,,Podle mapy už jsme tam měli být," podrbal se Uchiha v černých vlasech.

,,Říká ten co tvrdil, že je to pět centimetrů po tý červený čárce," chechtal se mu Naruto.

Nakonec se pro výlet rozhodli ihned a vyrazili na takzvaně "poznávací stezku", která se táhla přilehlým okolím hotelu.

,,Zní to zoufale, ale mapy jsem opravdu nikdy nepotřeboval. Leda GPSku."

,,Je to poznat." 

Naruto se nemohl zastavit. Smál se Sasukeho neumu už dobrých deset minut. Když mu Naruto vysvětlil které značení v mapě co znamená, Sasuke trval na tom, že je zpátky k hotelu dovede on sám. Na veliký úspěch to ale zatím nevypadalo.

,,Sasuke, opravdu ti tolik záleží na tom abys nás tam dovedl ty, že nakonec dobrovolně strávíš noc v lese, nebo mi tu mapu už konečně půjčíš?"

Uchiha si povzdychl a pomačkanou mapu mu podal. Blonďatému chlapci stačil zběžný pohled, aby se zorientoval.

,,Večeři sice nestihneme, ale tak moc jak jsem si myslel, jsme si nezašli," usmál se na Uchihu a snažil se ho tím trochu povzbudit.

,,Netrap se tím prosím tě a pojď."

Naruto nad tím nepřemýšlel. Ani na sekundu ho nenapadlo, že jsou věci které jsou jako polibek - až příliš důvěrné. Chytl Uchihu za ruku a rázoval si to zpátky k rozcestí, kde sešli ze správného směru. Sasuke se nechal vést a mlčel, ponořen do vlastních myšlenek a úvah které bohužel, či bohudík - patřili blonďaté osobě, která teď dělala průvodce této dvoučlenné skupiny.

 

,,Omlouvám se," pronesl mladý boháč.

Naruto se nezastavil, ani neotočil. Vyšlo z něj jen velmi překvapené;

,,Proč?"

,,Takhle sis asi rekreaci nepředstavoval, co?"

,,Sasuke, můžu k tobě být upřímný?"

,,Musíš."

,,Heh, tak dobře. Neměl bych to říkat, protože jsem koneckonců jenom placená společnost, ale je mi s tebou vážně dobře. Zapomínám na věci... a lidi co mě trápí. Ale to nejdůležitější," Naruto se zastavil a otočil, aby mu pohlédl do očí.

,,To nejdůležitější pro mě je, že o mě tak nepřemýšlíš. Bereš mě jako bych byl tvůj dlouholetý kamarád, a já jsem ti za to strašně vděčný."

,,Vážně?"

,,Uchiho, ty si opravdu myslíš, že se ke mě kromě tebe někdo takhle chová? Že je ke mě takhle vlídný nějaký člověk, který za mé služby platí tak horentní sumy? Každý z nich semnou zachází... nebo zacházel jako bych byl jeho majetek. Platím tě - tak dělej co chci já. Buď tím, kým chci já. Ty Sasuke, ty jsi jediný, kdo mě chce před sebou takového, jaký opravdu jsem."

Nemohl si po těch větách nevzpomenout, mezi tím množstvím obličejů, na Itachiho, Kibu a Gaaru. I oni byli vyjímky v některých z pravidel. Ne však ve všech, jako Sasuke.

 

,,Víš... Já jsem se ze začátku opravdu snažil abych si držel odstup... Vůbec jsem si nechtěl připustit že se k tobě chovám jinak než k ostatním... Jenže já ve vší té falši a přetvářkách potřeboval člověka, který je sám sebou, na nic si nehraje a nestydí se za to. Když jsem si tě vyzvedl poprvé, došlo mi že tu masku co běžně nosíš, předemnou nevědomky odkládáš, a přisoudil jsem to tomu, že ti sedím stejně dobře, jako ty mě. A pak v autě, když jsi mi vyprávěl své zážitky, došlo mi že jsi osoba kterou jsem tak dlouho hledal..."

Jak tak na sebe koukali, oběma zároveň začalo docházet, že se vzájemně potřebují, ale že je to záležitost, kterou si nemohou dovolit věčně. Jednou to skončí. A čím později ten konec přijde, tím víc škod a bolesti to na obou mladících napáchá. Ale jen těžko myslet na konečné důsledky, když začínáte s prvními krůčky.

 

,,Co bys chtěl Sasuke?" zeptal se, ačkoliv se bál odpovědi.

,,Abychom se poznali za jiných okolností."

Přesně nad tímhle blonďatý společník uvažoval v okamžiku kdy si uvědomil, že ke Gaarovi něco cítí. A teď - je to tu znovu.

