Boys don't cry; The Light Before We Land 5/7
2. 2. 2013
Sasuke:
Už to bylo celé tři měsíce od těch krásných okamžiků které jsme prožívali v chatě na samotě. Bylo nám tak dobře... a vůbec nám nedocházelo jak se budeme cítit až se vrátíme do relativně normálního života. Snažili jsme se co to šlo, abychom se před rodiči a ve škole chovali "normálně", ale oba jsme těžce nesli, že na sebe v podstatě nesmíme ani sáhnout. Je to čtrnáct dní, co jsem ho měl naposledy v intimní blízkosti. A to šlo pouze o líbání, nikoliv o sex, a to ještě jen v mezičase, kdy šla máma nakoupit, a my byli pár minut bez dozoru.
Vždycky když mám pocit že je to k nevydržení, zamknu se v koupelně a uplatím tělo vlastními dotyky a spoustou nádherných vzpomínek.
A je mi jasné, že Naruto je na tom obdobně, ne-li hůř. Občas si říkám, že prostě risknu odhalení, že ho vtáhnu k sobě do pokoje... Ale když si představím tu hrůzu v očích našich rodičů, zase mě to rychle přejde. No tak! Měl bych myslet pozitivně!
Vstal jsem z postele, vyšel z pokoje a seběhl schody dolů.
Naruto stál u kuchyňské linky, něco krájel a očividně tu byl sám.
,,Kde jsou naši?" šeptl jsem mu za zády, ruce nachystané k tomu že se ho dotknu, že ho budu moct aspoň na chvíli sevřít v náručí...
,,Máma je vedle, věší prádlo a táta tam s ní vykecává," zabručel.
Spustil jsem ruce podél těla a zklamaně se opřel o kuchyňskou linku. Naruto ale odložil nůž, přistoupil ke mně a pak mě objal.
,,Co blbneš! Vždyť nás uviděj!" hystericky jsem vyjekl a začal ho od sebe odstrkovat.
,,I kdyby, tohle nic nedokazuje. Mám trápení s láskou a ty mě jako můj vyrovnanější, starší bratr utěšuješ, hm?" řekl smutně a zabořil mi obličej do prsou.
A tak jsem se mu bradou zapřel o rameno, objal ho a pevně ho na sebe natiskl.
,,Sasu? Naru?" krve by se ve mně nedořezal...
Naruto:
Viděl jsem jí. Teď už nemělo smysl ho pustit, tak jsem se držel dál, ale cítil jsem jak Sasuke naprosto ztuhl.
,,Co se stalo?" nadhodila máma a přišla blíž.
,,Naruto... má nějaký trable... nechtěl to s nikým řešit ale já to z něj tak nějak... vytáhnul... a on se mi tu složil..." slyšel jsem ho říkat.
Bravo, já nebyl schopen pohnout rty, jen jsem čekal odkud přijde rána.
,,Naruto? Zlatíčko? Co se stalo?" snažil jsem se ovládat až do poslední vteřiny, vážně.
A pak jsem se rozbrečel jako malá holka. Chňapl jsem Sasukeho za triko a držel se tak pevně, že by mě od něj v tu chvíli nikdo neodtrhl. Ronil jsem slzy, a vzlykal za nás za oba.
,,Mami... On se sebere... To bude dobrý, nech mě tu s ním." zaslechl jsem jeho hlas a pak váhavé kroky, jak se máma vzdálila.
,,Co mi to děláš?" řekl šeptem ale v těch slovech byl jasně slyšet úsměv.
,,Já... ani nevim. Asi to přestávám zvládat."
,,Ale houby. Tohle zmáknem. Mě bude za čtyři měsíce sedmnáct, tobě za šest. A potom už to bude jenom rok a pak... přísahám že budeme spolu, i kdyby mě to mělo stát kdoví co... Tak se mi tu přestaň hroutit, ano?"
,,Pokusím se," usmál jsem se.
A to jsem měl celou dobu dojem, že to mám všechno na háku.
,,Jsem to podělal co? Teď se začne vyptávat."
,,Kdyby nás neviděla teď, viděla by jindy. Můžeme být jenom rádi že to bylo při objímání a že jsme z toho takhle vybruslili."
,,Taky fakt. Sasuke? Já vím že jsme si už v létě řekli že ne... že pokud budou rodiče v domě že se od sebe budeme držet dál ale... můžu dneska spát u tebe? Chci tě mít aspoň na chvíli blízko."
,,V tom bych neviděl problém. Mámě řeknu že je ti mizerně a že po tom co jsi mi řekl tě nenechám spát samotnýho. Vyhneme se tak jakýmkoli nedorozuměním."
Rozhlédl jsem se po místnosti a dal mu rychlou pusu na tvář.
,,Dobře. Počítám s tím. A děkuju."
