,,V koupelně!"

Mladý blonďatý muž si zrovna pucoval zuby. Ač bylo čtvrt na dvanáct, zrovna vstal. Mezi dveřmi se objevila růžová hlava zasmušilé dívky. Zapíchla oči do chlapcových nahých zad a promluvila;

,,Naru, myslíš že bys mohl dojít nakoupit? Jestli nestihnu do hodiny dokončit tu seminárku a poslat jí své sensei, asi mě přerazí."

,,Jachně," zahuhlal chlapec s kartáčkem v puse.

,,Na stole máš seznam věcí a peníze. Díky, máš to u mě."

,,V pohoge," zachrčel.

Vypláchl si ústa, umyl si obličej a celý ještě rozespalý vkročil do kuchyně, kde na stole leželo přesně to, co jeho spolubydlící řekla.

,,Sakuro...? Co je to pesto?" zhrozil se.

Dívka neodpověděla. No, nejspíš se bude muset zeptat přímo v obchodě. Prohrábl si rukou vlasy a rozcuchal je. Ani se neobtěžoval použít hřeben.

Navlékl na sebe kalhoty, triko, mikinu, boty a se seznamem, finančním obnosem a mobilem zamířil k místnímu obchodu.

Když stál před supermarketem, nestačil civět. Nejdřív hledal košík a když ho našel, vkročil dovnitř. Neměl rád přelidněné prostory. A hlavně netušil, jak bude všechny ty věci, co mu Sakura napsala, hledat.

Připadal si jako larva v mraveništi. Dvacet věcí. Nepochybuje že tu stráví hodně dlouhou chvíli. Co žije se Sakurou, nákupy obstarává ona. A dřív to dělala jeho matka...

,,Mlíko, mlíko, mlíko!" cedil mezi rty zoufale, když ve vozíku nastřádal úporným snažením pět věcí.

,,Půl hodiny?!?" zíral nevěřícně na své náramkové hodinky.

,,Bezva! Fakt bezva! Tímhle tempem se odsud nedostanu ani za dvě hodiny!" rozčiloval se.

,,Jen klid Naruto, hledej!" promlouval k sobě a pár nakupujících se posmívalo jeho nepříčetné samomluvě.

,,Mlíko!" zazářily mu oči když došel svého cíle.

Vzal z chlaďáku lahev mléka a rozhlédl se po okolí. Z menších obchůdků, kam chodil jako malý s mámou si pamatoval, že uzeniny bývaly poblíž. Štěstí mu přálo a byly hned za rohem.

Popadl šišku salámu, ale pak se zarazil.

,,Tolik druhů?" připadal si jako by zaspal svou dobu.

Jako vesnický floutek, který se ve městě nevyzná.

A on jím vlastně opravdu byl. Nerozhodně v rukou prohlížel tři druhy salámů, než se raději rozhodl své přítelkyni zavolat. Nechtěl riskovat že koupí něco co nemá, a pak se sem bude muset vracet.

Popral se s předměty v rukou tak, že si jednu šišku vstrčil do podpaží, další dvě do levačky a pravou rukou se chystal vytáhnout telefon.

,,Okamžitě to vrať chmatáku..." zavrčel mu kdosi do ucha.

,,Cože?" podivil se Naruto a otočil se za ledovým hlasem.

,,Vrať ten ukradený lovecký salám!" vrčel černovlasý mládenec, zhruba tak v jeho věku, vypadající jako běžný zákazník.

Naruto nechápal o čem to mluví a tak si prohlédl vlastní tělo.

,,Ty si myslíš že jsem chtěl tu štangli salámu schovat pod mikinu?!"

,,Jo, přesně to si myslím!"

,,Jen jsem to držel! Chtěl jsem si zavolat a-" nedopověděl.

Zůstal civět na kluka který něco hlásil do vysílačky.

,,Budu ti moc vděčný, když se to obejde bez scény. Pojď semnou. A tohle tady nech," ukázal na košík.

,,Sakura mě zabije..." pomyslel si Naruto.

Vytáhl lovečák z pod mikiny, který tam nedopatřením zasunul jak si dělal místo pro telefon, vložil ho i s ostatními druhy do regálu a následoval chlapce před sebou.

Mladík co ho "přistihl" ho odvedl do kanceláře vedoucího.

,,Ale, ale, copak to tu máme?" začal slizce bledý muž.

,,Přistihl jsem ho při krádeži pane," zahrál mu do noty černovlásek.

,,To není pravda! Jen jsem to-"

,,Nemusíte se mi snažit lhát, pane...?"

,,Uzumaki."

,,Pane Uzumaki. Sasuke je nejlepší, ale bohužel také jediný hlídač v civilu, kterého tu máme. Nebudu volat policii ani to dál řešit, pokud přijmete můj návrh."

,,A to?" zakňučel zoufalý blonďák.

,,Čtrnáct dní mi tu budete vypomáhat, než nám přidělí nové hlídače."

Naruto věděl, že nemá navybranou. Ať je to jak chce, přehlasovali by ho a on by z toho nakonec měl akorát problémy.

,,Dobrá. Co bude náplní mé práce?"

