Elegie pro ptáčata;kapitola čtvrtá
Myšlenko vstaň a paď!
Tak pravil Bůh.
A ona na to - Bať,
jsem jen vzduch
všech těch prázdných hlav.
Ale i tak rukou máv'
Myšlenko vstaň a paď!
Tak pravil...
Gaara:
Poslední útržek snu, šmouha přes oči, a světlo. Díval se na strop svého vlastního obývacího pokoje a hlavou se mu proháněla otázka, co tu vlastně dělá. Potom otočil hlavu vlevo, a všechny vzpomínky související se včerejším dnem se mu nalily do hlavy. Okamžik sledoval temeno nocležníka, který tu po zdlouhavé noční konverzaci zůstal na přespání. Měl chuť ty černé, do všech stran trčící vlasy uhladit, ale nechal si jí zajít. Pak se pomalu a v klidu posadil, zhluboka se nadechl a začal hodnotit, kolik zbytečností co neměl, se o něm Sasuke včera dozvěděl. Neřekl mu přeci nic kompromitujícího, ani se nezmínil o žádné z těch chyb, které ve svém životě udělal. Bavili se převážně o věcech současných a brzce budoucích a pokud se jen náznakem kterýkoliv z nich přiblížil do zapovězeného území, rázem se změnilo téma hovoru.
Včera se dozvěděl spoustu věcí o lidech, se kterými Sasuke žije. O Hiruzenovi, staříkovi který vede podnik co se mu podařil vytáhnout až do výšin celkem prestižní restaurace, o Asumovi, bývalém lékaři bez hranic a nyní primáři místní pohotovosti, o Kurenai, tvrdě pracující matce která se momentálně snaží včlenit zpět do pracovního procesu, o Konohamaruovi, klukovi který poslední dobou lítá kde se dá a puberta s ním mlátí do všech stran, a konečně o maličké Yuki, kterou vlastně z povahové stránky jako jedinou dokonale poznal. Nečekal že se mu tak malé dítě zcela otevře, zvlášť když na něj musí, nebo tedy dříve musela, koukat jako na vetřelce. Na cizince. A přitom ho přijala bez mrknutí oka... Padlo i pár informací co se týkalo Sasukeho osoby, ale nic co by se dalo považovat za zvlášť podstatné. Že miluje hudbu, a v podstatě žije pro Yuki už stačil odposlouchat a odkoukat. Trochu ho mátlo že se ani slovem nezmínil o Narutovi. O tom klukovi, kterému má jít dneska na hrob. Chtěl by vědět kdo to byl, a jak moc si byli blízcí. Byli přátelé? Nebo snad-
,,Dobré ráno," zabručel ospalec který mu ležel po boku.
,,Dobré," usmál se na něj srdnatě a teprve v tu chvíli se zvedl na nohy.
,,Mám v tom trochu zmatek... proč že jsem tu vlastně zůstal?" podíval se na Gaaru, myslí i očima ještě ve snu, ale asi čekal na odpověď.
,,Protože jsem ti to řekl," zamrkal.
,,Počkej, co jsme to spolu... Aha... nic. Mluvili jsme. Dlouho."
,,Jasně. A pak oba vytuhnuli na stejném metru čtverečním," pohodil rukou k vytápěné podlaze, která jim dnes posloužila jako postel.
Sasuke se posadil, a Gaara se vydal do kuchyně s tím, že postaví na kávu.
,,Ouuuu...! Jauvajs..."
Slyšel ještě z obýváku a slova byla následována křupáním ztuhlých kloubů.
,,Myslím že na spaní na zemi přestávám mít věk," zabručelo to najednou mezi futry vstupu do kuchyně.
,,Co to plácáš? Čtyři roky od plnoletosti a ty už se pomalu považuješ za důchodce."
,,Po ránu si tak někdy připadám."
,,To občas každej. Dáš si kafe nebo čaj?"
,,Kafe. Kolik je?"
,,Máme čas. Teda pokud jsi neslíbil vzít si malou nějak brzy..."
,,Ne, Kurenai počítá s tím, že si pro Yuki zajdu kolem oběda. Začíná se z toho pomalu stávat zvyk."
Gaara mlčel, jen za zády cítil Sasukeho přítomnost a uvažoval, jak moc má zacházet do detailů. Zatím si vůbec netroufal se na toho chlapce ptát, přeci jenom Sasuke nevypadal, že by s tou situací byl plně smířený. Mrtvý Naruto... pomalu začínal chápat, že i tak je pro něj nesmírně důležitý.
Připravil mlčky hrnečky, nasypal do nich kávu a zalil jí převařenou vodou.
