Já jsem tvá noc.

Ty jsi můj den.

Já jsem tvé reálno,

ty jsi můj sen.

Pálící slunce,

bezhvězdné nebe.

Ty máš mě

a já zase tebe.

,,Koko ni aruno wa kimi ga ima made eranda michi no..." začala hrát vyzváněcí melodie novějšího typu telefonu.

Na stolek vedle postele dopadla bledá ruka, při pohybu shodila knihu a vše co na ní leželo.

,,Do háje," zabručelo černovlasé stvoření do polštáře a zvedlo se.

Mladík popotáhl, protřel si oči a zahleděl se na displej svého mobilu.

,,Jo?"

,,Vybuchne to!"

,,Naruto? Co se děje?!" slova jeho přítele ho ihned probrala.

,,Rychle přijď!" ozvalo se syčení, cinkot skla a spojení se přerušilo.

Chlapec na posteli na sebe okamžitě naházel oblečení a rychlým klusem se dostal před dům svého chlapce. Nezvonil. Vrazil klíč do zámku, otočil jím a naběhl do bytu.

,,Naruto?!" volal vyděšeně.

,,Tady!" ozvalo se z míst, kde byla kuchyň a zároveň s tím dusivý kašel.

,,Proboha cos to tu vyváděl?!" zhrozil se černovlásek a rukama rozháněl kouř.

S rukou přes ústa a nos došel téměř poslepu k oknu a otevřel ho. V následujícím okamžiku vypl pojistku sporáku a odtáhl Naruta do obýváku.

,,Díky za záchranu Sasuke," vykašlal blonďák.

,,Odpovíš už mi o co ses to tu pokoušel? Málem mě z toho telefonátu kleplo," zavrčel černovlasý kluk.

Teď, když viděl že je v pořádku, se o něj pokoušel vztek.

,,Dělal jsem dort na to mecheche u Kiby," přiznal prostě.

,,To tě ctí, ale ty bys neměl sám pracovat s kuchyňskými spotřebiči... Znáš se," usmál se Sasuke a ranní budíček byl Narutovi rázem odpuštěn.

,,Kdybys tu byl semnou, mohl si mi pomoct," předhodil mu Naruto obvyklou poznámku.

,,Nezačínej zase. Přece jsem ti to vysvětlil."

,,Jo, a přesto to stále nechápu."

Chodili spolu už několik let, znali se od dětství, ale teprve na střední to tak nějak dali dohromady. Přesto se Sasuke neustále bránil tomu, aby bydleli společně. Narutovi se obhajoval tím, že by si zevšedněli a na "tohle všechno", jak společnému bydlení říkával, je prý ještě času habakuk.

,,No, tady to vypadá, jako by sem někdo hodil granát," zkonstatoval Sasuke.

Upřeně se porozhlédl po kouřem načichlé místnosti a nestačil se divit.

,,Co je tohle?" zeptal se zvědavě při pohledu na nádobu, ve které zůstaly zbytky těsta.

,,Lavór. Nic většího jsem nenašel."

,,Tos jako to těsto dělal v něm?!" zhrozil se černovlasý.

,,Sasuke, bude nás tam hodně. Ještě o pár přátel víc, a můžu rovnou to těsto zadělávat v rokli a míchat dubem."

Sice měl pravdu, ale stejně nevycházel z údivu.

Nakonec, pod Sasukeho bedlivým dohledem, Naruto ten dort upekl.

V poledne se oba sebrali a i s pracně vyrobenou pochoutkou zamířili na oslavu Kibových narozenin.

Sotva se Narutova ruka dotkla klepadla, dveře se rozlétly a v nich stála zářící Ino, a zvala je dál. Celý dům byl vyzdobený, převážně květinami, z čehož dýchalo, čí je to práce.

,,Vypadá to tu úchvatně Ino," polichotil dívce Sasuke.

Blondýnka sklopila zrak a zrudly jí tváře.

,,A kde máme oslavence?" zeptal se Naruto, aby Inino myšlení navedl jiným směrem, než k jeho milenci.

,,Vzadu, ale už je tam dost lidí. Na to že je poledne, to rozjíždějí brzy. Všichni budou na plech dřív, než zapadne slunce," zasmála se a pomalu je vedla domem.

,,Kibo!" usmál se zářivě blonďatý klučina na svého nejlepšího kamaráda.

,,Naruto!" mávl na něj hnědovlásek a pokynul mu k sobě.

Podle toho jak mu svítila očka, měl už něco málo upito.

,,Tak. Já ti přeju hodně štěstí a... štěstí a štěstí a štěstí." uculil se Naruto.

,,A proč ne třeba zdraví?" mrkl na něj Kiba, protože moc dobře věděl, že z něj ještě vypadne nějaký dovětek.

