Nervózně poklepával prsty na desku stolu. Měl z toho špatný pocit. Nejen že byl od té chvíle až monstrózním způsobem nesoustředěný, ale ty živé scénáře věcí co by se mohly odehrát, byly snad ještě daleko horší. Upíjel z šálku kávu, v pořadí pátou. Potřeboval se nějak zaměstnat, ale ať už v bytě dělal co chtěl, mysl se mu stále upínala tímtéž směrem. Nemohl se dočkat až přijde. Až si v těch nebesky modrých očích přečte, že je všechno v pořádku. Byl rád že má v tomhle směru přehled, druhostranně shrnuto, to ale zavánělo pokrytectvím. Taky mu o NÍ neřekl. Nic o tom miminku, svatbě, nebo jen sezení u kávy, ne. Ani se nezmínil že se s ní viděl, zato Naruto mu dopředu hlásil že jde dnes ven s Gaarou, kam, a co budou dělat. Skoro jako by byl spíš jeho autoritativní matka, než přítel. Rozuměl tomu. Anděl chtěl jeho mysl udržet čistou, ukázat mu, že to má pod kontrolou a zpětně za to očekává důvěru. A ano, důvěřovat chtěl, tak moc chtěl, ale bylo to těžké, po tolika letech špatných zkušeností. Poslední dobou ale, k jeho obrovskému údivu, drželo všechno pohromadě. O to víc čekal, kdy se ozve onen sesypávající se zvuk. Cítil se víceméně bílý, a už delší dobu. Skoro jako v překrásném snění. Jenže ten kdo se octne na konci snu, se taky zákonitě musí probudit.
 

Zazvonil telefon, vskutku neočekávaně. Léto má přijít rovnou před dům a zvonit dole u dveří, tak byli přeci dohodnutí. Natáhl se po aparátu a otupěle pronesl; ,,Uchiha, prosím?"
,,Ahoj, tady Hinata."
,,A- hoj... Je všechno v pořádku?" vyhrkl a cítil jak se z myšlenek k Narutovi probral, a okamžitě mu startují vzpomínky týkajícího se onoho děvčete.
,,Je, neboj se. Minule jsem byla tak nějak rozbitá. Nechovám se tak pořád. Promiň. Myslím že jsem v pořádku. Volám ti kvůli tomu dubnovému srazu. Už ti o tom Naruto stihl říct?"
,,Zřejmě ne."
,,Jde o víkend na chatě. S pár přáteli. Byla bych moc ráda kdyby ses přidal. Umím si představit jak se teď asi tváříš, ale zauvažuj o tom, prosím."
,,Kolik lidí?" Zásadní otázka.
,,Já, Neji, Ino, Ten Ten, Gaara, Naruto a ty, pokud kývneš."
,,Dám ti vědět."
,,Dobře. Víš, vážně by mi udělalo radost kdyby ses ukázal. A myslím, že nejen mě."
,,Neslibuji ti to, ale pokud to půjde, tak pojedu."
,,Výborně," vydechla. A on si vybavil úsměv dámy z obrazu.
,,A Hinato?"
,,Ano?"
,,Já... Mám na tebe otázku. A nelekni se, protože budu znít jako žárlivá milenka."
Dívka se hlasitě zasmála. ,,Tak sem s ní."
,,Jak se Gaara s Narutem znají? Odkud? Víš, vrtá mi to hlavou, obzvlášť když mi dochází, že se mi ho snaží odloudit."
,,Poznali se na střední. Naruto se chtěl jen přátelit, Gaara chtěl víc. Můžu tě uklidnit tím, že ho odmítl už tenkrát. Řekněme že není jeho typ."
,,On radši něco lehce citově nestabilního, jako mě?"
,,Tak nějak. Netrap se tím. Nechtěl ho ani tehdy, ani teď. A klidně se ho na to zeptej sám, není to žádné tajemství."
