,,Panejo!" Neubránil se blonďatý mladík překvapení a jen taktak se udržel, aby nehvízdnul.
A "panejo" rozhodně nebylo to jediné, co mu prolétlo myslí. Zrovna se Sasukem Uchihou dorazil do rekreačního horského centra. Věděl že si Uchiha může dovolit cokoli, ale tohle bylo jako scéna z Pretty Woman. Tak trochu si připadal, že tam nemá co dělat, a zrovna člověk jeho kalibru. A pořád také přemýšlel nad tím, kde se to štěstí vzalo. Fakt že je Sasuke Uchiha velmi vstřícný klient, nechce po něm nic co nemá oficiálně v popisu práce, je na něj tak milý až je to neuvěřitelné, a chce s sebou na taková místa brát právě jeho...
,,Naruto?"
,,Ano?" prudce se obrátil a zkoumal Uchihův obličej pohledem.
Nebyl si jistý, jestli mu během toho co byl duchem nepřítomný něco neříkal.
,,Už jsi se vynadíval?" zasmál se.
Narutovy tváře znachověly.
,,Ne... Promiň... Naruto, mám ještě nějaké vyřizování, takže se do večeře budeš muset zabavit sám. Myslím ale že by to neměl být problém, mají tu nejrůznější zábavní programy, masáže, sporty... dokonce je tu i skvěle zařízený bazén."
,,Dobře. V kolik je večeře? A kam mám...?"
,,O půl sedmé si tě tu vyzvednu, takže do té doby se máš pro sebe."
Chvilku na to klaply dveře a Naruto v tom zářivém, neznámém místě zůstal docela sám. Prošel první pokoj, prsty se dotýkal každého naleštěného kusu nábytku tvořícího "obývací místnost". Když vešel do ložnice, zůstal stát jako omráčený.
Byli jsme hodně naivní když jsme si mysleli, že to po nás nebude chtít, ozval se posměšný hlas Rozumu, a Svědomí mu tiše přitakávalo.
Jenom Srdce si předlo tu svou, že mladý Uchiha je úplně jiný než každý z těch lidí, kterým kdy dělal společníka.
Prozkoumal podrobně celé apartmá, dokonce i minibar, ale nebyl si jistý co si smí vzít, tak ho raději zase zavřel. Věděl že by se tu za chvíli začal nudit a tak si vzal potřebné věci a rozhodl se jít zjistit, kde že tu mají ten bazén.
Nebyl problém ho najít, zvlášť po tom, co se zeptal a pohledná pokojská ho velmi nadšeně doprovodila před správné dveře. Divil se co všechno takový malý hotýlek v horách spolkne. Převlékl se tedy v šatnách do plavek, zavřel si skříňku a klíč na šňůrce si ovázal okolo zápěstí. S osuškou se vydal do sprch kde se jen lehce skropil a celý natěšený zamířil k bazénu. Položil si osušku do poličky k tomu určené a už už se chystal rozeběhnout a skočit. Když však uviděl několik postarších pánů zabrzdil, a vzal to radši po schůdcích. Neměl by vyvolávat moc rozruchu, zvlášť ne, když doprovází Sasukeho.
Vydržel plavat, a vesele se máchat po opravdu dlouhý čas. Potom se rozhodl, ještě než odejde, že vyzkouší vířivku, navíc se potřeboval trochu ohřát, zuby už mu cvakaly jak kastaněty.
Teplá voda byla opravdu velmi příjemná. Mladému společníkovi bylo báječně. Ničím se netrápil, nad ničím nepřemýšlel, dokud jeho pohled neupoutal jistý muž. V domnění že ho klame zrak si protřel oči, muž se však k němu v tu chvíli otočil zády a tak si nemohl být jistý, koho to vlastně viděl.
Je přece pryč už tak dlouho... zaznělo od Rozumu.
Ale mohl se vrátit, oponovalo mu Srdce.
Přiznej si, rád bys ho znovu viděl, uchechtlo se Svědomí.
To ano, rozjelo se to naplno v blonďaté hlavě.
Tobě to nedochází? Sasuke se ti líbí, protože mu je podobný. A nejen v chování.