Za tu spoustu let co se znali, z něj dokázal číst jako z tabule.

,,Štěstí stačí. Na Titaniku byli zdraví skoro všichni, a co jim to bylo platný?" zasmál se blonďák.

Kiba se uchechtl, nechal se obejmout a Naruto mu předal svůj present.

,,To ty sám?" kulil hnědovlasý oči na nádherný, precizně zdobený dort, velikosti kola od trakaře.

,,S dozorem. Ale radši nechtěj vědět, co tomuhle výkonu předcházelo," smál se Naruto.

Sasuke veškeré dění pozoroval z povzdálí. Nechtěl se mezi ty dva vměšovat. Kiba mu ničím nebyl, v podstatě byl pozvaný proto, že patří k Narutovi. Ale když ty dva viděl, jak si cvrlikají do noty, dolehl na něj nehezký pocit.

,,Naruto, nepůjdeme už?" zeptal se Sasuke zhruba v osm večer.

Ino neměla pravdu. Jedlo se a pilo a i ti co začali v poledne, se stále jako zázrakem drželi na nohou. Jediný kdo se choval jako pošuk byl Lee, protože se rozhodl tancovat "břišní" na stole v jídelně, jenže to nikoho nepřekvapovalo. Gaara se na to nevydržel dívat, a nakonec svého přítele stáhl dolů a odvedl ho domů.

,,Kam bychom chodili? Teď teprve přijde ta největší zábava!" halekal blonďák.

,,Kdo to pustil?" smál se kdosi.

,,Ježíš! Tohle si pamatuju! To žral Gaara jako kluk!" svíjel se Kankuro smíchy.

Naruto začal trsat na známou melodii a každý kdo nebyl škarohlíd, se k němu přidal. Dokonce se mu do toho podařilo vtáhnout i Sasukeho.

Když píseň skončila, zkusil ho černovlásek přemluvit ještě jednou.

,,Pojďme už Naruto, prosím."

,,Nejdu. Doprovodíš mě domů, odejdeš a já tam budu sám. A to nechci."

,,A když u tebe dneska zůstanu?" zavrněl mu do ucha.

,,O tom by se dalo uvažovat," obrátil najednou blonďák.

,,Dobře. Tak se rozluč a půjdeme."

Naruto se šel rozloučit s připitým Kibou a Kankurem. Ostatní měli už natolik dost, že by stěží poznali, kdo ten blonďák je.

Naruto natěšeně chňapl po Sasukeho ruce a mílovými kroky je vedl k sobě domů.

Celou cestu nadšeně povídal o oslavě, takže když došli k jeho bytu a odemkl, Sasuke už to nevydržel poslouchat a prostě ho políbil.

,,Za co to bylo?"

,,Za nic. Pusa je jediná možnost jak tě donutit, abys mlčel," usmál se černovlásek.

,,Připadá mi že mě znáš víc, než já sám," pronesl blonďák zmateně.

Umyli se, přemístili do postele, trochu se pomazlili a usnuli.

Když se Naruto ráno vzbudil, cítil hřejivé teplo nejen na zádech, ale i na srdci. Dodržel slib a zůstal s ním.

,,Jsi vzhůru?" zamumlal mu černovlasý do ramene.

,,Jsem."

,,Víš co mně napadlo?"

,,Že u mě zůstaneš?" zkusil Naruto posmutněle.

,,Přesně to."

Blonďák nevěřícně zamrkal a otočil se ke svému milenci čelem. Nevěřil svým uším.

,,Cože?" zašeptal.

,,Budu tu s tebou bydlet."

,,Vážně? Co tak náhlá změna názoru? Neříkal jsi, že je na to dost času?" vyptával se Naruto.

Nechtěl to zkazit. Byl by nerad, kdyby si to nakonec rozmyslel, ale chtěl vědět, co ho k tomu vede.

,,Času není nikdy dost," zamručel Sasuke záhadně. ,,Nestačí ti prostě to, že chci být s tebou?"

,,Ale jo, stačí," usmál se Naruto a zabořil mu tvář do prsou.

Sasuke měl hned několik důvodů, ale s těmi se svěřovat nechtěl. Když včera viděl jak se jeho láska má k jinému klukovi... Sice příteli, ale známe pořekadlo kamarád taky rád... Uvědomil si, že by to čekání jednou Naruta mohlo přestat bavit. A toho se bál víc, než čehokoli jiného.

A bylo dobře, že se bál. Jak se ukázalo, to soužití nakonec přineslo mnohem více dobrého, než by se mohlo zdát.

Sasuke? Co bude k snídani?

Líbání.

Co bude k obědu?

To ti říct nesvedu.

Co bude k večeři?

Skočíme do peřin...

^^