,,Mlíko, piješ? Cukr, sladíš?" vybreptl.
,,Obojí. A docela mám chuť na hodně sladký kafe."
Gaara se po něm podíval, a usmál se.
,,Ehm... Potřebuju použít koupelnu. Kde jí najdu?"
,,Od vchodu doleva a rovně."
Sasuke se narovnal a odkráčel. Gaara mezitím nalil mléko do kávy a tu Sasukeho vylepšil třemi vrchovatými lžičkami cukru a šlehačkou. Došel hrnky položit v obýváku na stůl, zlikvidoval nepořádek co po sobě včera večer před spaním zanechali, posadil se, a čekal.
Přišlo mu ale že čeká až příliš dlouho. Být to někdo koho dobře zná, asi by to nechal plavat ale takhle... Zvedl se a rychlými kroky přešel ke koupelně.
,,Sasuke? Jsi v pořádku?" zavolal a zaklepal.
Dveře se pozvolna otevřely.
,,Jo, jsem."
Vypadal jako by se chtěl usmát, ale ne že by to šlo. Pak si všiml že se jednou rukou drží za bok.
,,Opravdu? Promiň, to bude z toho ležení na zemi, měl jsem rozestlat dřív než jsem-"
,,Nech to být. To je dobrý."
,,Vážně?"
,,Co to kafe?" zeptal se aniž by odpověděl, a vracel se do obýváku.
Ne že by to Gaarovi nezačalo vrtat hlavou, ale nad Sasukem se vznášelo tolik nevyřčeného, že i tuhle věc si zařadil do míst paměti - na to se zeptám ve vhodnou chvíli.
Tak oba usedli v obýváku ke stolu a začali usrkávat ranní životabudič. Rozhostilo se ticho, ale nebylo to takové to trapné, kdy nevíte co tomu druhému říct. Mlčeli nejspíš proto, že oba byli za tuhle chvíli naprostého klidu vděční.
Gaara začal být nervózní. Je to brzy, sotva se trochu seznámili, spřátelili je nejspíš pro tenhle druh neupevněného pouta silné slovo, ale chtěl ho poznat víc. Zajímalo by ho... Chtěl by vědět kdo to byl... co pro něj znamenal... Třeba pak pochopí i všechno ostatní...
,,Kdo byl Naruto?"
Sasuke se viditelně otřásl, jako by jím projel mráz.
,,Měl bych pomalu vyrazit. A ty taky ne? Směna ti začíná v deset."
Čekal že nedostane odpověď, ale nemyslel si že to Sasuke až takhle zazdí, co mu přiznal, že pro něj byl Naruto někdo velmi důležitý.
,,Chápu jestli se ti nechce mi o tom říkat. Ale buď prosím tak laskav a přestaň ignorovat moje otázky. Klidně mi řekni ať nedržkuju, nebo že mi po tom nic není, ale takhle mi připadá že ani nechceš slyšet, že se ptám."
,,Jo, máš pravdu, nechci."
,,Protože se mě to netýká?"
,,Přesně tak."
,,Protože jsem cizí?"
,,Ano."
,,Kdybychom byli přátelé, mluvil bys se mnou o tom?"
,,Nemám ponětí jak definuješ přátelství."
Na chvíli zauvažoval, že on tak docela taky ne. Ale nejspíš to bude vztah založený na důvěře.
,,Vztah kdy si dva lidé věří? A ví že tomu druhému můžou říct cokoliv aniž by je soudil?"
,,Zajímavé. Ale vzhledem k tomu že mezi námi nic na téhle úrovni neprobíhá, bych tu odpověď zatím odložil na neurčito."
,,Já tě za nic odsuzovat nebudu Sasuke."
,,Povídali, než na něj prstem ukázali..."
,,A co když ti povím, že já absolutně nejsem člověk, který by měl právo někoho za cokoliv odsuzovat?"
,,Asi to nepomůže."
,,No, neměl bych se divit, co? Mě žádní lidé nevěří."
Obrátil a doufal že se Sasuke chytí tak, jako včera. Velmi rychle pochopil že pokud se téma hovoru upne k němu, pravděpodobně řekne i věci, které za normálních okolností nepoví.
,,Čím to?"
,,Nesplněné sliby z minulosti. A že jich bylo."
,,Například?"
,,To nemá cenu řešit. Důsledek je že jsem strašnou spoustu lidí zklamal, a nakonec zůstal úplně sám. Myslím že kdybych se nerozhodl sám sobě pomoct, asi už bych nebyl."
,,Až tak?"
,,Jo. A to nic nezveličuju."