Dochází. Sasuke je v mnoha ohledech stejný, i on je ke mě bezdůvodně hodný... Jen ON... Tehdy... ON si mě hýčkal jako tu nejdražší, porcelánovou panenku.
Třeba ho Sasuke zná...?
Kuš! O tom nikdo z vás vůbec ani neuvažujte! umlčel své stálé trapitele, zvedl se z vířivky a odkráčel si pro osušku. Zachumlal se do ní, připravený na odchod.
,,Naruto?" ten hlas ho zarazil na místě, a následně se po něm prudce otočil.
Stáli si tváří v tvář.
,,Jsi to ty! Myslel jsem si to už když jsem tě viděl v bazénu... jen jsem asi nechtěl věřit svým očím," vlídně se na Naruta usmál, ostatně, vždycky, kam až jeho paměť sahá, se na něj takhle usmíval...
Narutovi se nedostávala slova. On byl ten první. Ten, kým to tehdy všechno začalo.
,,Crow?" vypadlo z něj tupě a se stále ještě pootevřenou pusou na něj zíral.
Komu se tu ještě zdá, že se věci komplikují? Ruky hore! a v blonďaté hlavince se zvedl les rukou, každá emoce hezky jednu, některé i obě.
,,Vím že jsi mi tak říkával... Nesmělo to vyjít najevo, ale ty časy už jsou dávno pryč. Mé pravé jméno je Itachi. Uchiha Itachi."
Modré oči se rozšířily hrůzou.
,,T-ty... Jsi... Ty jsi..."
Do háje! Neměli jsme ani ponětí, že má Uchiha DVA syny!!!
,,Syn nechvalně proslulého Fugaka Uchihy a pokrevně spjatý s tím pedofilem Madarou? Ano. To jsem."
,,A taky máš... mladšího bratra, že?"
To jen pro upřesnění...
,,Ano. Sasukeho. Prý je tady u vás v politické scéně velké zvíře."
,,Crow... E, ne... Itachi? Podívej... mám na tebe prosbu. Dlouho jsme se neviděli a rád bych ti věnoval svůj čas, ale nemůžu. S někým tu jsem-" začal Naruto když se konečně zvládl trochu vzpamatovat. ,,-a vím že je to hloupý, a proboha, na nic se mě neptej ale... předstírej prosím tě, že se neznáme, ano?"
,,Naruto děje se něco? Je všechno v pořádku?"
,,V nejlepším. Jen bych... dost nerad vysvětloval svou minulost zrovna té osobě, které dělám doprovod."
,,Dobře. Chápu. A kdo to je?"
,,Promiň, už musím," Naruto vzal tryskem do zaječích.
Oblékl se jak nejrychleji mohl a pádil do jejich apartmá. Jakmile za ním bouchly dveře, začal v sobě zase pitvat co, kdo, kdy, kde, s kým a proč vlastně.
Když se pak přiblížila půl sedmá, elegantně se oblékl a celý nervózní z předchozích událostí čekal na Sasukeho. Strašně se bál že to dnešní nečekané setkání bude mít dosti neslavnou dohru.
Mladý Uchiha se objevil ve dveřích skutečně úderem půl sedmé.
,,Nachystaný? Můžeme?" Naruto kývl.
,, Děje se něco?"
,,Ne, ne, to je dobrý," usmál se blonďatý jak nejlépe dovedl a oba se odebrali k hotelové restauraci.
,,Vážně ti nic není? Nestává se že bys tak dlouho mlčel."
,,Ummm, ne, opravdu nic, jen se toho poslední dobou hodně seběhlo a já... asi nad tím moc přemýšlím, promiň."
,,Co ti mám promíjet?"
,,Mám se věnovat tobě, a ne svým problémům."
Uchiha zastavil a obrátil se přímo k našemu mladému společníkovi.
,,Klidně se jim věnuj, ale nahlas. Rád tě poslouchám."
,,Tohle ale nejsou věci vhodné pro běžnou konverzaci."
,,Dobře, tak až budeme sami?"
,,No... Ale..."
,,Jaképak ale?" Sasuke vzal jeho obličej do dlaní a zpříma se mu zadíval do očí.
Jak teď zareagovat? Co máme udělat?
Naruto začal panikařit.