Vrátil jsem se k přípravě večeře a Sasuke mi vydatně pomáhal. Když se máma vrátila do kuchyně, sjela mě pohledem, ale pak se usmála a můj malý citový záchvat nijak nekomentovala. Myslel jsem si že asi chápe, že období dospívání není zrovna dvakrát slast. Dojem že to zazdila jsem ztratil až v momentě, kdy mi zašeptala do ucha že si jakékoli mé trápení vyslechne, že je tu pro mě, a ať si své smutky nenechávám jen pro sebe. Ta starost byla dojemná, ale místo dojetí mnou pulzoval ošklivý pocit viny.
Prostřeli jsme stůl, a pak tradičně všichni zasedli k večeři.
Sasuke:
Hned co jsem dojedl jsem oznámil mámě jak proběhne dnešní spaní a zavřel se u sebe v pokoji. Trochu jsem uklidil, nachystal Narutovi matraci na spaní hned vedle mé postele. Strašně jsem se těšil že tu bude se mnou, ale zároveň se dost bál že se neudržím a...
Ne.
Žádný sex, pokud jsou doma naši. Tohle pravidlo musí zůstat neměnné. Je mi totiž jasné, že jakmile bychom jednou polevili v ostražitosti, někdo by se to domákl a byl by z toho těžký průšvih.
Zapnul jsem si tiše hudbu, nechal jsem tam hrát cdčko od The Delgados, které jsem tam minule zapomněl. Připravil jsem si tašku do školy a pak už jen toužebně čekal, až se ukáže Naruto. Zhruba za hodinku se ozvalo tiché šramocení, a tak jsem se šel podívat, co se děje. Za dveřmi stál on, se smutným úsměvem, v náručí svůj polštář, deku a starého lišáka - odrbaného plyšáka který mu dělá spacího mazla od dob co ho znám.
,,Tak pojď dál. Dal jsem ti postel hned k sobě," řekl jsem a tiše dodal: ,,...snad to bude stačit."
Naruto položil peřinu a polštář na matraci a s plyšákem v ruce zůstal stát vedle nachystané postele.
,,Chceš jít spát? Mám to vypnout?"
Jen mlčky kývl a zalezl si na připravené lůžko. Pak se přikryl tak, že vyčuhovaly jen rozježené blonďaté vlasy. Povzdychl jsem si, hudbu vypnul, a zhasnul. Zalezl jsem si do postele, ale lehnul jsem si na břicho, abych pravou rukou dosáhl dolů.
,,Naru?"
,,Hm?"
,,Dej mi ruku."
Z pod pokrývky zazněl tichý smích a pak z pod ní vyklouzla Narutova levačka. Uchopil jsem ho a propletl si s ním prsty. Bylo tak příjemné ho cítit... Možná až moc.
Minuty ubíhaly a já nemohl usnout. Naruto na tom byl stejně.
,,Pojď sem ke mně."
,,C-co?" ozvalo se váhavě z útrob matracové postele.
,,Vem si lišáka a polez sem nahoru."
,,Sasuke, nejsme tu sami."
,,Já vím, ale i kdyby nás tak někdo viděl, spíš než to že spolu máme intimní vztah si bude myslet že jsme dětinský a nedospělí. A zvlášť po tom tvým dnešním škobrtnutí."
Nemusel jsem ho přemlouvat dlouho. Bleskurychle se nastlal ke mně a přimáčkl se jako klíště. Držel se mě, obličej zabořený v mých prsou a něžně bručel. Skoro to znělo jako hlas spokojeného medvíděte. Pohladil jsem ho po vlasech a pak mu do nich přiložil obličej, abych si přivoněl.
,,Je to čtrnáct dní, co mi naposledy bylo takhle hezky. Už tomu chybí jen jediné," řekl a naklonil se ke mně pro políbení.
,,Naruto brzdi. Ležet spolu a objímat se to ano, ale víš co jsme říkali o líbání a... tak?"
,,Ne když jsou doma naši."
,,Správně."
,,Vždyť je to jen pusa."
,,Jenom pusa, pak je to jenom mazlení, jenom hlazení a nakonec jenom sex. Mám tě přečtenýho. Vůbec na to nemysli."
,,Ale to nejde."
,,Co nejde?"
,,Nemyslet na to jak mi umíš udělat dobře."
Polilo mě horko. Ten blonďatej prevít mě tu čistokrevně svádí!
,,Zamknu a... můžeme se třeba jenom mazlit... Ačkoli když jsem se koupal, myl jsem se opravdu důkladně a naprosto VŠUDE."
,,Naruto... Ne."
,,Prosím."
,,Nejde to."
,,Prosím!"
Sváděl jsem se sebou těžký vnitřní boj. Pokud to dovolím, bude se to dít častěji. A pak jednou, až zapomeneme zamknout...
,,Řekl jsem že ne. Dobrou noc." otočil jsem se k němu zády aby pochopil že to myslím skutečně vážně, ale taky proto, že jsem měl na sebe vztek.
A navíc, vždyť říkal že to vydrží, když spolu budeme takhle, že rok a půl není tak dlouhá doba... Měl jsem si uvědomit jaký je Naruto cíťa. Že tohle je na něj moc. A že mu to možná taky zlomí srdce...