,,Sasuke vám to vysvětlí," usmál se podivín s téměř průsvitnou pokožkou a pokynul chlapcům ke dveřím.

Sotva vyšli, začal mu nový kolega vysvětlovat, o co půjde. Budou se v běžném oblečení pohybovat mezi lidmi jako normální nakupující a hlídat, jestli někdo nekrade. Popřípadě ho odvedou k šéfíkovi Orochimarovi, jak ho nazval Sasuke.

,,Jo a já jsem kdyžtak Naruto," představil se mladý zoufalec.

,,Uchiha. Sasuke Uchiha."

,,Bond. James Bond," prolétlo blonďatou hlavou.

,,Zítra v sedm ráno nástup Naruto. Zodpovídám za tebe, takže se neopovažuj nepřijít!"

,,Budu tu... Hele, nemáš teď chvíli času? Musím ještě nakoupit, ale netuším, co kde je..." zeptal se se značným sebezapřením.

,,Ty seš případ," protočil oči Uchiha a rázoval si to i s Narutem pro věci, co viděl napsané na papíře.

Následující den stepoval blonďák za deset sedm před prodejnou. Docela se divil, že to Sakura vzala tak v pohodě. A navíc se mu smála. Divila se totiž, že se nevrátil s botama od sněhu a banánem v ruce.

,,Čau Naruto!" ozval se za ním protivně veselý hlas.

Nejradši by toho, kdo vymyslel ranní vstávání zabil. A pokud je mrtvý, chtěl by aspoň tušit kde má hrob, aby mu na něj mohl jít plivnout.

,,Ahoj Sasuke," zabručel a táhl se za černovláskem jako smrad až do obchodu.

Uchiha se k němu ale choval mile, a proto možná blonďák zapomněl na svou rozhořčenost, která byla původně na Sasukeho mířena. Koneckonců to byl on, kdo ho křivě obvinil.

,,Tady se rozdělíme. Kdyby něco, vysílačku máš, frekvenci znáš."

Uzumaki se nevesele pohl kupředu. Den se vlekl, zloději žádní. Sasuke to bral s klidem, dělal to denně, ale Naruta stereotypní činnost vážně nudila. Pak si ale všiml muže v jakémsi kostýmu, jak si spěšně strká sladkosti pod hábit.

,,A mám tě!" chňapl po něm a bravurným kung-fu chvatem ho srazil k zemi.

,,Sasuke! Hej, Sasuke!" ječel do vysílačky.

,,Ano?"

,,Chytil jsem velkou rybu!" Nebo spíš delfína? ptal se sám sebe.

,,Kde?"

,,Mezi těstovinama a sladkostma! A dělej! Vzpouzí se!"

Uchiha nechal vozík vozíkem a hnal se k parťákovi.

Doběhl akorát, aby stihl mizícího chmatáka opět srazit k podlaze.

,,Volej poldy! Tohle je Hoshigaki Kisame, pěkná podšívka... Maskovaný žraločí bandita, jak si přezdívá."

,,Aha... Já ho měl za delfína... Už volám! Drž ho!"

Policie, ač nečekaně, dorazila brzy a zlodějíčka si odvezla. Sasuke a Naruto s nějakým policistou v masce sepsali výpověď a Orochimaru jim, blažen a nadšen, dal za odměnu zbytek dne volno.

Dny utíkaly a Naruto si uvědomil, že to osud asi tak chtěl, aby se se Sasukem potkal. Našel v něm skvělého přítele a ze svého úhlu i trochu víc...

,,Naruto? Neměl bys s tím začít něco dělat?" ptala se ho poslední den dohodnuté práce Sakura, zrovna když chtěl odejít z bytu.

,,S čím?"

,,Se Sasukem. Máš ho rád, viď?"

,,Jak jsi na to přišla?" zavrčel blonďák.

,,O nikom jiném nemluvíš. Sasuke sem, Sasuke tam. Sasuke tohle, Sasuke tamto..."

,,Já ho...mám rád?"

,,Jo. A je velmi mrzuté, že mi to došlo dřív než tobě."

,,Já ho... mám... rád..."

,,Přestaň se chovat jako zaseknutá deska a běž už!" vyprovodila ho a povzbudivě se na něj usmála.

U supermarketu byl na čas.

,,Ahoj Naruto," pozdravil Sasuke.

Zdál se být zachmuřený, nesálala z něj obvyklá radost a energie.

,,Co je s tebou?"

,,To nic."

,,Hele... Nevidíme se naposledy ne? Můžeme se spolu občas vídat."

,,Vážně?"

,,No jasně!"

,,Ty...Naruto... Promiň."

,,Co?"

,,Já vím žes ten salám nechtěl ukrást. Líbil ses mi a já nevěděl jak se zachovat. Tak jsem udělal tu pitomost a pokusil se k tobě dostat přes to, že tě znám..."

,,Aha," podrbal se blonďák v neučesaných vlasech.

,,Jsem mizera, co?"

,,Jo. Jsi. Ale to nemění nic na tom, že ty se mi taky líbíš."

Sasukemu zajiskřila očka a na Naruta se usmál. Nesměle ho chytl ruku, propletl jejich prsty a přistoupil blíž, aby ho mohl políbit.