Dát mu ty ruce pryč nebo se jimi nechat laskat? Dotknout se ho také, nebo nepohnout rukama? Naklonit se blíž, nebo počkat co udělá?
,,Odpusť, asi už jsem moc osobní," s těmi slovy z Naruta ruce stáhl a tiše se rozhýbal, aby prošel dveřmi do restaurace.
Blonďatý kluk se vlekl za ním jako ocásek. Oba vypadali dost nevesele a každý si nejspíš přemýšlel nad svým. Během večeře nemluvil ani jeden z nich. Naruto však dost nervózně pokukoval po místnosti a modlil se, aby starší z bratří Uchihů nedostal chuť na večeři zrovna teď. Jeho modlitby byly vyslyšeny. Když dojedl, sice nervózně, ale stále způsobně vyčkal, dokud svůj příbor neodloží i Sasuke.
,,Jestli chceš jdi na pokoj. Ještě se tu chvíli zdržím a potřebovat tě u toho nebudu." Uchiha se na něj ani nepodíval, zvedl se a zamířil k baru.
,,On se zlobí...?" vzdychl si Naruto a ruce zabořil do vlasů v gestu bezradného člověka.
To nám to tedy hezky začíná... Ačkoli tohle se nám nepodobá, umíme podělat cokoliv, ale práce nám nikdy problémy nedělala, ne?
,,Na - ru - to - ...?"
Mladý společník zvedl oči, a ten pohled ho málem skolil.
,,Itachi!" vyjekl.
,,Jsi v pořádku?"
,,Jo, v naprostém! Zrovna... zrovna budu odcházet a..."
,,Přestaň šílet, Naruto. Nic po tobě přeci nežádám."
,,Jenže... Já... Huf!" blonďák praštil hlavou o stůl až se to rozdunělo přes půlku lokálu. Pár poblíž sedících lidí ustalo v konverzaci a ohlédli se po něm, pak už mu však ani jeden z nich nevěnoval pozornost. Tedy vlastně... Jeden ano.
Itachi Narutovi prohrábl vlasy.
,,Není to nic tragického. Jen se potkali dva cizí lidi, kteří sdílejí stejnou minulost. Jen jsem chtěl vědět, jestli se máš dobře, co děláš a... tak.
,,Jestli s tebou teď nepřestanu mluvit a neodejdu," střelil očima k baru, ,,všechno totálně... dodělám."
,,Ach... Tak běž. Myslím že se tu stejně ještě párkrát potkáme. A neměj strach, Já o své minulosti nikomu nevyprávím. A to ani blízkým příbuzným," mrkl na něj, vstal a zmizel mu ze zorného pole.
Naruto se s totálním zmatkem v hlavě došoural do pokoje. Zamířil k pohovce do které se zhroutil, a následně se na ní stočil do klubíčka.
Tak takovouhle životní ironii nevymyslí ani Argentinská režisérka telenovely...
Naruto zaúpěl.
KIBA.
GAARA.
SASUKE.
A teď se do toho namočí ještě ITACHI. Co mám sakra dělat?!
Pokoušel se poslouchat Srdce, ale to teď na přeskáčku křičelo právě tato čtyři jména. Rozum radil dát ruce pryč ode všech a Logika pro jistotu mlčela úplně.
,,Co si počnu?" vzdychl do ticha pokoje.
Pak ale kňourat přestal, protože se ozvalo vrznutí dveří. Naruto se posadil a okamžitě rozhodl. Sasuke ho sem vzal, aniž by od něj něco očekával, a navíc se mu teď má ten týden věnovat.
Dobrá. Po následujících pár dní máme rozhodnuto - Sasuke Uchiha, a nikdo jiný.
,,Naruto omlouvám se jak jsem se zachoval. Bylo to více než nevhodné." omlouval se mu štíhlý, černovlasý muž už od dveří a pomalu kráčel k němu, aby se vedle něj posadil na pohovku.
,,To ne! To ty promiň... Jsem pitomec..."
,,Nejsi. Nemám právo tě chtít znát víc."
Naruto na chvíli zaváhal. Nakonec z něj ale vylezlo, co měl na srdci.
,,Sasuke, možná na mě pak úplně změníš názor, ale musím ti něco důležitého říct."
...
(terkic, 12. 8. 2013 23:55)