,,V čem jsi to lítal Gaaro?" zeptal se zvědavě Sasuke.
,,Když ti o tom povím, řekneš mi o Narutovi?"
Sasuke vypadl že hodně váhá. Bylo vidět, že bojuje s vlastní zvědavostí a přesvědčením, že Naruto a všechno s ním spojené, patří jen jemu a nikomu jinému.
,,Možná?"
,,Ano, nebo ne. Víš, pro mě taky není jednoduchý o tom s někým otevřeně mluvit. Na druhou stranu mám takový pocit že ty neutečeš ani když ti to řeknu."
,,Jsou věci, které si potřebuju nechat pro sebe. Bojím se, že pak by mi zmizel nadobro."
,,Já od tebe nechci vědět do detailů, jak jste spolu trávili čas. Jen mě zajímá proč je pro tebe tak důležitý i když... I když je mrtvý."
,,Miloval jsem ho."
,,Aha..."
Na okamžik se zarazil ve vlastním světě. Dával si dohromady co ví, co neví, skládal podložené i vlastní závěry. Takže Naruto byl skutečně jeho přítel, ale vzhledem k tomu jak to nese, a jak se ohledně jeho osoby chová, byla ta láska vzájemná. Oni se milovali, a Naruto pak umřel.
Sasuke držel oběma rukama hrnek, třásl se a zuby měl pevně secvaknuté. Očividně potřeboval aby se ta věta prohnala jeho vědomím a nezanechala bolestivé stopy. Když ten třes ustal, povolil Sasuke rty a zhluboka vydechl. A Gaara věděl že teď je řada na něm.
,,Já byl feťák. Závislák. Lhal jsem, podváděl, ubližoval a kradl. A všichni z těch lidí kterým jsem to provedl, mi zjevně nejsou připraveni odpustit."
Do obličeje se mu pevně upřely dva tmavé, studené body. Sasukeho oči. Věděl že ho bude soudit, bylo mu to naprosto jasné - vždycky to tak s každým bylo. Následovaly otázky jak, proč, stálo ti to za to? A pak zhnusení, odpor a únik. Všichni ti lidé, které poznal až potom co si tím vším prošel a svěřil se jim s tím to brali tak, že se ta situace bude jistě opakovat. Nedali mu šanci dokázat, že s tím nadobro skoncoval. Nechtěli se s ním zaplést. Báli se mu věřit.
,,Předpokládám že kvůli tomu tě vylili ze střední, že."
Jenom kývl. Strašně se styděl.
,,No, každej dělá chyby. Škoda že člověk nemůže dělat opravnej test když ví, že mu to zkurví zbytek života."
Asi se zatvářil dost nevěřícně. Nečekal že by-
,,Každej z nás někdy udělal brutální chybu, kterou nemá možnost napravit. A jestli tě kvůli tomu ostatní odvrhli, jsou to pěkní pokrytci, takže klid. Nestáli ti za další trápení."
Strašně se přemáhal, aby nezačal brečet jako malá holka. Tohle mu ještě nikdy nikdo neřekl. A absolutně nepředpokládal že by zrovna tenhle tiše trpící, mlčící kluk byl z těch, co ho podrží.
,,Pojď vyrazíme, ať nepřijdeš pozdě."
Neklepej. Dveře už jsou otevřené.
Sasuke:
Když dorazili do Hiruzenovy restaurace, rozloučili se jen pohledem. Každý přemýšlel o svém a samozřejmě hlavně o tom druhém. Sasuke si pak vzal po obědě Yuki a vyrazili spolu na hřbitov. Slíbil se vrátit kolem druhé, aby mohl ještě v přeplněném lokálu vypomoct.
Sotva nakoupili v květinářství, dostali se pod kopec a z chodníku vstoupili na vyšlapanou cestu přes louku, Yuki se roztáhla ústa v úsměvu, pobrukovala si zvláštní melodii a ještě u toho stihla poskakovat. Sasuke ji bedlivě sledoval, hlídal, ale pro teď se jí myšlenkami nevěnoval. Musel myslet na Gaaru.
Takže kluk spadne do drogové závislosti a místo toho aby se mu někdo snažil pomoct, se k němu všichni otočí zády a ještě ho vyhodí ze školy. To má opravdu hloubku. A to měl pocit, že lidi nejsou až takoví omezenci, za jaké je měl.
,,Jé hele! Holoubek!" vypískla Yuki a ručkou ukazovala k nebi.
Sasuke vzhlédl a hledal ve slévající se modré a bílé nějakou stopu po okřídleném tvorovi.
