,,Pane, pane! Nekoupíte zápalky?" ptal se a tahal kolemjdoucího muže za rukáv.

,,Ztrať se!" zavrčel v odpověď.

Ani netušil jak moc si chlapec přeje aby mohl. Pomalu se smířil s myšlenkou že následující hodiny budou zlé. Nevěděl co tentokrát otec vymyslí. Pokud ho zmlátí, dobře. Ale jestli ho to opět donutí udělat... Ani to, že si bral jeho tělo nebylo tak nesnesitelné, jako když byl donucen otce uspokojit ústy. Nenáviděl ho. Nenáviděl sebe. Ale ačkoli byl jeho osud horší než procházet očistcem, věděl že nemá kam jít. Odejít by znamenalo zemřít. A pokud před sebou viděl alespoň malou jiskru naděje, byl to jeho život v budoucnosti. Posadil se na schody kostela a schoulil se do klubíčka aby udržel teplo.

,,Chlapče?" oslovil ho cizinec se zahalenou tváří.

Kluk k němu zvedl své zoufalé oči. Ten výraz mluvil sám za sebe. Křičelo z něj POMOC PROSÍM! Jeden se díval na druhého.

,,Jak ti říkají?" ptal se muž.

,,Jsem Haku. Kdo jste? Nikdy jsem vás tu neviděl."

,,Momochi Zabuza. Mistr šermíř. Můžeš mi vysvětlit co dělá dítě jako ty, tak pozdě večer venku?"

,,Prodávám zápalky."

,,Nevypadá to tak. Už se ti podařilo něco prodat?"

,,Ne, ještě ne," muž se usmál.

,,Dobrá Haku. Cestuji zdaleka a neznám to tu. Mohl bys mě dovést do nejbližší nálevny?"

,,Ale jistě," stejně neměl nic na práci, dnes už si na ulici skoro nikdo zápalky nekupuje.

Když vkročili do putyky, Zabuza trval na tom, že si Haku zaslouží odměnu a tak mu koupil porci polévky. Kluk jí do sebe nalil a zatvářil se blaženě.

,,Děkuju."

,,Není za co. Jestli potřebuješ peníze, řekni si. Dám ti tolik, kolik budu moci."

,,To nejde!" zarděl se hnědovlasý chlapec.

,,V tom případě koupím všechny tvé zápalky."

,,Vážně?" rozsvítila se mu očka.

Zabuza zavrtěl pobaveně hlavou když viděl tu scénu před sebou. Bylo mu jasné jak to chodí. Nevracej se, dokud neprodáš. Kdyby tak tušil o co jde u Hakua. Plácli si a o hodinu později šel zahřátý, najedený a spokojený Haku domů i s penězi které "vydělal".

,,To je dost! Kde se flákáš parchante?!?" oslovil ho otec sotva vrzly dveře.

,,Omlouvám se, já... Já ale všechno prodal." přikrčil se když se otec přiblížil.

,,Vážně?" udivil se vousatý muž a přebral si z Hakuových dlaní drobné mince.

,,Výborné. Já teď odejdu. Jdi spát, ráno půjdeš znovu." Hakuova duše zajásala.

Když bylo peněz dost a otec odešel pít, mohl se v klidu natáhnout do postele a snít...

Další ráno stál opět na svém místě v těchtýž rozervaných botech a prokřehlými prsty nabízel krabičky se zápalkami. Potřeboval aby tudy takových mužů jako byl Momochi Zabuza procházelo víc.

,,Haku?"

,,Pane!" křikl když si uvědomil koho vidí.

,,Chci se tě na něco zeptat. Moje rozhodnutí bude záležet na tom, co odpovíš." Haku kývl, a zbystřil.

,,Máš rodinu?"

,,Ne," odpověděl pohotově. Vždycky otce zapíral.

,,Dobrá, chtěl bys jít semnou? Staneš se mým učedníkem. Musím někomu předat své umění než mě minulost dohoní." řekl, ačkoli jeho důvod byl jiný.

,,Jistě!" vyhrkl bez přemýšlení.

Věděl že Zabuza je dobrý člověk. Alespoň natolik, aby mu neubližoval. Každý má své stíny které ho pronásledují. A tak si s jeho slovy "než mě minulost dohoní," nedělal těžkou hlavu.

Odešli a Haku už se domů nikdy nevrátil. Zabuza ho učil teprve něco přes měsíc, když ho dostihla nemoc která už nějaký čas rostla v jeho trýzněném těle.

Pro jiného by to byl obyčejný zápal plic. Jenže Hakuovo tělo nemělo dost síly se bránit. Zabuza stále seděl u jeho vyhublého těla. Měnil mu obklady a krmil ho léky které ne a ne zabrat.

,,Zůstaneš dnes v noci u mě?"

,,Samozřejmě když si to přeješ."

Zabuza zavřel oči a Haku mu čechral vlasy bledou ručkou.

,,Já tě miluju víš?" přiznal, ale to jenom proto že on spal. Neodvážil by se mu to zpříma říct. A proto mu to zašeptal do snů. Neviděl ale, jak se tvář milovaného muže roztáhla v úsměvu.

Tu noc vydechl prodavač zápalek naposledy. Mladý chlapec s nejistou budoucností se stal andělem. Byl posledním člověkem kterého Momochi Zabuza miloval.

Jednou, a není to tak dávno, ho minulost přeci jen dohonila. A když tupý meč proklál jeho nešťastné srdce, usmál se a vydechl:

,,Haku, jdu za tebou."