,,Něco mi pověz Hinato. Já se tě na to ještě nezeptal, protože mě odpověď lehce děsí, takže takhle - To že na mě tenkrát Naruto promluvil, asi nebyla úplně náhoda, viď?"
,,To vážně nebyla. On tě chtěl blíž poznat od chvíle, co tě prvně viděl u Dragouna. Nějakou chvíli se rozhoupával, než na tebe poprvé promluvil. Jestli znáš ty dětské řeči o láskách na první pohled, tak bych řekla, že tohle byla jedna z nich."
,,Páni..."
,,Omlouvám se jestli tě to vyděsilo."
,,Ne, to ne. Děkuji. Budu muset končit, o tom víkendu na chatě dám co nejdřív vědět. Měj se krásně, Hinato."
,,I ty," odpověděla a hned poté hovor ukončil.
Položil telefon. Upil kávu z šálku, oči upřené před sebe a za nimi odvíjející se příběh. Kolik toho o něm neví? A o kolik víc vlastně ani vědět nechce? Tímhle by se ale zatěžovat neměl. Měl by se držet pozitiv. Jistoty. Faktu, že léto je tu jenom pro něj a pokud neudělá chyby které zmrazí slunce, mělo by přetrvat.
 

Pustil si hudbu. Cítil jak vyprchává. Okamžik míjí. Proč? Protože když se poznali, byl zlomená troska a i tak do něj bylo to děcko bezhlavě zamilované? Skutečně hned od prvního momentu? Mluvil na něj, a srdce mu burácelo tak, jak to slýchává dnes? Ztrácel směr i víru v cokoliv a jen si přál někoho vedle sebe, kdo by to sdílel, a proto si ho pustil do života? Pravdu bolestně znal. JE TO TAK. Chtěl se tolik cítit naživu, tak moc jako dřív, jako s NÍ, a tak se ho pevně chytil? Protože on je takový, jako byla ONA? A protože je i takový, jaká ona nemá čas být? Všechno to padalo, slévalo se do černé a myslel, že mu nikdo nepomůže. Byla tma. Slunce nikde, prudký liják co ho srážel stále hlouběji do promáčené země. A potom - ,,Známe se?" A déšť ustal. Slunce vyšlo zářivější než kdy dřív. Pousmál se nad vlastními myšlenkami. Copak záleží na tom, jakým způsobem k němu sluneční dítko přišlo? Podstata přeci spočívá v tom, že tu pro něj je.
Chodil pak od ničeho k ničemu a odnikud nikam. Myslel na něj. Těšil se. Uvažoval nad ním, a pak si za to nadával. Do doby, než se ozval domovní zvonek. A jak se najednou úvahy a dramata mění v malichernost, stačí jeden natažený sluneční paprsek.
 

,,Ahoj!" vyhrkl na něj s úsměvem, když seběhl schody a rozrazil dveře.
,,Ahoj." Modrooký anděl se ihned natáhl, aby ho objal, a pak pokračoval; ,,Za čerstva hlásím, že se mi nic zásadního nestalo, a byl bych ti i zasalutoval jako Švejk, ale ublížil jsem si," podotkl a mávl mu před obličejem ovázanou rukou.
Úsměv na Sasukeho tváři zhasl stejně rychle, jako by někdo vyhodil pojistky.
,,Co jsi to prováděl?"
,,Padal na bruslích? Říkal jsem ti přece, že jdeme s Gaarou bruslit. Byla to poslední příležitost."
Zběžně ho prohlédl odshora dolů, otočil ho zády, a pak zase čelem k sobě.
,,Mám ti zatancovat?" smálo se to.
,,Hledám další škody. Jednou tě půjčím, a vrátí tě rozbitého," nadlehčil situaci, aby i jemu nepřišel jako žárlivá milenka. Smálo se to o to víc.
,,Je to jenom naražený. Gaara mě odtáhl na rentgen."
Ne že by ho přestal nenávidět, ale aspoň má bezvýznamné plus k zodpovědnosti.
,,Nemám ho rád ještě víc." Pravdu. Co víc říct.
