Zůstal stát. Uvažoval kde se to v něm vzalo. A nejspíš nebyl jediný. Okaté modro se třáslo, nejdřív myslel, že z rozrušení. Potom to na něm viděl. Poprvé, za celou tu dobu co ho zná. Žádný vědoucí, posmutnělý úsměv, nic co se naučil vidět, i když to bylo skryto. Anděl ze všech sil zadržoval pláč. Nechtěl uvažovat proč. Moc dobře to totiž věděl. Hlavou mu toho v těch pár vteřinách stihlo projít tolik. Viděl se na Gaarově místě, vždyť na tom býval úplně stejně, jen s tím rozdílem, že on se k tomuhle nikdy neodhodlal.  Chtěl jí. Miloval jí. A přesto jí nikdy nepolíbil. Radši si vybral utrpení. Stokrát raději to, než o ní přijít úplně. Tenhle rudovlasý kluk ale riskoval úplně všechno. A právě prohrál. Nerozuměl vlastním pocitům, protože z jedné z tisíce stran, mu ho bylo líto. Gaara si přiložil dlaň na rudou tvář se slovy; 
,,Tak snad abych šel."
Naruto se na něj ani nepodíval. Neřekl mu jediného slova. Prostě ho nechal, ať jde. Neočekával, že by teď dostal nějaké vysvětlení. Řekl by, že situace ho poskytla v plné míře. Gaara ho chtěl, a Naruto mu dal striktně najevo své NE. Pořád nehnutě stál, i v momentě kdy oprýskaný ford opouštěl hranice pozemku a mizel v zatáčce, si jen prohlížel své tenisky. Podrbal se ve vlasech.  A teprve potom na něj upřel pohled. Nadechl se, zřejmě aby mu něco řekl, ale sotva to udělal, zkřivil se mu výraz ve tváři a ústa zase zavřel. Tak se to opakovalo několikrát, než z něj konečně vyšly první věty.

,,Pohnojil jsem to. Omlouvám se. Jestli jsi na mě naštvaný, chápu to," scvakl čelisti a místo očekávaného útrpného úsměvu se k němu pomalu otočil zády.
,,Mám k tomu snad důvod?" Nešlo to jinak. Musel tuhle hloupou otázku položit.
,,Možná ten, že mě líbal jinej chlap?" upřeně pozoroval andělova třesoucí se ramena. Ruce, které zjevně zvedal k obličeji a pak je zase spouštěl zatnuté v pěst podél těla. Konečně pochopil. Že to ale trvalo.
,,Ty pláčeš?"
,,Ne. Zrovna se tu z toho raduju," vyhrkl ironicky a se vzlykem se otočil zpátky čelem k němu.
Byl to dost silný moment. Nikdy ho nenapadlo, že zrovna tohle sluneční dítko uvidí uplakané.
,,Viděl jsi to, a chtěl jsi ode mě utéct! A neříkej že ne, protože to nešlo přehlídnout!"
,,Máš pravdu. Chtěl."
,,Bezva. Tolik k důvěře," zabručelo to a stále si to hřbety rukou otíralo oči.
,,Já ti ale věřím."
Kluk se zatvářil zmateně. ,,Věříš mi..."
,,Ano."
,,A... nezlobíš se. Očividně."
,,Přesně tak."
,,Co to s tebou je?! Já bych žárlil tak prudce až bych shořel..." A pak ten tázavý, strhaný výraz. I ten ukládal do paměti jako novinku.
,,Nějaké zkušenosti z minula. Dalo by se říct. A ta facka vyjádřila co si o tom myslíš, i beze slov, víš?"
,,Takže teď už mi utíkat nebudeš. Chápu to správně?"
,,Velmi správně."
Lehký úsměv. Jako sluneční paprsek který se prorval černými mračny. Prošel tím ledovým prostorem který je dělil a těsně svého anděla objal.
,,Vyděsilo mě to. A ještě pořád děsí. Ale rozumím tomu Naruto. I tomu, že za to nemůžeš. Tedy, ne úplně," šeptal mu u ucha.
,,Jsem vůl. Měl jsem předpokládat že to Gaara nenechá jen tak být."
,,Nějaký klíčový moment?"
,,Už nějakou dobu mi tvrdil, že mě miluje víc než ty. A teď se na mě takhle vrhnul. Nějak mi dochází, že jsem to asi dost podcenil."
,,Jenom trochu," odpověděl, a hladil ho po zádech.
Krátký okamžik na to ze dveří vykoukla Hinatina hlava.
 

