Gaara seděl zkroucený na lavici a čekal, až se objeví nějaká bílá vrána, a obeznámí ho s Narutovou situací. Bylo kolem jedenácté dopoledne, když se tak skutečně stalo.

,,Vy jste přítel pana Uzumakiho?"

,,Dá se to tak říct."

,,Vy nejspíš nebudete osoba co má jeho zranění na svědomí, že?"

,,To máte pravdu. Jak je na tom?"

,,Nebylo to tak zlé, jaké se to zdálo. Ani jsme nemuseli šít. Už má za sebou kompletní ošetření... ale jelikož to pro něj bylo značně bolestivé a traumatizující, dostal nějaké léky proti bolesti, a na zklidnění, a usnul. Rád bych si s vámi ještě promluvil o postupu v jeho uzdravování-"

Gaara zapřemýšlel jestli má přiznat, že kromě jednostranné lásky a faktu že si ho kupuje nemá s Narutem žádný vztah, ale nakonec pomlčel.

,,- s panem Uzumakim jsem o tom hovořil ještě před ošetřením... Takže poté si ho můžete odvézt domů, jestli budete chtít. Nebo s ním můžete počkat na pokoji dokud nenabude vědomí."

,,Vezmu si ho domů. Povídejte." řekl Gaara a v duchu zavrtěl hlavou nad tragikomičností této situace.

,,Začnu tím hlavním, a to, že by se měl nějakou dobu vyvarovat análního styku. I po zdánlivém uzdravení by se mohlo snadno stát, že se pod tlakem ty ranky otevřou. Prvních pár dní by neměl jíst nic těžce stravitelného, aby měl jeho trávicí trakt menší zátěž a ta zranění se snadněji zahojila. Také bude mít nejspíš tak dva tři dny problémy se normálně posadit, už jsem mu doporučil pracovní neschopnost." Gaara zapřemýšlel, co mu asi tak Naruto nalhal že vlastně dělá.

,,Kdyby měl jakékoli obtíže, říkal jsem mu aby se zastavil... Kdyby se mu znovu nechtělo, spoléhám na Vás, že mu trochu domluvíte. Tady je předpis, v naší lékárně si vyzvedněte tuto mast a jsou tam i připsané léky proti bolesti. To bude asi vše." Gaara natáhl ruku po  papíru s téměř nečitelným písmem, a vzal si jej.

,,Děkuji. Dojdu tam a Naruta si vyzvednu...?"

,,Pokoj 306, je to tamhle, přes chodbu a doprava."

,,Děkujeme vám doktore. Hodně štěstí v další práci, nashledanou."

,,Ať se přítel brzy uzdraví. Nashledanou."

Zajímavé, jak rozdílně s vámi zachází lidé ze soukromé, a lidé ze státní nemocnice...

 

Rudovlasý tedy obstaral léčiva, vyzvedl si Naruta, zaplatil za péči, podepsal jeho revers a odnesl si ho v náručí - stejně tak jako ho sem přinesl. Zamířil rovnou k Narutovi domů. Sotva byli za dveřmi bytu, Gaara hledal kam by ho položil. Všiml si krve na prostěradle v posteli, a tak ho tedy uložil na úzký gauč, břichem dolů, a šel se podívat po čistém povlečení.

Naruto spal. Léky stále ještě působily a nejspíš tomu spánku nahrávalo i jak fyzické, tak psychické vyčerpání. 

 

Gaara pracně převlékl postel, a uklidil nepořádek v místnosti. Došel pro spícího mladíčka, uložil jej do postele a velice něžně ho svlékl jen do spodního prádla. Pak ho zachumlal do deky, opustil místnost a zavřel dveře. Dal se do dalšího úklidu, protože při té příležitosti neměl čas přemýšlet KTEREJ ČUBČÍ SYN TO UDĚLAL, nebo JAKÝHO SRÁČE  ZA TO PŮJDU ZABÍT. Sesbíral oblečení v předsíni - dovtípil se, že jsou to věci, ve kterých se Naruto večer vrátil domů a i s barevným povlečením a prostěradlem to všechno narval do pračky, nehledě na to, že se to nejspíš obarví. Zapnul přístroj a těžce vydechl. Prošel zbytek bytu, ale všude jinde bylo uklizeno. Udělal si tedy kávu, vzal si nepohodlnou kuchyňskou židli a šel se posadit do pokoje, kde blonďatý mladík zdánlivě poklidně spal.