,,To sice chápu, ale já byl ten kdo padal jako zralá hruška, on s tím neměl co k dočinění."
,,To mě celkem nezajímá," bručel.
,,No tak. Není to nic vážnýho. Jen pár dní, a bude to dobrý," sluneční dítko se natáhlo k němu, a políbilo ho. Cítil jak se to uvnitř něj zlatavě zalesklo, než si všiml zděšeného pohledu postarší paní. Asi by se měli z mezi dveřních prostor vedoucích do ulice, odklidit nahoru do bytu.
,,Pojď," řekl, a už ho vedl do schodů.
Okaté modro pokračovalo v přednesu obhajoby, prý vytyčilo Gaarovi jasné hranice, které se nepřekračují, pokud chce aby zůstali přáteli. Věřil všemu, co mu blonďatý říkal. Každému slovu. Ale nevěří sobě, a už vůbec ne tomu rudovlasému tumoru.
,,Hinata zmiňovala nějakou akci na chatě. Volala mi a zvala mě."
,,Mě taky, před pár hodinami. Jedu. Doufám že ty se mnou."
,,Je to dobrý nápad?"
,,Troufám si tvrdit že jeden z nejlepších."
,,Děsí mě ty a Gaara někde v někde. Takže pojedu. Hlavně proto, že by mi tě nejspíš vrátil po kouskách." Kluk se smál.
,,Víš že nemusíš žárlit ani se bát, viď?"
,,Vím. Ale nemůžu si pomoct."
 

Uvnitř bytu se oba usadili v obývací místnosti na jeho drahém gauči, naproti gigantické televizi která zabírala většinu stěny. Byla vypnutá a oba se v ní odráželi jako v zrcadle.
,,Něco k pití?" nabídl mu.
,,Ne. Děkuju." 
Sluneční dítko ho sjelo pohledem. Nemohl si pomoct. Bylo to tak předvídatelné, že ho to přimělo k úsměvu. Ani ne o sekundu na to, už mu jeho blonďatý anděl seděl obkročmo na klíně. Shlížel mu do obličeje a culil se jako šťastné malé dítě. Kluk vztáhl zdravou, i zraněnou ruku, zabořil mu je do vlasů a začal se jimi jemně probírat. Bylo mu to příjemné. Klidně by se takhle nechal hýčkat na věky. Zavřel oči, ruce mu položil na stehna a jen tiše a odevzdaně vyčkával, co vymyslí dál. Bílá zářila. Oslepovala. Kéž by jen život nabídl víc takových okamžiků. Dítko ho hladilo ve vlasech, cítil polibek na čele, pak na spánku, pravidelný ale rychlý dech.
,,Neměli jsme něco v plánu?" nadhodil.
,,Právě jsem plány zrušil," vydechl mu do ucha.
,,Dobře." Sebral veškerou odvahu kterou v sobě našel, chňapl okaté modro do náruče a vydal se s ním do ložnice.
,,Víš o tom že mám obě nohy zdravý? Schytala to jenom ruka," dobíral si ho kluk, když už ho pokládal na postel. Svlékl se z trička a zůstal nad ním tiše stát. Nehýbal se, jen se díval. Usilovně myslel. To tričko pořád ještě v ruce.
,,Sasuke?"
,,Nezamrznul jsem. Jen jsem se zapřemýšlel. Promiň."
,,Nad?"
,,Nad tebou. Na nic jiného se teď nezmůžu," položil tričko, naklonil se nad něj a už anděla soukal ven z jeho vlastního trika.
,,Nepřemýšlej. Konej," culilo se to.
,,Neumím to vypnout na požádání, víš?" pronesl tiše a naklonil se, aby ho políbil. Kluk mu ruku s obvazem zabořil do vlasů a druhou se mu snažil rozepnout kalhoty.
,,Sasuke nechci tě vyděsit nebo odradit, ale je tu jedna věc kterou musím říct."
,,Myslím že vím co to je, povídej," bručel tiše.