,,To já taky-" Naruto se otočil, a pomalu pokračoval v cestě. ,,-ale můžu tě utěšit tím, že nejsem zrovna vhodná partie."

,,Proč si to myslíš?" ozvalo se hned za ním.

Ani netušil, že je Uchiha tak blízko.

,,Jsem sobecký, emocionálně nestabilní, a v podstatě i psychicky narušený mentál!" zaprskal.

Sasuke se za ním však zasmál.

,,Možná jsi. Ale právě proto jsem si tě tak oblíbil, víš," Uchiha srovnal krok vedle Naruta, aby mu při hovoru viděl do tváře.

,,Akorát bych tě popsal trochu jinak."

,,Vážně?! Tak to by mě teda opravdu zajímalo jak!"

,,Člověk který hledá, a nenachází štěstí."

Blonďák se znovu zastavil.

,,Rozčílil jsem tě Naruto?"

,,Ne. Jen je ohromně zarážející, že se nemýlíš."

,,Naruto... Pokud překročím únosnou mez, klidně mě pošli do háje. Nemám právo-"

,,Jo! Jasně! Táhni do háje! S tím tvým pitomým NEMÁM PRÁVO! Znáš mou pravou tvář víc, než kdokoliv jiný, a to sis mě vzal jako společníka teprve potřetí!"

Naruto! Ty imbecile! Přestaň řvát na svého klienta!!! rozječela se Logika.

,,Krucinál... Omlouvám se... ujelo mi to."

,,To je v pořádku."

,,Není!"

 

Naruto se chvěl. Ani sám nevěděl jestli vzteky, strachem, nebo jím otřásá jiná emoce. Ale než na to přišel, objaly ho dvě hřejivé, velké ruce, a natiskly si ho na hruď. Bylo to jako ponořit bolavé srdce do nové lásky. Pokojný, uklidňující pocit. Jako by ten pouhý stisk v objetí vyhnal z těla negativní emoce i černé myšlenky. 

,,Já jsem fakticky kus zoufalce. Promiň Sasuke. Tyhle věci bys vůbec neměl vidět, měl bych si dávat pozor na to co říkám a dělám. Měl bych se chovat dospěleji. Měl bych-"

,,Pšt. Nic z toho nechci. Ale když už jsem u toho... Víš, jak ses mě před chvílí ptal co chci, napadla mě i jiná věc než jen ta, kterou jsem vyslovil."

,,A co tedy bylo to další co bys chtěl?"

,,Aby když jsi semnou, jsi vždycky zůstal sám sebou."

,,Sakra... Asi mě za chvíli rozbrečíš."

,,Promiň. To jsem v úmyslu opravdu neměl."

,,Ale daří se ti to!"

Naruto k němu zdvihl skelné, uslzené oči.

Nikdy se to nemělo stát.

Sasuke chytl jeho tvář do dlaní, a něžně ho políbil. Narutovi stekly slzy po tvářích. Už je nedokázal zadržovat.

 

 

 

Zbytek cesty zdolali mlčky. Ani jeden z nich netušil, co by měl tomu druhému říct, ale oba věděli, že předstírání toho že se to nestalo, jim nepůjde. Sasukemu bylo od té chvíle naprosto jasné, že jí našel. Že našel svou druhou polovinu a věděl, že mu propadl. Ale bál se sám sobě přiznat, že je do něj zamilovaný. Narutovy zmatky mezitím získávaly další  rozměry. Do citového guláše jménem Itachi, Kiba a Gaara se přimíchal Sasuke a všechno jakoby zhoustlo. Už nebylo úniku. Itachi je jeho minulost, a opravdu si přeje, aby to tak i zůstalo. Kibu ztrácí, jenže... co Gaara? Teď už mu nedokáže říct sbohem... A co teprve Sasuke... Nevěděl. Ale bál se chvíle, kdy veškeré emoce zapadnou na správné místo a on pochopí, co k nim vlastně cítí...

 

,,Hurá! Jsme tu! Ještě že se vyznáš v mapách, Naruto!" Sasuke se usmál.

Blonďák mu na to jen kývl, stále ještě netušil, jak se má k té situaci postavit.

,,No, přesně jak jsi říkal. Večeři jsme nestihli, tak si objednáme něco na pokoj a... uvelebíme se u filmu?"

,,Může být."

,,Udělal jsem chybu, viď."

,,Prosím?"

,,Ten polibek. Neměl jsem ti ho dávat. Vím to. Omlouvám se."

,,Už zase?! Přestaň se prosím tě omlouvat nebo se zase rozčílím a- !" Naruto si prudce odfrkl.