Ucítil jsem pohyb. S hrůzou v očích jsem se otočil.
,,Proč odcházíš?!?" syčel jsem tiše.
,,Vždyť mě nechceš."
,,Takže když jsem říkal že budeš moct spát u mě tak si předpokládal, že budeme šukat jako zběsilí?!?"
,,Ne! Sasuke tak jsem to-"
,,O co teda sakra jde?! Já to nechápu!" hádal jsem se s ním tiše, ale s důrazem na každé slovo.
,,Nic jsem nečekal. Jen jsem... prostě doufal."
,,Pojď si HNED lehnout zpátky, nebo mě vážně nasereš," zavrčel jsem.
Blonďák tiše přicupital a zase si vlezl ke mně pod deku.
,,Chci tě. To víš že chci a ani nevíš jak moc. Jenže pokud se to provalí, jsem si téměř jistý, že pak už na sebe nikdy nebudeme moct sáhnout."
,,Chápu to, ale nemůžu to vydržet."
Upřel mi své panenkovské oči do obličeje. Samozřejmě že jsem pod tím pohledem vyměknul.
,,Pusa. Jedna jediná, a spát! Jasný?!"
,,Dobře!" uculil se.
Je tak průhledný, až se to zdá neskutečné. Uzamkl jsem jeho rty v polibku a přesně jak jsem očekával, začaly se mi po těle pohybovat jeho hřejivé dlaně.
Naruto:
Rychle, rychle! Rozproudit ten chtíč než mě odstrčí... Potřebuju ho. A teď hned.
Jenže on je opravdu zásadový a když řekne NE, je to ne a nic s ním nehne.
,,Naruto... nech toho...!" vrčel.
,,A když ne?"
Těžce vzdychl. Musím mu připadat jako malé, umanuté dítě.
,,Slibuju že to nějak vykoumám abych rodiče dostal na víkend pryč a mohli jsme spolu být sami, ale teď už toho prosím tě nech. Zítra vstáváme."
Tak jsem to vzdal. Ale hřálo mě vědomí že jsem to zkusil, a aspoň získal slib že se pokusí s naší situací něco udělat.
,,A budeš mě aspoň držet? Prosím?"
Jeho ruce se kolem mě ihned obemkly, natiskl si mě k sobě.
,,Na to se ani nemusíš ptát."
Cítil jsem jak mě políbil do vlasů. Proudilo mnou blažené teplo a ačkoli mi tělo hořelo touhou po dotycích, nakonec jsem, celkem spokojeně usnul.
,,Dobré ráno ospalci!" zdravila nás máma vytahujíc topinky z toastovače, sotva jsme sešli dolů.
,,Snídaně je na stole, tak se oba najezte a nechci slyšet že nemáte hlad, když jsem se tu s tím tak dělala."
Rozespalý jsem se posadil a začal žvýkat toastový chleba a nabírat vajíčka. Vůbec jsem neregistroval chuť ani vůni, tedy až do chvíle, kdy promluvil Sasuke.
,,Mami? Kdy plánujete s tátou zazimovat chatu? Mě přijde že je nejvyšší čas."
,,Zlatíčko já vím, ale taťka je teď pořád v práci a jen těžko se odtamtud utrhne. No ale připomenu mu to... Nejlepší by bylo kdybychom tam jeli už tenhle víkend, ať to máme za sebou... A co že tě to tak najednou napadlo?"
,,Tys minulý jaro neopravovala popraskaný vodovodní trubky, takže ti asi přijde divný že mě to zajímá, já vim."
Máma se začala smát.
,,To je pravda. A bylo to zbytečně moc práce a peněz navíc. No já tátu zpracuju. Ono je v kanceláři neubude když bude na víkend chybět."
Sasuke se na mě otočil, a vítězoslavně se usmál.
Komentáře
Přehled komentářů
Ach Chrono, mě tak hrozně mrzí, že jsem to minula, jaktože to čtu až teď? Achich ouvej já se tak stydím, to si neumíš představit.. Každopádně jsem to dneska všechno přečetla v práci, a byl to tak děsnej den, a tohle mi byl jedinej světlej moment celýho dne. Takže hrozně moc děkuju!
Aaaach...
(Nikin, 4. 2. 2013 10:59)Oni jsou tááák sladcí =oD.. Jsem zvědavá jak to zvládnou.
:')
(Eisha, 4. 2. 2013 0:34)Samotnou mě dost překvapuje, že to říkám, ale jsem ráda, že se Sasu udržel... Dodalo to tomu kouzlo. Moc se těším na další díl ^^.
.....
(terkic, 2. 2. 2013 17:46)je mi jich obou líto, bejt spolu a muset se skrejvat, no ještě že je Sasuke dost rozumnej, ale taky by ho neubylo se trochu utrhnout ze řetězu :D snad to dobře dopadne, už se těším na další díl :)
Stydím se, stydím
(Kaci.chan, 7. 2. 2013 23:15)