 

,,Proč musím být ze všech lidí na světě zamilovaný zrovna do tebe..." zašeptal si pro sebe.

,,Protože jsi masochista," ozvalo se cinknutí zvonečku, v podobě Narutova smíchu.

Gaara semknul rty. Netušil že se probudil. Sláva nebesům že neřekl nic horšího.

,,Děkuju ti," dodal o poznání vážněji modrooký.

,,Vůbec není za co. Kdo ti to vlastně...? Ale ne. Nechci to vědět. Radši."

,,Ne? Vážně?"

,,Vážně."

,,Proč?"

,,Rozbil bych mu držku."

,,Třeba by to pomohlo," povzdychl si mladý společník.

Bál se posadit, tak se alespoň opatrně nasunul na bok, aby na Gaaru sedícího na židli lépe viděl.

,,Asi sis dnešek představoval jinak než zachraňováním mýho zadku," ten dvojsmysl byl naprosto jasný, ale stejně to vyznělo těžce sarkasticky.

,,Jsem rád že jsem s tebou. To je to, na čem teď záleží. Jak ti je?"

,,Líp. Děkuju."

,,Nechceš něco?"

,,Nehodlám tě otravovat víc, než je třeba."

,,Neotravuješ. A kušuj. Tak co?"

,,Jestli můžu poprosit o čaj..."

,,Ne, nesmíš," protočil Gaara oči a zvedl se, aby došel do kuchyně.

,,Díky."

,,Nechtěj mě nasrat s tím tvým věčným děkováním!" zavrčel ještě, než se marodovi ztratil z dohledu.

,,Hrabe mi," zhodnotil Naruto když opět zaslechl slabé hlásky.

Ale měly pravdu. Lépe se mu to snášelo, když na to nebyl sám. Sobecky si přál, aby tu s ním Gaara prostě zůstal. Aby tu byl nejméně celý zbytek dne. Aby tu i přespal, a on se večer měl ke komu přitulit. Aby ráno vstal a byly tu ty starostlivé, a kdysi tak divoké oči.

 

,,Už se to nese," ozvalo se medvědí bručení, než do místnosti vplul Gaara s hrníčkem v ruce.

Uvařil mu Earl Grey s medem, shodou okolností Narutův druhý nejoblíbenější nápoj.

,,Děku- Jo... Nemám zač... Jasně..." změnil odpověď když po něm Gaara hodil "opovažsetovyslovit" pohledem.

,,Měl by sis vzít ten prášek co ti doktor napsal, a taky je tam mast na... no, na tamto."

,,Hodíš to po mě prosím?"

,,Jo," Gaara došel pro sáček s léčivy a podal je Narutovi.

,,Divím se, že tě to nebolí."

,,Ale jo, bolí. Nebylo to poprvý, jsem zvyklej. Jen to tentokrát bylo trochu přes míru. Mrzí mě žes byl u toho..."

Gaara to nekomentoval. Jen a pouze pozoroval jak Naruto polyká pilulku a jak si prohlíží kelímek s mastí.

 

,,Budeš se dívat?" řekl Naruto v žertu ale vzápětí si uvědomil, jak stupidně to vyznělo.

,,To... to nebyla nabídka... To měl být fór..." dodal na upřesněnou.

,,To mi došlo. Jdu kouknout na pračku, asi budeš mít tu košili batikovanou, neva?"

Naruto se smál ještě když Gaara vcházel do koupelny. Bylo dopráno, vytahal tedy věci z bubnu pračky aby je pověsil na sušák, opřený v předsíni v koutě. Dle předpokladu na sobě měla nejen košile roztodivné barevné tvary.  Vrátil se za blonďákem až když bylo prádlo dověšené a on si byl jistý, že už ten mazací proces dokončil.

,,Nemáš hlad?"

,,Tak trochu."

,,Trochu?"

,,Trochu víc."

,,Něco uvařím."

,,Ty to umíš?"

,,Hele nepodceňuj mě. Jsem sice bohatý, ale i tak žiju sám, a umím se o sebe víc než dobře postarat." I o tebe bych se postaral, řekl si ještě v duchu.

 

A tak se o nějaký čas později přišoural Gaara zpět a nesl polévku. Narutovi se seběhly sliny, bylo to cítit jako poctivý vývar, a ten neměl už... No, asi od dětství.

