zásadního, možná proto byla jeho první reakce tak prudká. Sasuke mu sjel levou rukou po těle, a zastavil se s ní až v jeho rozkroku. Slyšel, jak se kluk prudce nadechl, možná proto, že to udělal tak suverénně, a celé tělo se mu nekontrolovatelně rozechvělo. Trochu litoval nedostatku světla, protože by vsadil půl života, že teď jeho protějšek vypadá neskutečně eroticky. Naklonil se k němu, a políbil ho. Levačku, kterou měl poněkud strnule stále položenou v andělových intimních partiích, posunul na vnitřní stranu jeho stehna, a pomalu ho hladil tam, a zpět. Cítil, jak se pod jeho dotyky napíná. Těžce oddychoval, a když ho líbal, projevoval se Naruto stále náruživěji. Vzrušil se velmi rychle. Ostatně, jak už zaregistroval, blonďatý na jeho dotyky tímto způsobem, reaguje pokaždé. Mezitím, co ho dál hladil zauvažoval, jestli dát na ty Inuzukovy pokoutné rady. Řekl si, že tím opravdu nic zkazit nemůže. A možná dnes díky tomu uvidí a ucítí něco nového. Na chvíli mu pustil ruce s důrazným; ,,Nehýbej se, prosím." V rychlosti Narutovi stáhl z boků kalhoty, které mu sloužily coby pyžamo. Rozkročil se nad ním, a znovu mu chytil ruce. Sklonil se k jeho obličeji pro polibek. Mezitím, co ho líbal, zamířil volnou rukou k jeho trčícímu penisu. Pomalu ho laskal v dlani, a mezi polibky poslouchal andělovo tiché sténání. Pustil ho, a natáhl se ke stolku, který tu měli na odkládání... v podstatě čehokoliv. Kam míří a co hledá, dobře věděli oba. Vyřezávanou krabičku, která za světla vypadá, jako drahá starožitnost, jeho ale zajímal její obsah. Nahmatal mastičku, která jim podobné záležitosti usnadňovala. Všechno to dosud zvládal jednou rukou, druhou stále držel svého anděla v zápěstích. Napadlo ho, že by to možná do příště chtělo vymyslet něco praktičtějšího. Už to nešlo udržet, věděl, že by se s tím popasoval jedině v případě, že by mu tady a teď, vyrostla třetí ruka. Pustil jeho zápěstí a ještě než stačil poprosit o trpělivost, se mu Narutovy ruce rozeběhly po těle. Mezitím si ale stihl připravit to, co potřeboval.
,,Chyť se mě," zašeptal mu u ucha, a anděl bez protestu poslechl. Zaklesl mu obě ruce kolem krku. Hned na to mu Sasuke jedním z namazaných prstů, pronikl do těla. Slyšel táhlý sten, který zněl jako souhlas a na krátký okamžik ho anděl ve svém těle sevřel. Když se uvolnil, přidal druhý prst, a pomalu jimi pohyboval a pootáčel. V životě by to nahlas neřekl a věděl, že až Inuzuka bude vyzvídat, detaily stejně nikdy neprozradí. Hledal. V tom měkkém, horkém těle, mezi polibky a sténáním hledal to správné místo, dokud ho nenašel. Věděl, že by to na něm poznal, i kdyby nevykřikl. Znovu ho totiž sevřel ve svém těle, a jeho hlavu si přitáhl ke své. Opřel se tedy čelem o Narutovo rameno, jednou rukou držel svou váhu nad ním, aby ho nepřimáčkl a měl dost prostoru pro to, ho dál dráždit. Detailně vnímal, jak se steny prohlubují, jak nejspíš aniž by chtěl, je blonďatý čím dál hlasitější. Líbilo se mu to. Vzrušovalo ho to, ale měl trochu obavu, aby na ně přes tu pozdní hodinu, nevlítl někdo od sousedů. Vytáhl z Naruta prsty a slyšel, jak jeho soukromé léto zmoženě vydechlo. Nedal mu ale prakticky žádný čas, aby popadl dech. Stáhl si své kalhoty, položil se na bok a Naruta si přitiskl zády k sobě. Pravou rukou se probojoval pod andělovo tělo, a položil otázku.
,,Smím ti znovu držet ruce?"
,,Že se ptáš," vzrušeně odpověděl blonďatý, a trochu se zasmál. Kluk mu to velice usnadnil. Sám si zkřížil ruce na prsou, a nechal ho, aby mu je paží přitiskl k tělu. Zjevně pochopil, o co Sasukemu jde, a očividně mu to bylo více než příjemné. Levou rukou pak Sasuke uchopil svůj úd, a začal mu pomalu vnikat do těla. Šlo to snadno. Důsledná příprava konala své. Začal se v něm hýbat dlouze, pomalu. A anděl vzdychal, seč mu plíce a hlasivky stačily. Slyšel i sám sebe, a to už bylo co říct. Levou rukou, která teď měla naprostou volnost pohybu, chytil Naruta pod levým kolenem, a roztáhl si ho. Dostal se tak o něco hlouběji, což mu potvrdila i nadšená zvuková reakce jeho protějšku. Nějakou dobu ho takto miloval a ze všech sil se držel na uzdě. Snažil se nezrychlovat, vytrvat, věděl, že i tak to musí každou chvíli přijít. Nemýlil se. Naruto prudce zavzdychal.