,,Chci tě mít. Se vším všudy."
,,Naruto, nikdy jsem to nezkoušel. Myslím... víš? Ublížím ti. Nechci ti ublížit. Nemůžu."
,,Neublížíš," řekl modrooký rozhodným hlasem.
,,Jak si tím můžeš být tak jistý?"
,,To je prostý. Miluješ mě."
,,Špatný věci se stávají."
,,Nic zlého se nestane. Věř mi. Ty jsi dobrý člověk. Nejlepší, jakého znám. A trápení už bylo dost."
,,Život tě nepoučil o tom, že špatné věci se zásadně dějí dobrým lidem?"
,,Tak a už jsme zase někde úplně jinde, co? povzdychl si kluk s úsměvem.
,,Trochu?"
Cítil jak knoflík jeho kalhot prohrál bitvu s andělovými šikovnými prsty. Po zádech jakoby mu přejel ledový prst. Asi nebyl jediný kdo vnímal, jak zamrzá.
,,Jestli nechceš já tě nenutím. Nezlob se prosím. Pojď sem," mluvil na něj klidně a důrazně, takže poslouchal jako pes. Skopl ty kalhoty a vlezl si k němu na postel.
,,A teď mi pověz, čeho se to tak bojíš. Měl jsem za to, že obavy z fungování mužského těla při erotických hrátkách, už máme za sebou."
Neměl na to odpověď. Alespoň ne žádnou rozumnou, která by vyzněla jako argument dospělého muže.
,,Že mám strach že ti ublížím, není dostatečný důvod anální sex vynechat?"
,,Ne, není."
,,Protože?"
,,Je naprosto neopodstatněný. Ale pokud se na to necítíš, chápu to. Nebudu tě do toho nutit  a riskovat že tě znechutím."
,,Já ale neříkám že nechci. Nebo že se na to necítím. Jen to, že mám strach, že ti ublížím."
Najednou jako by modrookému andělovi svitlo. Viděl ten záblesk pochopení v jeho očích. Něco podobného už tu přeci bylo. Široce se usmál. 
,,Sundej si ty trenky. A lehni si," poručil kluk. Neodporoval. Stáhl si spodní prádlo a položil se do peřin. Snažil se uklidnit, ale ne že by to nějak pomáhalo. Slyšel jak jeho soukromé léto šustí kalhotami. Jak cinkla přezka pásku. Podle kroků si domyslel že někam odešel a velmi rychle se zase vracel. Potom se nahý zhoupl přímo nad ním. Seděl mu na břichu a široce se usmíval. Hlavu skloněnou, blonďaté, střapaté vlasy do všech stran. Modrýma očima hleděl do hlubin jeho vlastních. Úplně cítil jak mu v hlavě vymazává všechny obavy. Jak paprsky zalévají bílé stěny a odráží se dozlatova.
,,Už jsem říkal že tě miluji?" šeptl, aby prolomil poklidné ticho.
,,Ano. Přivítal bych to ale i častěji," odpověděl mu po pravdě. Potom se sklonil k jeho rtům a začal ho líbat. Rozprouděná krev a dychtivé ruce si šly po svém. Dotýkal se jeho horké kůže, vnímal jak voní a všechno si to nahrubo vyrýval do paměti. Aby to tam bylo na věky. Kdykoliv, kdy bude potřebovat. Modrooký ho zraněnou rukou pohladil po tváři. Druhou ruku přesunul za sebe, na jeho penis. Hlasitě vydechl. Chtěl mu oplatit stejně ale Naruto jeho ruku odstrčil s jediným sebezapírajícím ,,Ne." Nerozuměl tomu. Zkusil to znovu a v ten moment vyletěly obě ruce, aby ho chytly za zápěstí. Naruto lehce zkřivil obličej, zraněná ruka se zřejmě připomněla.
,,Ještě ne," vydechl kluk. Pozoroval ho a čekal. Nic jiného mu zřejmě nezbývalo. Pořád vypadal, že od něj něco očekává a taky to, že to není to, co si myslel. 