,,Bujón z pytlíku?" zeptal se nejdřív, aby si nedělal iluze.

,,Kdepak, poctivý vývar. Lednici máš kupodivu plnou."

,,Za tohle bys něco zasloužil, ale když to řeknu, tak to zase bude znít blbě."

,,Co bych zasloužil?"

,,No pusu, tak se to přece říká..." zamručel ještě, a natáhl ruce po misce podložené utěrkou.

Gaara mu jí vložil do dlaní a podal lžíci.

,,Abych na to nezapomněl, máš se prý šetřit, nejíst nic těžce stravitelného a kdyby se dělo cokoliv nezvyklého, tak se máš zastavit v nemocnici."

,,Jo, tohle mi doktor taky říkal, předtím než mě zdrogoval."

Naruto jedl a Gaara byl myšlenkami někde mimo místnost.

,,Já vím že jsem ti měl dnes a zítra dělat společnost, ale nakonec jí děláš ty mě, takže... pokud tě obtěžuju, tak klidně odejdi, já to pochopím. Nebo spíš... zauvažuju proč jsi nezdrhnul dřív."

,,Nemůžu..."

Mladého společníka ta odpověď zaskočila, lžíce se mu zasekla na půli cesty do úst.

,,Co jsi to říkal?" probral se najednou Gaara a pohlédl mu do očí.

,,Nevnímal jsi, co?"

,,Promiň."

,,To nic... Já jen, že můžeš kdykoliv odejít."

,,Ale já nechci. Pokud vím, jsi můj až do zítřejší noci."

,,Ale nemůžu ti poskytnout žádné služby... Dnes pomalu ani ty standardní."

,,O to mi vůbec nejde."

,,Jo... Je v tom zase ta věc s láskou, viď?"

,,Ano. Nemůžu si pomoct, víš?"

,,Vím. A vidím. Ale nerozumím."

,,Já taky ne. Ale už jsem to naprosto přestal řešit, nebo cokoliv předstírat. Prostě to tak je."

,,Pojď blíž."

Naruto odložil misku od polévky.

,,Proč?"

,,Prostě pojď sem a zavři oči."

Gaarovo srdce se prudce rozbušilo. On mě políbí! Že ano? Že? Prosím...!

Sedl si naproti němu a zavřel víčka. Tiše a strnule vyčkával a doufal, že na svých rtech ucítí ty Narutovy.

A blondýn ho skutečně políbil - ale pouze na tvář.

,,To je za tu polívku, za pomoc ... a tak."

Když Gaara otevřel oči, Naruto se usmíval. Nevěděl proč u všech čertů zrovna on, proč tenhle kluk. Ale tím že ho miluje si je naprosto jistý. Gaara ho pohladil po tváři.

,,Asi by ses měl prospat."

,,Jsou tři odpoledne, jak bych asi usnul?"

,,Chceš pusu na dobrou noc?"

,,Chtěl bych... prosím." Gaara mu oplatil předchozí polibek na tvář tímtéž, jen svými rty na jeho tváři spočinul o něco déle.

Odtáhl se a pak si vzájemně hleděli do očí. Naruto věděl že když to udělá, už to nebude moct vzít zpátky. Jenže právě teď v něm všechno křičelo, ať do toho skočí po hlavě. Co na tom, že si nakonec natluče? Vždyť než přijde bolest, bude mu dobře, bude zase na chvíli cítit, že je rád na světě. Tak položil Gaarovi ruku na tvář a pak mu prsty vjel do vlasů.

 

,,Naruto," vzdychl rudovlasý, a olízl si rty.

,,Polib mě. Ale dřív než si to rozmyslím."

Sotva tu větu dokončil, přisál se Gaara svými rty k těm jeho. Netrvalo dlouho, a hladově ho líbal. Nemohl se ho nabažit. Naruto to nikdy nikomu nedovolil a teď - smím! Já jediný smím! To už přeci něco znamená, ne? Nakonec si k němu, ač bylo teprve odpoledne, lehl, objal ho a sem tam ho políbil. Povídali si pak po celý zbytek dne, a dlouho do noci. Gaara si uvědomil že ho do té doby vlastně moc neznal. 

Naruto ale ochotně vyprávěl, odpovídal na veškeré otázky a uvědomil si, že některé vzpomínky zdaleka nebolí tolik, když je vyprávíte někomu, komu na vás záleží a... kdo vám přestal být lhostejný.