Jen toho ptáka zahlédl a musel se usmát. Vypasený holub se usadil na stromě nedaleko vstupu na hřbitov. Yuki už brala za kliku u prorezlé branky a s broukáním a skotačením vtančila dovnitř. Sasuke byl rád, že ho zatím míjí její všetečné otázky protože co si budeme povídat, občas jsou značně vyčerpávající. A zvlášť pak ty, u kterých tomu malému mimozemšťanovi nedochází, že bolí.
Teprve teď ale Sasukemu došlo že za všechny ty roky co sem chodí je tohle prvně, kdy nad Narutem samotným neuvažuje... Ne, není to tím že by ta bolest ze ztráty polevovala, jen se jeho život trochu rozbouřil a měl hodně věcí k zamyšlení a tak nevěnoval tolik času tomu, na co ho dříve měl spousty.
Yuki byla u hrobu první, dřepla si a velice vážně se zadívala na první rašící výhonky plevele. Letošní jaro začínalo s předstihem. Byl březen, ale i tak velice teplý.
,,Můžu je vytrhat?" zeptala se.
,,Posluž si," usmál se Sasuke, položil na hrob květinu a začal rachtat v krabici za náhrobkem, aby vytáhl svíčku se zapalovačem.
Chtěl by si tu povídat - sám pro sebe či s Narutem, to už vlastně záleží jen na úhlu pohledu. Potřeboval si v hlavě všechno srovnat ale bylo mu jasné že jak promluví, bude mu odpovídat Yuki. Od doby co jí sem vodí, mluví u hrobu minimálně. Ale i tak mu to občas nedá a než se Yuki začne ptát, vždycky to aspoň na chvíli zkusí.
,,Tak si představ, poznal jsem zajímavého člověka. To už se mi dlouho nestalo."
,,Strejdu Gaaru, viď?" ozvalo se vědoucně.
Jistě že nemá smysl mluvit si tu do větru a s nikým, když je s vámi človíček, co slyší i žížalu vrtající se v hlíně dva metry od vás.
,,Jo, strejdu Gaaru," odpověděl jí.
Musel uznat že je daleko příjemnější, když vám někdo odpoví a neutváříte si jen představy o tom, co by vám na to ten druhý asi tak řekl.
,,Taky to neměl s ostatními lidmi úplně jednoduchý."
,,S nikým to není jednoduchý," broukla Yuki jako by to věděla.
Jako by se přesně chytala jeho mysli a všeho, co jí zrovna prochází. Vždyť to říká pořád. Je tu napůl. Ještě není hotový člověk. Ale v koutku duše věděl, že za tou nespokojeností stojí v Yukiině případě jiná událost.
,,Nezlob se na tu mámu. Ona to dělá abyste se měli dobře. Však už to dlouho nepotrvá. Slíbila to ne?"
,,To jo. Ale i tak."
,,I tak?"
,,Tak nějak."
,,Co prosím?"
,,Ha! Hotovo!" postavila se, v ručkách plevel. ,,Kam s ním?"
,,Základní otázka co trápí celé generace."
,,He?"
,,Tamhle v rohu je kompost, tak to tam dojdi vyhodit," odpověděl nakonec.
A to byla ta vzácná chvíle, kdy u toho hrobu zůstal stát na okamžik sám. Zamyslel se, v rukou stále svíčku a zapalovač.
,,Už chápeš co jsem myslel tím, že bez Yuki by to tu bylo na mašli? Ještě že jí mám... A teď do toho Gaara. Já jsem si myslel že to s ním bude jednoduchý. Zdá se daleko čitelnější než jsi kdy byl ty, ale nějak zjišťuju... Že jsem se s troufalým tvrzením že ho budu mít na háku dost přecenil. Nejsem si jistý že se v něm vyznám, pokud mi toho poví ještě víc, než dneska. Nemám ale v úmyslu od něj utéct. Víš, myslím od toho... hm... asi vztahu, co se snaží si se mnou vybudovat. Proč bych tomu měl bránit, když nemám co ztratit? A silně pochybuju že ještě někdy zažiju takovou bolest jako tu, když jsi odešel... Teď bych nutně potřeboval slyšet tvůj názor."
,,Nestačil by můj?"
Sasuke nadskočil snad metr nad zem a prudce se otočil.
,,Ahoj," řekla mladá žena.
Nějak to nezapadalo. Vídal tady jen Hinatu a to málokdy, dával si záležet aby se tu moc nepotkávali a neměli čas si ubližovat starými vzpomínkami. Ale co tu dělá ona? Jestli jí tu viděl tak před dvěma lety, je to moc...