,,Já... ah! Já už nemůžu, pusť...mmm..."
Pousmál se, ale místo toho aby ho poslechl, mu sevřel ruce pevněji a dál tím vytrvale pomalým tempem přirážel. Z hlasitých stenů jeho anděla mu trnulo celé tělo. Cítil jak ho svírá, jak se napíná, jak se klepe a snaží se vymanit své ruce ze sevření. Lehce se posunul, aby v tom šeru alespoň něco viděl. Bylo to v pravý čas. I přes šerou tmu, která panovala pokojem viděl, jak mu varlata i s penisem škubou. Stále stejným, pomalým pohybem ho miloval, poslouchal veškeré zvuky, a díval se. Sám byl zděšený z toho, jak neuvěřitelné vzrušení mu to přinášelo. Věděl, že ať tak, či onak, on sám už dlouho nevydrží. Naruto táhle sténal, a on cítil, jak to na něj jde. A v tu chvíli, zaměřil pohled na andělův škubající úd. S jistotou mohl i v tom přítmí říct, že viděl, jak mu z něj pomalu vytéká sperma. Byl rád, že je jeho květinové dítko na vrcholu, protože už se nemohl udržet. Párkrát zprudka přirazil, a v euforii si natiskl jeho tělo ke svému, ještě pevněji. Vzdychy pomalu ustaly. Ponořil si obličej do andělových vlasů a chvíli oddychoval.
,,Promiň," řekl pak.
Blonďatý se nemusel ptát, zač se omlouvá.
,,Vůbec mi to nevadí. Moc se mi to líbilo. Ale asi mě budeš muset pustit, abych se došel umýt," mluvil anděl tiše. Velice, velice tiše, oproti tomu, jakých zvukových projevů byl původcem, ještě před pár vteřinami.
Mechanicky povolil sevření, a pustil ho. Kluk ho ze sebe nechal vyklouznout, stoupl si a natáhl si kalhoty.
,,Mů... Můžu tě o něco poprosit?" ptal se tiše, skoro stydlivě.
,,O cokoliv," odpověděl mu na to. Mravenčila mu ruka. Ta pravá, do které se mu vracel cit.
,,Je mi to krajně trapné, ale... Vyměnil... Vyměnil bys zatím prostěradlo? Čisté najdeš tamhle ve skříni," řekl mu, rozpačitě se pousmál a odešel do koupelny.
Sasuke sáhl po kapesníčcích, otřel se, natáhl si kalhoty, a vykročil z jejich válendy. Rozsvítil malou lampičku u vchodu do místnosti a zamířil ke skříni. Nové prostěradlo tam našel hned. Když došel zpět k válendě, pochopil ten požadavek. Loužička lásky na Narutově straně vážně nešla přehlédnout. Uvědomil si, že to musela být postupná, dlouhodobá ejakulace. Čímž mohl s klidným svědomím, považovat svůj pokus za velice vydařený.
Bylo mu dobře. Jen doufal, že anděl to má zrovna tak. Vyměnil tedy prostěradlo, to zašpiněné položil přes opěrku židle. Nebyl si jistý, jestli by bylo vhodné, aby teď Narutovi vrazil do koupelny s tím, že odnáší špinavé prádlo. Nechal rozsvíceno, aby ho viděl, až se vrátí, a zalezl si zpět na válendu. Sluneční dítko se dostavilo vzápětí. Usmálo se na něj, a cestou zhaslo. Pak si lehlo k němu, a stulilo se mu do náruče. Připadalo mu, že není třeba dalších slov, nebo možná nenacházel nic, o čem teď začít mluvit. Byl tedy vděčný, když jeho anděl prolomil ticho.
,,Něco takového... se mi stalo poprvé," zhodnotil blonďatý.
Rád to slyšel. Ješitně, velice rád. Neubránil se tedy širokému úsměvu.
,,Nesměj se mi," zabručela blonďatá bytost a schovala mu obličej v hrudi.
,,Já se ti přeci nesměju. Jen jsem strašně šťastný, víš?"
Rázem k němu blýskly dva modré body.
,,Miluju tě, Sasuke," řekl kluk se vší vážností, které byl v daný moment schopen.
,,I já tebe."

Když se vzbudil, byl v bytě sám. Bylo chvíli po půl desáté. Na stole byl vzkaz se slovy, že ho nechtěl budit, snídaně je nachystaná a vrátí se tak jak včera říkal - kolem oběda. Tak tedy vstal, protáhl se, a zamířil hledat, tu s láskou přichystanou snídani.