,,Tady jste... Stalo se něco?" ptala se starostlivě a zkoumavě je prohlížela. Snad jako by se bála, jestli jsou v pořádku.
,,Nic. Krize v plenkách. Dej nám pět minut prosím, hned jsme tam," a pokusil se na ní i usmát, aby se víc neptala. I když věděl, že Hinata nepatří ke zvědavým dívkám.
,,Dobře. Čekáme na vás," řekla měkce a ztratila se zpátky v chatě.
Okatý andělíček se vymanil z obětí a naposledy si otřel oči.
,,Omlouvám se za ty slzy. To jsi vidět neměl."
,,Ale viděl. Aspoň tě znám zase o trochu víc. A neomlouvej se pořád. Rozumím tomu. Chápu co se stalo. Naprosto. A v mém ohledu k tobě to nic nemění."
,,To rád slyším," usmála se bytůstka.
,,Ale potřebuji teď nutně udělat jednu věc."
,,Cokoliv."
Chytil své slunce za tváře a ústy se mu vpil do rtů. Líbal ho a trvalo to. Nemohl jen tak přestat. Ne. Tohle už mu nikdo nesebere. To nedopustí.
 

,,Dílo dokonáno," usmál se, když ho pouštěl. A kluk mu to svým slunečním způsobem oplatil.
,,Ale měl bys vědět Naruto, že příště už nebudu utíkat. Půjdu, a rovnou mu jednu střelím. Bez kladení otázek."
,,Žádné příště nebude."
,,Jeden nikdy neví. Já vím akorát to, že příště se o tebe budu prát."
,,Jistě ty můj hrdino. Pojďme dovnitř. Čekají tam na nás."
,,Chceme o tom mluvit?"
,,Ne. Gaara odjel. Konec příběhu."
Vrátili se zpět do spodní místnosti. Ino, Ten Ten, Neji i Hinata se bavili. V krbu šlehal oheň, v místnosti bylo příjemné teplo a veškerenstvo vypadalo přinejmenším smířeně.
,,Kde je Gaara?" ptala se vysmátá blondýnka.
,,Měl něco naléhavého," pronesl Naruto jako by nic. Hinata z nich byla jediná, kdo si zřejmě přečetl v jeho očích, že to není jen tak. Pochopila že se něco děje, už když je viděla venku. Ale v ten moment se k tomu nijak nevyjadřovala.

Zábava trvala do noci. O Gaarovi nepadlo jediné slovo. Poslouchal všemožné historky a příběhy a uvědomoval si že tu skupinu lidí začíná čím dál tím víc poznávat. Viděl Nejiho urputné přesvědčení, nedávat najevo Hinatě jakékoliv láskyplné city. A víc než to si všímal, jak je to doopravdy. Že jí ten hlupák miluje tak, jako ona jeho. A přesto se drží stranou. Není život už tak dost komplikovaný?

Vnímal Ten Ten s Ino. Chápal to přátelství, ač byla ta blonďatá holka v jeho očích víceméně hloupá. Jenže stokrát lepší milý a hodný hlupák, co to s vámi myslí dobře, stará se o vás, miluje vás - než kdokoliv geniální komu nestojíte ani za pohled. 

Nedlouho po setmění sáhl Naruto po Černé. Usmáli se na sebe. Začal na přání, Hinatinými oblíbenými, později se přidal i Neji a hráli dlouho do večera. Bylo mu dobře. Vesele, smířeně. Ale úplně klidný nebyl. Ani nemohl být. Potom na něj Hinata kývla. Pokynula mu prstem. Zvedla se a odešla ven z místnosti. Následoval jí. Nikdo se neptal kam jdou. Ino se věnovala Ten Ten a Neji byl zaujatý skladbou kterou Naruto právě hrál. Vyšli jen kousek od dveří.

,,Nechci se vnucovat. Ani vyptávat. Ale vidím na tobě, že se něco stalo. A Gaara by neodjel jen tak. Dala jsem si to dohromady. Netrap se tím," šeptala.
,,Netrápím."
,,Určitě?"
Z chaty se ozvala melodie. A slova.
Stále stejnou tmou, svítí plátno bloudících, malíř půlnoc kreslí smích, ten obraz píseň zpívá pojednou...
,,Netrápím. Děsím se tím. Ale to přejde. Já mu věřím."
,,Dobře děláš."
,,Ty Hinato..."
,,Hm?"
,,Víš o tom, že je Neji kolosální pitomec?"
,,Možná trochu," pousmála se zoufale.
,,Je. Nezbývá než doufat, že na to jednou přijde."
,,Děkuju," děvče si povzdychlo a natáhlo se k němu.
Objal jí. Způsobem ne nepodobným tomu, jakým objímá své slunce.

Jen černé vrány nad hlavou ctí tvou mysl bolavou. Svět nazval velkou vášeň šílenstvím. A já chci ti říct Vincente, že není nikde svět pro lásku tvou, se kterou bdím.