,,S- Saku... Sakuro?"
,,Trefa," vlídně se usmála.
,,Nečekala jsem že tu někoho potkám ale jak vidím, ty ses ho pořád ještě nepustil, viď?"
,,Ne že by to šlo."
,,Sasukééééé!" vypískl pidi človíček a rozeběhl se k němu.
Yuki ovšem nestačila ten nenadálý běh dotáhnout do konce. Škobrtla o vlastní botu a jak dlouhá tak široká sebou práskla k zemi.
,,Ježíši!"
Sakura neSakura, popoběhl k malému ozembouchovi a stavěl ho na nohy.
,,Jsi celá?"
,,Nejspíš...hm..." bručela, ale neplakala. ,,Kdo je ta teta?" zamračila se a našpulila pusu.
,,Někdo koho jsem dřív znal. Chodili jsme spolu do školy. Taky znala Naruta."
,,To neni fér víš? Všichni jste ho znali a mě si klidně umře a nepočká na mě!"
Sasukeho ta upřímnost poněkud zabolela u srdce a tak očima vyhledal pomoc. Sakura se však velice upřímně smála, a pronesla:
,,Hrozně by ses mu líbila."
Yuki přimhouřila oči a prohlížela si jí. Pak se jí kukadla roztáhla, zamrkala a taky se na ní usmála. Očividně se jí zalíbila.
,,Já jsem Sarutobi Yuki!" představila se, a děsně dospělácky jí podala ruku.
Sakura měla zřejmě co dělat aby nebrečela smíchy, ale udržela vážnou tvář, natáhla k ní paži a také se představila.
,,Haruno Sakura. Ráda tě poznávám."
,,To dítě je hroznej komediant. Ale tak... Má to v genech, zdá se."
,,Tím padá otázka, jestli je to tvoje dcera. Takže někdo z Narutovy strany?"
,,Oficiálně... jeho nevlastní sestřenice."
,,To jsou věci... Jdu dát kytku na hrob, trochu zavzpomínat a koho tu nepotkám. Myslela jsem že zrovna tebe už nikdy neuvidím."
,,No, svět je malej."
Yuki vzala svíčku ze Sasukeho ruky, aby se ho za ní mohla chytit a ze slušnosti mlčela. Čekala až si to ti dva dopovídají i když už se jí v hlavičce jistě vylíhla spousta otázek.
,,Co máte v plánu teď?"
,,Asi už jen zapálit tu svíčku... a odejít. Trochu se projít než se vrátíme. Slíbil jsem že ve dvě budu v práci."
,,Nevadí když se připojím? Alespoň na chvilku?"
Sasuke se podíval na Yuki, a ta jen se zářivým úsměvem kývla. Bylo rozhodnuto.
,,Jasně, proč by ne."
Asi to nebyl úmysl... Ale zdá se že poslední události do něj zase vdechly život.
Komentáře
Přehled komentářů
"Kam s ním?"
"Základní otázka co trápí celé generace."
*lehla*
Takovou dobrou hlášku už jsem dlouho neslyšela XD Takový pěkný optimistický díl (Před tím než se ti zas všechno po...kašle). Já jednoducho zbožňuji Yuki. Ona je takové malé sluníčko které vždy rozežene chmury. :3 Doufám že Sasuke najde (aspoň dočasně? XD) dobrého přítele a možná i spřízněnou duši? Kdo ví.. necháme se překvapit. :)
žeby?
(IQY, 3. 3. 2014 3:48)žeby sa trošičku roztrhli mraky a kúsok svetlejších lúčov dopadlo na Sas? moje zlatíčko by si už fakt zaslúžilo chvíľku nehy Osudu !
uhm
(pani_Lucie, 3. 3. 2014 1:20)Trochu matoucí začátek- Co dělají ti dva v jedné cimřem na jedné hromadě? - a Gaara se začíná vybarvovat, leze to nich jak z chlupaté deky, ale není se co divit, taky bych se moc nešířila byt něma, aj tak to vypadá nadějně
...
(Eisha, 3. 3. 2014 0:47)
Tak mi selhal počítač. A stejně jsem musela brachovi ukradnout tablet a přečíst se Tvou povídku (:. Zase jsem si pobrecela, ale strašně moc se tesim na další díl. Jsem zvědavá na Gaaruv příběh.
Optimismus
(Kameko Kuroi, 2. 3. 2014 22:56)Poněkud více optimistické, ale stejně u toho zadržuje slzy. Děkuji že píšeš...
Nemám ráda nadpisy... -_-
(Suri-chan , 3. 3. 2014 23:08)