Ano. Rozčílil by se, a ta situace by se opakovala. To mu bylo zřejmé. Chytl Sasukeho za ruku a energicky ho táhl k hotelu. Ale i poté co se zklidnil a zvolnil tempo jeho ruku nepustil. Druhý člověk, kterému dovolil dát mu polibek na rty. A to jen protože... Protože ho...

 

Protože jsi do něj zamilovaný, Naruto, pousmálo se Srdce.

 

,,Jdi napřed Naruto, objednám to-" řekl Sasuke když vstoupili do hotelové recepce. ,,-máš nějaké zvláštní přání?"

,,Ani ne. Ale mám dost hlad," řekl a odebral se výtahem do patra a následně do jejich apartmá. 

Už ode dveří se rozeběhl, a skočil šipku na pohovku. Položil ruku na opěrku a nahmatal mobil, který tam dnes nechal, aby ho na výletě nikdo nerušil. Jedno zmeškané volání a dvě zprávy. Volání ze společnosti a první následující sms také.

"Až budeš mít čas, ozvi se. Chci mít jistotu že je vše v pořádku. Jiraiya."

Naruto neváhal, a volal.

 

,,Dobrý den, dovolali jste se do Centra Profesionálních společníků, jak vám mohu být nápomocen?"

,,Jiraiyo? Ahoj, tady Naruto Uzumaki."

,,Ah, výborně, četl jsi zprávu. Jak to jde?"

,,Všechno v pořádku, nedělej si starosti," lhal Naruto, až se mu od pusy prášilo.

,,To rád slyším. Co tvé zdraví?"

,,Zdá se že to bude v pořádku, díky za optání."

,,Ještě pořád po tobě nic nechtěl?"

,,Mimo rámec oficiálních služeb ne."

,,Zajímavý mladík."

,,Taky si říkám. No nic, budu končit, za chvíli přijde."

,,Opatruj se. Naslyšenou."

Naruto hovor ukončil a podíval se na jméno u druhé nepřečtené zprávy.

 

 

Jen to jméno viděl napsané a srdce mu poskočilo, aby se následně rozeběhlo závratnou rychlostí. Otevřel smsku a začetl se. Vyvolalo mu to na tváři skutečný, upřímný úsměv. Usmívat se přestal až poté co odepsal, vypnul obrazovku telefonu a odložil ho. Teprve pak zaregistroval Sasukeho, s lahví vína v ruce.

,,Někdo důležitý, viď? Ani na mě se takhle neusmíváš."

,,Ani ne, jen to bylo vtipný."

Sasuke otevřel lahev a nalil jim víno rudé, jako krev.

,,Co nevidět by měli přinést něco málo k jídlu."

Proč to Sasuke říká když je to zřejmé? Proto, aby toho nalačno moc nevypil? Že by měl něco v plánu? Nebo ho jen prostě nechce sbírat z podlahy?

 

,,Tak... Na jakou koninu se podíváme? Mají tu vážně all stars výběr."

,,Cokoliv u čeho se nemusí myslet, ani moc vnímat."

,, Hřiště snů?"

,,Spíš něco humornýho u čeho hned neusneme."

,, Zombieland?"

,,Klidně."

Sasuke to tam pustil a mezitím si šel převzít vozíček s jídlem a dát stevardovi dýško.

,,Říkal jsi že máš velký hlad, vem si cokoliv co tam najdeš."

Naruto se otočil. Měl hlad že by snědl Karkulku, babičku, myslivce i vlka a ještě by neměl dost. Takže po důkladné prohlídce si přivlastnil celou mísu zeleninového salátu se sýrovou zálivkou a zdlábl to během prvních deseti minut filmu. Sasuke ho po očku pozoroval, a culil se. Sám si vzal jen nějaké sladkosti. Naruto odložil prázdnou mísu a zapil jí celou sklenicí vína. Klasická domácí gaučová idylka.

 

,,Promiň Sasuke. Tohle muselo vypadat fakt nenažraně a nechutně."

,,Vlastně vůbec ne, dost jsem se bavil. Ale naposledy jsem něco takového viděl v Jurském Parku."

,,Ty bídáku!" Naruto se zachechtal, vytáhl si z pod zad polštářek a mrskl jím Sasukemu do obličeje. Ten se nenechal zahanbit a za chvíli pokojem lítaly roztodivné předměty...

 

,,Asi ráno nebudou rádi, až budou ze stěn seškrabovat tu čokoládu, co?" smál se Naruto, rozpláclý na zemi jako mrtvý brouk.

Někde po jeho levici se v téže poloze chechtal Sasuke a pokoj vypadal, jako by v něm vybuchl duhou přežraný jednorožec.