,,Můžeme to alespoň zkusit, prosím?" řekl anděl a on pochopil, kolik udeřilo.
Byl z toho celý rozechvělý ale co s tím? Stejně by to dřív nebo později přišlo - a možná dobře že dřív.
,,Nerad bych ti ublížil. Takže co mám dělat?"
,,V prvé řadě přestat se mě bát."
,,Já se tě nebojím." Jen mám hrůzu z toho že tě ztratím.
Sluneční dítko se usmálo. Něco mu podalo do ruky. Nadechl se, vydechl. Otevřel víčko krému a vymáčkl si ho do dlaně. Kývl. Červenal se. Dělali toho dost a přesto teď měl udělat něco ještě intimnějšího. Kluk si nad ním klekl, položil se na předloktí nad jeho hlavou a znovu ho líbal. Neváhal. Ruce našly zamýšlený cíl. Andělovy rty opustily ty jeho současně s hrdelním zasténáním. Protlačil do něj dva prsty, pootáčel jimi a pomalu a soustředěně jimi začal pohybovat. Nebyl si docela jistý, jestli to co dělá, dělá správně, ale prudké výdechy které se odrážely u jeho ucha mu napovídaly, že špatně to zcela jistě není. Chtěl si být jistý, že to všechno proběhne tak jak má, že mu neublíží, ale s jednou věcí nepočítal. Blonďatý se nad ním najednou napřímil, úplně skelný pohled, sotva stíhal ty rychlé pohyby - dlaň, dávka krému a moment, kdy mu ho Naruto roztíral na penis, a potom už jen v letu tiše šeptané; ,,Vůbec nevíš jak moc tě miluju", skousnutý ret a proniknutí tak lehké, že než to stačil zaregistrovat, už byl v něm. Chvíli ho držel za boky, pak se lehce zdvihl a přisunul si polštář pod záda. Znovu po něm hmátl a zhoupl se v pánvi. Ta reakce byla famózní. Zasténání, obě ruce náhle vtištěné na žebra, první pohyb, další, další a další. Pak se v tom ztratil. Neviděl. Neslyšel. Cítil precizní dráždění, něco, co ještě nikdy nezažil, ten úzký, stahující se prostor - stačilo málo. Sevřel andělovo tělo v křeči, zakřičel a nemohl popadnout dech, neovládal se, přistihl se, že ho kouše do ramene. Naprosto ztratil kontrolu. Cinkavý smích ho vrátil do reality. Kluk ze sebe nechal jeho penis vyklouznout a lehl si na bok vedle něj.
,,Pane jo," culilo se to na něj. 
Neměl slov. Nechápal jak se o něco takového mohl celý život připravovat. Najednou si uvědomil, že celé své dlouholeté nežití procházel okolo se zavřenýma očima. A pak přišel ON, otevřel mu je, oslnil ho, řekl tak tady mě máš - vidíš? Žiješ. Jak se cítíš?
,,...naživu..."
,,Sasuke, jsi při vědomí?" smálo se to.
,,Ale... asi. Asi."
,,Vnímej. Jsem úplně v pořádku, vidíš?"
,,Vidím. Promiň mi to. Nečekal jsem že... že..." vykulil oči. ,,Co to rameno? Příště už to neudělám, vážně!"
,,No, to neslibuj. Upřímně mám dojem, že přesně v ten moment jsem se udělal."
Vyděšenou tváří zkoumal jeho vysmátý výraz. Děsilo ho jak lehce se v tom ztratil a jeho anděl je přitom tak spokojený, šťastný a okouzlený? Pak si oddychl a i jeho dosud rozhozený výraz projasnil lehký úsměv.
,,Dal bych si říct ještě jednou," culil se modrooký.
Chvíli nevěděl co by řekl. A jako obvykle ve slunečním případě, vyrukoval s lehkým pousmáním, a pravdou.
,,No, to já taky."